117 C 252/2024-84 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky 468 582,28 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 29. 4. 2022 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet č. , tel. číslo, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut dne 29. 4. 2022 úvěr ve výši 500 000 Kč bezhotovostním převodem na běžný účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu s úrokem sjednaným ve výši 8,10 % ročně a spolu s poplatky dle sazebníku žalobkyně formou 120 anuitních měsíčních splátek ve výši 6 696,83 Kč, počínaje dnem 26. 5. 2022. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet a došla k závěru, že žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru lze vyhovět. Žalovaný na svůj dluh uhradil žalobkyni celkem 87 175,15 Kč. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas, žalobkyně tedy využila svého práva dle čl. 13 a 14 produktových podmínek, jež jsou nedílnou součástí smlouvy, a dopisem ze dne 30. 10. 2023 prohlásila k tomuto dni úvěr za okamžitě splatný v celé výši. Celková dlužná částka tedy ke dni zesplatnění úvěru činila 468 582,28 Kč a skládala se z dlužné jistiny úvěru ve výši 462 862,28 Kč a dlužných smluvních poplatků ve výši 5 720 Kč (poplatek za prohlášení úvěru za splatný ve výši 300 Kč + 4x poplatek za odeslání upomínky ve výši 600 Kč + 5x pojištění ve výši 604 Kč). Žalobkyně dále požaduje po žalovaném úhradu úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru, tj. za dobu od 29. 4. 2022 do 30. 10. 2023, ve výši 16 041,36 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného z dlužných splátek a zbývající části jistoty úvěru po zesplatnění za dobu od 19. 6. 2023 do 28. 3. 2024 ve výši 27 186,30 Kč a dále v zákonné výši 15 % ročně z částky 478 903,64 Kč (dlužná jistota + dlužný úrok) za dobu od 29. 3. 2024 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 28. 8. 2024, se nedostavil, svou neúčast neomluvil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluveného zástupce žalobkyně (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 29. 4. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 500 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 8,10 % ročně ve 120 anuitních měsíčních splátkách po 6 696,83 Kč zahrnujících i pojištění schopnosti úvěr splácet (ve výši 604 Kč měsíčně) s tím, že poslední anuitní splátka bude při řádném splácení činit 5 341,64 Kč. Splátky byly splatné k 26. dni v měsíci, počínaje dnem 26. 5. 2022, celková částka, kterou měl žalovaný uhradit, činila 731 683,41 Kč. Úvěr měl být veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Úvěr měl být poskytnut převodem na běžný účast žalovaného č. , č. účtu, . V případě prodlení žalovaného se splněním jakékoli pohledávky vůči němu byla žalobkyně oprávněna prohlásit svým rozhodnutím jakékoli dluhy žalovaného za ihned splatné a požádat žalovaného o jejich předčasné splacení (prokázáno Smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka ze dne 29. 4. 2022). Dle čl. 31 a 32 všeobecných produktových podmínek byla žalobkyně oprávněna prohlásit svým rozhodnutím kteroukoli pohledávku banky za klientem za ihned splatnou a požádat klienta o její splacení, ocitne-li se klient se s plněním jakékoli pohledávky banky v prodlení (prokázáno Všeobecnými produktovými podmínkami žalobkyně účinnými od 1. 8. 2019). Úvěr ve výši 500 000 Kč byl žalovanému žalobkyní poskytnut dne 29. 4. 2022 (prokázáno výpisem číslo 2022/1 z úvěrového účtu žalovaného č. , č. účtu, a výpisu č. 2022/1 z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, ). V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně sdělila, že kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, atd. a vycházela z příjmu deklarovaného žalovaným v žádosti o úvěr ve výši 98 878 Kč, který byl ověřen výpisem z dokladu o příjmu žalovaného. Výsledek lustrace žalované v registrech nebyl soudu předložen. Pracovní poměr měl žalovaný uzavřen na dobu neurčitou. Celkový příjem domácnosti žalovaného měl činil 100 000 Kč. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmu žalovaného byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje, přičemž bylo počítáno s částkou životního minima klienta. Ze svých interních zdrojů a z externích zdrojů žalobkyně zjistila, že žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr žádné další závazky. Po individuálním hodnocení žalovaného žalobkyně žádosti žalovaného vyhověla a úvěr schválila (prokázáno vyjádřením žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 18. 3. 2024, žádostí o úvěr ze dne 29. 4. 2022 a potvrzením o příjmu žalovaného ze dne 29. 4. 2022). Žalovaný uhradil žalobkyni částku v celkové výši 87 175,15 Kč (prokázáno výpisem z úvěrového účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od dubna 2022 do ledna 2024 a platební historií). Dne 1. 11. 2023 žalobkyně oznámila žalovanému, že úvěr byl prohlášen za splatný ke dni 30. 10. 2023 a vyzvala žalovaného k úhradě částky 485 437,40 Kč nejpozději do 15. 11. 2023. Toto oznámení bylo žalovanému odesláno dne 2. 11. 2023 (prokázáno Oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 1. 11. 2023 a podacím poštovním archem ze dne 2. 11. 2023). Dne 2. 4. 2024 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě dlužné částky z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši 512 793,99 Kč nejpozději do 15 dnů ode dne odeslání této výzvy, výzva byla zaslána žalovanému na adresu uvedenou v úvěrové smlouvě dne 2. 4. 2024 (prokázáno výzvou k úhradě dluhu ze dne 2. 4. 2024 a podacím archem ze dne 2. 4. 2024). Z dalších listinných důkazů soud nic podstatného ve věci nezjistil.4. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 29. 4. 2022 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen „občanský zákoník“), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 500 000 Kč, a to převodem na jeho běžný účet, a žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal spolu s úrokem, sjednaným pojištěním a sjednanými poplatky splatit žalobkyni ve sjednaných 120 měsíčních anuitních splátkách. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, pouze deklarovala, že posoudila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet podle příjmu žalovaného ve výši 98 878 Kč, informace o neexistenci dalších závazků, přičemž u dalších výdajů žalovaného vycházela z částky životního minima. Ověřen byl pouze příjem žalovaného, skutečné výdaje žalovaného nebyly žalobkyní zkoumány ani ověřeny. Výsledek lustrace žalovaného v bankovních a nebankovních registrech rovněž nebyl soudu předložen. Svá tvrzení žalobkyně, ač poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř., nedoplnila, provedení dalších důkazy o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku soudu nenavrhla. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní nepla