22 C 232/2022 — Okresní soud v Karviné

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím podle smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, podle které byla žalovanému vyplacena převodem na bankovní účet částka 2 500 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem do [datum]. Žalovaný však dosud ničeho nevrátil. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně nedisponuje doklady o prověření úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud rozhodl o věci v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s tímto procesním postupem souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce dne [datum], na základě které převzal žalovaný v hotovosti prostřednictvím poštovní poukázky 2 500 Kč, které se zavázal splatit spolu s poplatkem 700 Kč do [datum]. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na dluh něčeho uhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] původní věřitelka postoupila pohledávku žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum], který byl odeslán na adresu žalované dne [datum]. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu předžalobní výzvou, která byla odeslána na adresu žalované dne [datum]. 5. Po takto zjištěném skutkovém stavu dospěl soud k právnímu posouzení věci: Žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původní věřitelkou smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou ve smyslu § 1879 o. z. a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Uzavřenou smlouvu s žalovaným soud vyhodnocuje jakožto smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), na kterou nutno rovněž aplikovat ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále také jen ZoSÚ), přičemž podle §§ 9 ZoSÚ je poskytovatel úvěru povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. Soud přitom v dané věci konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně své povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného nedostála. Žalobkyně sama v řízení tvrdila, že nedisponuje žádnými doklady, ze kterých by vyplývalo, že původní věřitelka řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru (zápůjčky), přičemž soud vycházel ze zjištěného skutkového stavu a dovodil absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] pro rozpor se zákonem (§ 9 a § 22 odst. 5 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum], sp. zn. C [číslo]). Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. 6. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení dlužné jistiny podle § 2993 věty první o. z., a to současně s nárokem na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši uplatněné žalobou, avšak až od doručení výzvy k plnění, tj. od oznámení o postoupení pohledávky (§ 1958 odst. 2 o. z. a § 573 o. z.). Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., úspěch žalobkyně byl ve výši 82 % a její neúspěch 18 %. Ve výši rozdílu (64 %) má žalobkyně právo, aby jí žalovaný nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložila při účelném uplatňování nebo bránění práva, tedy částku 953 Kč. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z mimosmluvní odměny za zastupování advokátem za tři úkony právní služby ve výši 600 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva k úhradě, sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ vyhláška“), když při určení sazby mimosmluvní odměny nebylo přihlédnuto k příslušenství pohledávky, a z hotových výloh advokáta ve výši režijního paušálu 100 Kč ke třem úkonům právní služby dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky, tj. ve výši 300 Kč. Jelikož advokát žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobkyni i nárok advokáta na úhradu náhrady 21% DPH v souladu s ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení tak činí částku 1 489 Kč, z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 64 % činí částku 953 Kč.