23 C 292/2024-30 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaná byla zavázána zaplatit mu částku 11 740 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 11 740 Kč za dobu od 2. 7. 2015 do zaplacení s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce obch. spol. , právnická osoba, (dále jako původní věřitel) a žalovanou byla dne 23. 2. 2009 uzavřena smlouva o půjčce č. , tel. číslo, (dále jako smlouva), na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované půjčku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet spolu se sjednaným souhrnným poplatkem ve výši 14 720 Kč v pravidelných 55 týdenních splátkách po 640 Kč splatných tak, že první splátka byla splatná nejpozději do 7 kalendářních dnů ode dne uzavření smlouvy a poslední splátka byla splatná dne 15. 3. 2010. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce. Žalovaná uhradila na splátkách půjčky pouze částku 22 980 Kč (35,90 splátek), další splátky neuhradila, čímž se dostala do prodlení s úhradou dluhu. Půjčka byla zesplatněna ke dni poslední splátky půjčky. Poté žalovaná na dluh neuhradila ničeho. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 a ze dne 17. 9. 2018 oznámil původní věřitel žalované postoupení pohledávky na žalobce. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na dlužné jistině půjčky částku 11 740 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Žalobce se z jednání omluvil, avšak nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).3. Vzhledem k tomu, že žalobce je zahraniční právnickou osobou, zabýval se soud nejprve otázkou, zda český soud má právo rozhodnout v této věci a dále pak podle kterého právního řádu bude věc posouzena a rozhodnuta. Pravomoc českých soudů je dána na základě čl. 18 nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Vzhledem k tomu, že žalovaná má místo trvalého bydliště v České republice, a to v obvodu Okresního soudu v , adresa, , byla věc posouzena a rozhodnuta Okresním soudem v , adresa, , a to podle českého právního řádu s ohledem na skutečnost, že smlouva o půjčce byla uzavřena podle českého právního řádu a realizována na území České republiky.4. Ze žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o půjčce č. , tel. číslo, ze dne 23. 2. 2009, Smluvních podmínek smlouvy o půjčce, Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 včetně přílohy – detailu postupované pohledávky, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 včetně poštovního podacího archu ze dne 30. 7. 2015, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 9. 2018 včetně poštovního podacího archu ze dne 19. 9. 2018, výpisu z obchodního rejstříku žalobce, výzvy před podáním žaloby ze dne 25. 4. 2024 včetně poštovního podacího archu ze dne 26. 4. 2024, soud zjistil následující skutkový stav věci:Právní předchůdce žalobce jako věřitel uzavřel s žalovanou jako dlužníkem dne 23. 2. 2009 smlouvu o půjčce, jejímž předmětem byl závazek původního věřitele poskytnout žalované půjčku (peněžní prostředky) ve výši 20 000 Kč. Žalovaná čerpala půjčku hotovostně v plné výši. Žalovaná se zavázala splatit půjčku včetně souhrnného poplatku ve výši 14 720 Kč v pravidelných 55 týdenních splátkách po 640 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce. Žalovaná uhradila na splátkách půjčky pouze částku 22 980 Kč (35,90 splátek), další splátky neuhradila, čímž se dostala do prodlení s úhradou dluhu. Půjčka byla zesplatněna ke dni poslední splátky půjčky. Následně byla pohledávka původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 na žalobce. Žalobce oznámil žalované postoupení pohledávky dopisem ze dne 25. 6. 2015 a ze dne 17. 9. 2018 a vyzval ji k úhradě dluhu. Žalovaná dlužnou částku neuhradila.5. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 tohoto ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 tohoto ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.6. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen občanský zákoník), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.7. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.8. Podle § 52 odst. 1, 2 a 3 občanského zákoníku spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.9. Podle § 55 odst. 1 občanského zákoníku se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.10. Podle § 56 odst. 1 občanského zákoníku se spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).12. Podle § 517 odst. 1 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dle odst. 2 téhož ustanovení jde-li o prodlení s plněním peněžního dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb.13. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Po právní stránce soud posoudil věc podle ust. § 657 a násl. občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, ve spojení s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 o. z. a shledal, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena platná smlouva o půjčce. Protože žalovaná půjčku čerpala, vznikl jí závazek poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve lhůtě splatnosti během 55 týdnů formou sjednaných týdenních splátek. Splatnost půjčky nastala ke dni poslední splátky, jež byla splatná dne 15. 3. 2010. Žalovaná zaplatila na půjčku v týdenních splátkách částku v celkové výši 22 980 Kč. Vedlejší ujednání smlouvy o půjčce, v němž se žalovaná zavázala zaplatit původnímu věřiteli souhrnný poplatek v částce 14 720 Kč, soud posoudil jako absolutně neplatné pro rozpor se zákonem (§ 55, §56 občanského zákoníku). Ujednání stran, na jehož základě se žalovaná jako dlužník a spotřebitel zavazuje zaplatit při půjčené částce 20 000 Kč tzv. souhrnný poplatek ve výši 14 720 Kč, tj. 73,60 % půjčené částky, a to během 55 týdnů, je nepřiměřenou podmínkou, která v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, v neprospěch spotřebitele (ust. § 55, 56 občanského zákoníku). Smlouvu o půjčce soud posoudil jako spotřebitelskou smlouvu dle ust. § 52 ve spojení s ust. § 55 občanského zákoníku, při aplikaci Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Poměrná část z celkové úhrady na dluh ve výši 22 980 Kč, jež žalobce započetl na souhrnný poplatek, pak byla započtena na jistinu půjčky. Protože žalovaná zaplatila ve sjednaných týdenních splátkách jistinu půjčky v plné výši, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to i pokud jde o požadovaný úrok z prodlení z částky 11 740 Kč ve výši 7,05 % ročně za dobu od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, ve výši 7,50 % ročně za dobu od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8,00 % ročně za dobu od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně za d