17 C 330/2021-38 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 16. 8. 2021, domáhala po žalovaném zaplacení částky 350 604,02 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 312 322,23 Kč za dobu od 27. 4. 2019 do zaplacení. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2020 od společnosti [právnická osoba], kdy tato banka uzavřela se žalovaným dne 13. 7. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 410 000 Kč, žalovaný měl dluh splácet ve splátkách po 7 907,40 Kč měsíčně. Žalovaná částka zahrnuje dlužnou jistinu ve výši 312 322,23 Kč, dlužné smluvní úroky ve výši 6 347,08 Kč, smluvní poplatky ve výši 3 116 Kč a úroky z prodlení ve výši 608,49 Kč. 2. Usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 29. 3. 2023 č.j. 17 C 330/2021 - 30, které nabylo právní moci dne 3. 5. 2023, bylo řízení částečně zastaveno co do částky 38 281,79 Kč. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba, výzva k vyjádření i všechny další soudní písemnosti byly žalovanému doručeny do datové schránky dne 28. 6. 2023. 4. V daném případě soud rozhodl ve věci podle ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení ústního jednání. Žalobkyně souhlasila s navrhovaným postupem již v žalobě. Žalovaný byl vyzván přípisem soudu ze dne 26. 6. 2023 ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem soudu podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jeho osobní účasti a bez nařízení ústního jednání; současně byl poučen podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o fikci jejich souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 10 dnů nesdělí své soudem požadované stanovisko. Žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nezaslal své vyjádření, soud proto předpokládal jeho souhlas s navrhovaným procesním postupem. Za popsané situace bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti žalobkyně a žalovaného. 5. V daném řízení bylo prokázáno na základě smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 13. 7. 2017, že smlouva byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 410 000 Kč, částka byla poskytnuta částečně za účelem úhrady předchozích dluhů, částečně byly prostředky zaslány na běžný účet žalovaného. Dohoda obsahuje vlastnoruční podpis žalovaného. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného ze dne 31. 7. 2017 bylo zjištěno, že uvedeného dne jmenovaná banka poskytla žalovanému částku 410 000 Kč, z toho částka 295 501,90 Kč byla poskytnuta na konsolidaci půjček a částka 114 498,10 Kč byla převedena na běžný účet žalovaného. 6. Dále bylo v řízení prokázáno na základě žádosti o úvěr – konsolidaci půjček ze dne 13. 7. 2017, že úvěrující banka [právnická osoba] při zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházela z jeho průměrného čistého příjmu z pracovního poměru u společnosti [právnická osoba], [IČO], ve výši 30 521 Kč měsíčně, s tím, že se jedná o jediný zdroj jeho příjmů. Žalovaný měl 1 vyživovanou osobu. V tomto dokladu není uveden jediný výdaj žalovaného, a to ani náklady na bydlení, pod položkou„ ostatní nezbytné náklady“ je výslovně uvedena nula, stejně tak u položky srážek ze mzdy. Z připojeného potvrzení o výši příjmu soud zjistil, že zaměstnavatel žalovaného, společnost [právnická osoba] potvrdila výši čistého měsíčního příjmu žalovaného za posledních 6 měsíců v souhrnné výši 149 680 Kč, tj. 24 946,67 Kč měsíčně, jeho hrubý měsíční příjem za stejné období činil v souhrnu 179 837 Kč, tj. 29 973 Kč měsíčně. 7. Z dopisu [právnická osoba] ze dne 27. 4. 2019 adresovaného žalovanému a nazvaného Oznámení o prohlášení úvěru za splatný soud zjistil, že banka oznámila žalovanému, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek banka prohlašuje jeho úvěr č. [bankovní účet] poskytnutý ve výši 410 000 Kč za splatný ke dni 26. 4. 2019. Celkový dluh k uvedenému dni činí 322 393,80 Kč. Banka vyzvala žalovaného k úhradě dluhu nejpozději do 13. 5. 2019. Celková dlužná částka zahrnuje dlužnou jistinu ve výši 312 322,23 Kč, smluvní úrok ke dni prohlášení úvěru za splatný ve výši 6 347,08 Kč, úroky z prodlení ke dni prohlášení úvěru za splatný ve výši 608,49 Kč, dlužné poplatky za vedení účtu spolu s dlužnými náklady na upomínání ve výši 2 816 Kč a náklady na upomínání ve výši 300 Kč. 8. Z dopisu [právnická osoba] ze dne 25. 6. 2020 adresovaného žalovanému soud zjistil, že banka oznámila žalovanému postoupení své pohledávky vyplývající z předmětného úvěru na žalující [právnická osoba], s.r.o., [IČO], sídlem [adresa žalobkyně]. 9. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 6. 2020 bylo zjištěno, že žalující společnost prostřednictvím svého advokáta vyzvala žalovaného k úhradě dluhu vyplývajícího z předmětného úvěru v celkové výši 350 604,02 Kč s příslušenstvím do 7 dnů ode dne doručení této výzvy. Z poštovního podacího archu ze dne 29. 6. 2020 bylo dále zjištěno, že advokátní kancelář zastupující žalobkyni předala k poštovní přepravě doporučené zásilky, mezi nimi i zásilku adresovanou žalovanému na adresu jeho trvalého bydliště, která je zároveň podle smlouvy jeho kontaktní adresou. 10. V řízení bylo nakonec prokázáno na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2020 včetně přílohy obsahující seznam postoupených pohledávek, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původní věřitelské společnosti žalující společnost. 11. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba po provedeném částečném zastavení řízení je v plném rozsahu důvodná. 12. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na dluh uhradil vyšší částku, než tvrdí žalobkyně, proto soud považoval za prokázané na základě tvrzení žalobkyně, že dluh žalovaného na jistině činí 312 322,23 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně ve smyslu ustanovení § 1879 občanského zákoníku v tomto řízení vyplývá z písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2020, na základě které žalující společnost nabyla v řízení uplatněnou pohledávku od původní věřitelské společnosti [právnická osoba] 13. Soud ovšem konstatuje, že smlouva o úvěru uzavřená mezi společností [právnická osoba] a žalovaným ze dne 13. 7. 2017 je absolutně neplatná, k této neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Nebylo prokázáno, že by společnost úvěrující banka [právnická osoba] dostála svým povinnostem popsaným v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného v souladu s rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice zabraňují vnitrostátním úpravám, podle nichž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době. Žalobkyně předložila soudu pouze žádost žalovaného o úvěr a potvrzení o jeho příjmu, ale nijak nedoložila, že by úvěrující společnost jakkoli ověřovala neúplné údaje uváděné žalovaným v žádosti o úvěr. V žádosti o úvěr není uveden jediný pravidelný či očekávaný výdaj žalovaného, a to ani náklady na bydlení či výše cestovních nákladů na jízdy do zaměstnání. Podle předložené žádosti o úvěr měl žalovaný v době podání této žádosti jednu vyživovanou osobu, není ale zřejmé, v jakém příbuzenském vztahu je tato osoba a zda má sama nějaký vlastní příjem nebo je zcela odkázána na finance od žalovaného. Navíc údaj o výši příjmu žalovaného obsažený v jeho žádosti o úvěr (čistý příjem ve výši 30 521 Kč měsíčně) neodpovídá údajům v připojeném potvrzení zaměstnavatele (čistý příjem ve výši 24 946,67 Kč měsíčně, i hrubý příjem je v tomto dokladu uveden nižší - 29 973 Kč měsíčně - než v žádosti deklarovaný čistý příjem). 14. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy, jak je výše popsáno, je možno o požadovaném nároku rozhodnout pouze jako o nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku. Podle textu uzavřené smlouvy a podle připojeného potvrzení banky žalovanému skutečně byla poskytnuta převodem na jeho bankovní účet od původní věřitelky celková částka 410 000 Kč. Žalobkyně tvrdí dluh ve výši 312 322,23 Kč, důkazní břeme