107 C 286/2025-34 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným (původně Okresnímu soudu v Opavě) dne 4. 6. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 260 324,86 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 4. 11. 2024 uzavřela s žalovanou smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, , na základě které jí poskytla částku 90 000 Kč na účet č. , č. účtu, , úvěr měl být splacen poslední měsíční splátkou dne 4. 11. 2022, celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činila 164 324,86 Kč. Žalovaná byla v době uzavírání smlouvy o úvěru podnikatelkou a úvěr dle žalobkyně uzavírala v souvislosti se svou podnikatelskou činností. Žalovaná ani přes předžalobní výzvu žalobkyně neuhradila ničeho.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud zjistil, že podnikatelská činnost žalované pod IČ , IČO, zanikla k 8. 2. 2025, výmazem z živnostenského rejstříku.4. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaná nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svou neúčast (a neúčast žalobkyně) omluvil, žalovaná nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také jen „o. s. ř.“), přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.5. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 4. 11. 2021 soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou jako podnikající fyzickou osobou pod IČO , IČO, byla dne 4. 11. 2021 uzavřena elektronicky na stránkách https://nazivnost.cz smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na bankovní účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 90 000 Kč na 12 měsíců a žalovaná se zavázala tyto splatit spolu s poplatky ve 12měsíčních splátkách po 21 193,76 Kč s tím, že poplatek a jistina jsou hrazeny nerovnoměrně dle sjednaného kalendáře. Smlouva byla ze strany žalované potvrzena SMS kódem , Anonymizováno, .6. Z kopie OP č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalované z kopie občanského průkazu č. , hodnota, .7. Z Payments info (1 Kč) soud zjistil, že z účtu č. , hodnota, vedeného na , Jméno žalované, byla zaúčtována platba 1 Kč.8. Z potvrzení o provedené platbě z 4. 11. 2021 soud zjistil, že dne 4. 11. 2021 byla zaúčtována platba ve výši 90 000 Kč z účtu společnosti , právnická osoba, . na účet č. , č. účtu, s ID transakce , Anonymizováno, .9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 24. 5. 2025 včetně podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že dne 24. 5. 2025 zaslal zástupce žalobkyně žalované výzvu na adresu sídla podnikání, které bylo uvedeno ve smlouvě, k úhradě částky 409 700,86 Kč a dále náklady právního zastoupení ve výši 37 171,19 Kč do tří dnů.10. Ze sdělení , Anonymizováno, ze dne 10. 9. 2025 včetně výpisu z účtu č. , hodnota, za období listopadu 2021 soud zjistil, že dne 5. 11. 2021 byla na účet č. , hodnota, vedený na žalovanou připsána platba ve výši 90 000 Kč od plátce , Anonymizováno, . s ID , Anonymizováno, , dále byly zjištěny z výpisu ve stejném měsíci dvě další platby ve výši 90 000 Kč a jedna platba ve výši 120 001 Kč.11. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 4. 11. 2021 uzavřena smlouva o úvěru s úvěrovým rámcem 90 000 Kč, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 90 000 Kč. Žalobkyně ani k výzvě soudu nedoplnila svá tvrzení jakým způsobem bylo zkoumáno, že úvěr je poskytnut žalované k podnikatelským účelům. Znění webových stránek a text smlouvy obsahuje pouze obecné informace o tom, že úvěr je určen pro podnikatele, ale z uzavřených dokumentů není patrné, jakým způsobem žalobkyně jako poskytovatelka úvěru tuto skutečnost zkoumala účelovost úvěru právě pro podnikání žalované, soud v tomto případě dospěl k závěru, že je nutné zkoumat faktický stav věci a dospěl k závěru, že žalobkyně zde účel úvěru nezkoumala a jedná se o spotřebitelský úvěr (shodně viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 158/2021 ze dne 23. 2. 2021 dle kterého pro posouzení charakteru smlouvy není samo o sobě určující, zda byl účastník smlouvy označen identifikačním číslem). Soud se tedy zabýval tím, zda žalobkyně jako věřitelka dostála své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně i po výzvě soudu setrvala na tvrzení, že se jednalo o podnikatelský úvěr, tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru nedoplnila. Soud má proto za to, že žalobkyně nedostatečně zkoumala úvěruschopnost. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno na 9. 12. 2025 se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučena o potřebě doplnit tvrzení a předložit důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované (a jejího posouzení) a příp. dotvrzení skutečností ohledně vydání dlužné částky jako bezdůvodného obohacení. Soud v souladu s § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalované částku 90 000 Kč, pak je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. V řízení bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 90 000 Kč, žalobkyně však soudu neposkytla dostatečná tvrzení ani po výzvě soudu kolik žalovaná celkem na předmětný úvěr (na jistinu, úroky, poplatky) uhradila, tedy není zřejmé, o jakou částku se bezdůvodně obohatila. Žalobkyně v návrhu uvedla, že žalovaná uhradila žalobkyni verifikační platbu ve výši 1 Kč a po zohlednění plateb ve výši 0Kč požaduje žalovaný nárok, tato tvrzení si rozporují. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohla být soudem poučena o povinnosti doplnit skutková tvrzení a důkazní návrhy, ohledně částky, kterou žalovaná na předmětný úvěr celkem uhradila, soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl, když smlouva o úvěru byla shledána neplatnou a k nároku z titulu bezdůvodného obohacení nebyla navrhnuta všechna potřebná skutková tvrzení a předloženy důkazní návrhy.12. Dle § 142 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která měla ve věci plný procesní úspěch, v souvislosti s tímto řízením prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.13. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 260 324,86 Kč (jistina 90 000 Kč, poplatky ve výši 164 324,86 Kč, smluvní sankce ve výši 6 000 Kč) s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 10 414 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. b) co do částky 13 017 Kč ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 2 603 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).