18 C 65/2023-36 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit jí částku ve výši 11 458,03 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 18. 1. 2022 uzavřena Úvěrová smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru (dále jen Smlouva), na základě které žalobkyně umožnila žalovanému čerpat úvěr do výše úvěrového limitu 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky revolvingového úvěru spolu se sjednaným úrokem a poplatky splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,83 % z aktuální dlužné částky splatných vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce. Smluvní strany se zavázaly dodržovat Úvěrové podmínky, které byly nedílnou součástí Smlouvy. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 10 450 Kč a celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 1 132 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně v souladu s úvěrovou smlouvou úvěr zesplatnila ke dni 15. 9. 2022 a dopisem z téhož dne byl vyzván ke splacení celého úvěru. Po zesplatnění úvěru žalovaný neuhradil ničeho. Ke dni podání žaloby činila pohledávka na jistině úvěru částku 9 999,46 Kč, na poplatcích za pojištění částku 75,57 Kč, na nákladech na vymáhání částku 600 Kč a na smluvních pokutách částku 783 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní. 3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. k projednání věci samé nebylo nařízeno jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s tímto procesním postupem souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Pro úplnost soudu uvádí, že písemností ze dne 17. 3. 2023 byla žalobkyně soudem vyzvána, aby doplnila tvrzení, jakým konkrétním způsobem (nad rámec v žalobě uvedených tvrzení) v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, zejména jeho příjmovou a výdajovou stránku, a k takto doplněným tvrzením označila a případně i předložila listinné důkazy. 5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalobkyně jako věřitel (úvěrující) uzavřela s žalovaným (úvěrovaným) dne 18. 1. 2022 Úvěrovou smlouvu o revolvingovém úvěru, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši úvěrového limitu 10 000 Kč, který žalovaný čerpal prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný se zavázal splácet čerpané peněžní prostředky úvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,83 % z aktuální dlužné částky splatných vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce. Byla sjednána úroková sazba ve výši 20,88 % ročně, výše roční procentní sazby nákladů 22,98 % ročně, poplatky a pojištění. V čl. 7. Úvěrových podmínek bylo sjednáno, že je žalovaný povinen celý čerpaný úvěr splatit na požádání žalobkyně (tzv. zesplatnění úvěru) v případě, jestliže se dostane do prodlení s placením alespoň dvou splátek nebo do prodlení s placením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalovaný porušil smluvní podmínky, když úvěr nesplácel řádně a včas, dostal se do prodlení s úhradou splátek úvěru, a proto žalobkyně v souladu s úvěrovou smlouvou a úvěrovými podmínkami úvěr zesplatnila ke dni 15. 9. 2022 a zaslala žalovanému výzvu ke splacení celého poskytnutého úvěru. Žalovaný čerpal peněžní prostředky revolvingového úvěru v částce 10 450 Kč a uhradil na splátkách úvěru pouze částku 1 132 Kč. Žalobkyně dopisem (předžalobní výzvou k plnění) ze dne 6. 10. 2022 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky úvěru spolu s příslušenstvím. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen. 12. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 1. 12. 2016 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 13. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil. 14. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah účastníků, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z. 15. Žalobkyně ke splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného uvedla v žalobě a v podání (doplnění žaloby) ze dne 29. 3. 2023, že prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele posuzovali jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávali klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení; přezkoumali další externí úvěrové registry SOLUS, CEE a rejstřík ISIR s tím, že dotaz v registru SOLUS byl proveden s výsledkem nenalezen žádný závazek po splatnosti, dotaz v registru CEE a ISIR byl proveden s výsledkem v registru nenalezen. Výstupem byla hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která mohla být žalovanému jako žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalobce získal informace přímo od žalovaného, který v úvěrové smlouvě svým podpisem stvrdil, že má příjem ze zaměstnání ve výši 23 000 Kč měsíčně, bydlí ve vlastním bytě (domě) ,je rozvedený a má jedno dítě. Pokud se jedná o výdajovou stránku žalovaného, žalobkyně vycházela z částky životního minima dospělých členů domácnosti a životního minima na jedno vyživované dítě a dále ze zjištěné výše splátky jiným společnostem z Nrki mimo HC a výše splátky schváleného úvěru. Žalobce však tato skutková tvrzení nedoložil žádnými důkazy, nedoložil doklad o příjmu žalovaného ze zaměstnání, z něhož by bylo zřejmé, že žalovaný pobírá mzdu ve výši 23 000 Kč, nedoložil žádné výpisy z databáze dlužníků př. SOLUS, BRKI, NRKI, nedoložil žádné listiny dokládající výdaje žalovaného. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Neplatnost smlouvy o úvěru stanovená § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak neplatností absolutní a soud je povinen k ní přihlédnout, aniž by se jí kterýkoliv z účastníků řízení musel dovolat. 16. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení poplatku za pojištění v částce 75,57 Kč, smluvní pokuty v částce 783 Kč a poplatku za účelně vynaložené náklady v částce 600 Kč. 17. Plnila-li žalobkyně žalovanému z neplatné smlouvy o revolvingovém úvěru částku 10 450 Kč a žalovaný tyto peněžní prostředky převzal a disponoval s nimi, přičemž zaplatil pouze částku 1 132 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohac