17 C 54/2022-57 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 21. 9. 2021, domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 720 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 3 720 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 22. 7. 2019 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že danou pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 od původní věřitelské společnosti [právnická osoba], kdy tato společnost uzavřela dne 21. 6. 2019 se žalovaným distančním způsobem smlouvu o úvěru, na jejímž základě pak poskytla žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku nejpozději do 21. 7. 2019. Původní věřitelka poskytovala půjčky a spotřebitelské úvěry prostřednictvím své webové stránky www.rerum.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, potvrdil, že se seznámil se podmínkami smlouvy o půjčce a souhlasí s nimi, a poté zaslal žádost o poskytnutí úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr mu byla zaslána prostřednictvím internetových stránek smlouva o úvěru a až poté mu byly poskytnuty uvedené prostředky převodem na označený účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem 468053, který je zároveň číslem uzavřené smlouvy. Při prověřování schopnosti splácet úvěr byl žalovaný lustrován v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Žalovaný byl o úhradu dluhu opakovaně upomínán, naposledy předžalobní upomínkou advokáta ze dne 13. 4. 2021. Na úhradu dluhu nezaplatil žádnou částku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba, výzva k vyjádření a všechny další soudní písemnosti byly žalovanému doručeny na adresu jeho trvalého bydliště v [anonymizováno], [ulice a číslo], kam mu soud doručil podle ustanovení § 49 odst. 4 o. s. ř. zásilku formou uložení zásilky na poště a následného vhození zásilky do poštovní domovní schránky. Fikce doručení nastala dne 19. 8. 2022. 3. K jednání, které bylo u zdejšího soudu nařízeno na den 29. 9. 2022, se zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Zástupce žalobkyně omluvil svoji neúčast dopisem ze dne 21. 9. 2022. Žalovaný se z neúčasti u jednání neomluvil, přestože byl řádně a včas předvolán, předvolání k jednání mu bylo doručeno současně se žalobou a výzvou k vyjádření dne 19. 8. 2022, kdy nastala fikce doručení podle ustanovení § 49 o. s. ř. Soud jednal ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, resp. zástupců, když v dané věci bylo možno jednat a posléze rozhodnout na základě dosavadního obsahu spisu. 4. Zástupce žalobkyně sice požádal v dopise ze dne 21. 9. 2022 o odročení jednání v případě, kdy žalovaný bude tvrdit nové skutečnosti, anebo by z jiného důvodu soud nemohl žalobě v plném rozsahu vyhovět, soud ale tuto žádost o odročení jednání neakceptoval. Žalobkyně je v daném případě po celou dobu soudního řízení zastoupena advokátem, který ji zastupuje i v mnoha jiných obdobných věcech nejen u zdejšího soudu, toto je skutečnost zdejšímu soudu známa z jeho úřední činnosti. Advokát zastupující žalobkyni by měl být schopen připravit znění žaloby tak, aby uplatněný nárok ze žalobních tvrzení logicky vyplýval a aby byl také podpořen dostatečnými důkazy. Práva znalý advokát si musel být vědom, že jeho žaloba není dostatečně prokazována doloženými listinami. Zástupce žalobkyně byl přesto soudem vyzván společně s předvoláním k jednání, aby nejpozději u jednání dne 29. 9. 2022 předložil soudu doklady, které prokazují, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala a vyhodnocovala schopnost žalovaného dluh splácet. Zástupce žalobkyně na výzvu soudu žádným způsobem nereagoval, důvody tohoto svého postupu nesdělil. Za této situace soud nepovažoval za procesně přípustné, aby bylo jednání znovu odročeno za účelem předložení důkazů, k jejichž předložení byla již jednou žalobkyně prostřednictvím svého advokáta marně vyzvána. 5. V daném řízení bylo prokázáno na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 6. 2019, že smlouva byla uzavřena mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], a žalovaným [celé jméno žalovaného], jejím předmětem bylo poskytnutí peněžitých prostředků ve výši 3 000 Kč. Doba trvání úvěru byla dohodnuta na 30 dnů, částka měla být splacena do 21. 7. 2019. Úroky z úvěru nebyly dohodnuty, poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 720 Kč Smlouva ani„ formulář“ nejsou osobně podepsány klientem, totožnost žalovaného při uzavření smlouvy byla ověřována na základě předloženého občanského průkazu žalovaného. 6. Žalobkyně ani po výzvě soudu nepředložila soudu žádné doklady o tom, jakým způsobem zjišťovala a jakým způsobem vyhodnocovala tzv. úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby s úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvních povinností věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Z výše uvedeného vyplývá, že uzavřenou smlouvu o úvěru soud musel vyhodnotit jako absolutně neplatnou. Tvrzení žalobkyně obsažené v žalobě o tom, že byl žalovaný lustrován v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, zůstalo pouze v rovině těchto velice stručných tvrzení. 7. Dále bylo v řízení prokázáno na základě sdělení [právnická osoba] ze dne 11. 8. 2022, že je žalovaný majitelem a disponentem účtu č. [bankovní účet], dispoziční právo k tomuto účtu měla v rozhodném období od 21. 6. 2019 do 28. 6. 2019 i [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] a dne 21. 6. 2019 byla na tento účet připsána částka 3 000 Kč pod variabilním symbolem 468053. 8. Podle obsahu podacího lístku ze dne 13. 4. 2021 byla na adresu žalovaného uvedenou v označené smlouvě, tj. v [obec], [ulice a číslo] odeslána doporučená zásilka obsahující předžalobní výzvu žalobkyně a oznámení postupitele o postoupení pohledávky. 9. V řízení bylo nakonec prokázáno na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021, že žalobkyně nabyla v řízení uplatněnou pohledávku od původní věřitelské společnosti [právnická osoba] 10. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. 11. Aktivní legitimace žalobkyně ve smyslu ustanovení § 1879 občanského zákoníku v tomto řízení vyplývá z písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021, na základě které žalobkyně nabyla v řízení uplatněnou pohledávku od původní věřitelské společnosti [právnická osoba] 12. V řízení naopak nebylo prokázáno uzavření řádné smlouvy o úvěru, resp. o zápůjčce mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, když žalobkyně ani po výzvě soudu nepředložila soudu žádné doklady o tom, jakým způsobem její právní předchůdkyně zjišťovala a jakým způsobem vyhodnocovala tzv. úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvních povinností věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tvrzení žalobkyně obsažené v žalobě o tom, že byl žalovaný lustrován v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, zůstalo i po výzvě soudu pouze v rovině těchto velice stručných tvrzení. Žalobkyně neuvedla a nedoložila, jaký byl výstup z uvedených databází, jaký výdělek žalovaného zjistila a jaké měla k dispozici o tom důkazy, jaké byly zjištěné výdaje žalovaného a jakými důkazy se při tom řídila, a nakonec jakým početním postupem došla k závěru, že žalovaný je schopen dluh zaplatit. Žalobkyně předložila pouze elektronické potvrzení [právnická osoba], že dne 7. 5. 2019 byla na účet žalovaného připsána mzda ve výši 18 982 Kč od Komorní scény Aréna. O pravidelnosti příjmu žalovaného ani o době trvání pracovního poměru u uvedeného zaměstnavatele žalobkyně nedoložila soudu nic. Z připojených výpisů z kontokorentního účtu žalovaného za měsíce listopad a prosinec 2018 a za měsíce leden, únor, březen, duben a květen 2019 soud zjistil, že na uvedeném účtu měl žalovaný vždy výrazný záporný zůstatek, kontokorent byl veden stále jako„ přečerpaný“. 13. Z výše uvedeného vyplývá, že uzavřenou smlouvu o úvěru, která je ve skutečnosti smlouvou o zápůjčce, soud vyhodnotil jako neplatnou. 14. V řízení bylo naopak prokázáno,