21 C 3/2022-35 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 2 500 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že předchůdce žalobkyně (původní věřitel) [právnická osoba], s. r. o., uzavřel se žalovaným prostřednictvím internetu dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] podle které žalovanému poskytl částku 2 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatkem ve výši 500 Kč, dosud tak neučinil. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z listin předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru ve věci samé: Žalovaný požádal o zápůjčku dne [datum] prostřednictvím internetových stránek www.okamzitepenicze.cz [právnická osoba], s. r. o., [IČO], (dále jen„ původní věřitelů). V žádosti o zápůjčku [číslo] žalovaný uvedl, že je zaměstnaný s příjmem ve výši 22 300 Kč a výdaje má ve výši 3 000 Kč měsíčně. Dále uvedl své osobní údaje, a to rodné číslo a číslo občanského průkazu. Společnost PROFI MONEY dne [datum] vyplatila žalovanému na jeho běžný účet částku 2 000 Kč. Z listiny označené jako smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] je v rámci osobních údajů o žalovaném vedle rodného čísla uvedeno i jeho identifikační číslo. Smlouva je označena jako smlouva o podnikatelské zápůjčce PROFIMONEY. Podle této listiny se žalovaný zavázal vrátit částku 2 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 500 Kč do 21 dnů. Listina neobsahuje podpisy účastníků. Původní věřitel jako postupitel postoupil tuto pohledávku žalobkyni jako postupníkovi, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby písemnou upomínkou ze dne [datum], a to do 7 dnů od odeslání výzvy. Podle poštovního podacího archu byla upomínka podána k poštovní přepravě dne [datum]. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení žalobkyně prokázala, že původním věřitel a žalovaný uzavřeli smlouva o zápůjčce podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle které přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce; neboť původní věřitel vyplatil žalovanému na jeho běžný účet částku ve výši 2 000 Kč. 5. Žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, když prokázala, že pohledávku nabyla od původního věřitele smlouvou o postoupení pohledávek podle § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno nejpozději doručením žaloby. 6. Uvedený vztah však soud hodnotil jako spotřebitelský úvěr, nikoli jako smlouvu uzavřenou mezi podnikateli. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. V daném případě zápůjčka byla poskytnutá bez sjednaného účelu, peníze byly vyplaceny žalovanému na jeho osobní účet a žalovaný v žádosti o zápůjčku uvedl, že je zaměstnaný, přičemž v žádosti nebyly uvedeny žádné bližší údaje o podnikání žalovaného. Dle soudu tedy pouhé uvedené identifikačního čísla žalovaného ve smlouvě nepostačuje k závěru, že se nejedná o spotřebitelský úvěr, resp. že by tuto smlouvu žalovaný uzavíral v rámci své podnikatelské činnosti. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Na daný právní poměr se proto ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vztahují práva a povinnosti uvedená v tomto zákoně. Před poskytnutím spotřebitelského úvěru bylo tedy podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinností předchůdce žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. K tomu srovnej i rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nebyla proto u jednání poučena podle § 118a odst. 1 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ o. s. ř.“). Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím úvěru byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, proto je smlouva z tohoto důvodu absolutně neplatná. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu ve smyslu § 588 o. z. 11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 12. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 13. S ohledem na shora uvedené, soud proto podle § 2993 o. z. podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zavázal žalovaného k vrácení poskytnuté jistiny, jak uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozsudku. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k vydání plnění předžalobní upomínkou do [datum], je tedy ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. v prodlení až od [datum]. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z., a podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak pouze v sazbě uplatněné v žalobě, neboť ve smyslu § 153 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), je soud vázán návrhem. 14. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 893 Kč, přičemž tato částka představuje 60 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.