117 C 267/2025-49 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky v celkové výši 226 691 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným, po řádném prověření jeho úvěruschopnosti, dne 4. 6. 2021 úvěrovou smlouvu č. SUA21/002553, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 275 349 Kč na nákup zboží u prodejce a žalovaný se zavázal úvěr splácet ve 84 pravidelných měsíčních splátkách po 5 940 Kč, kdy poslední splátka byla splatná dne 2. 6. 2028. Úroková sazba byla sjednána ve výši 15,893127 % ročně. Žalovaný porušil závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, proto žalobkyně v souladu s čl. 5 úvěrových podmínek úvěr ke dni 25. 3. 2024 zesplatnila, což bylo žalovanému oznámeno výzvou k zaplacení celého úvěru-zesplatnění ze dne 25. 3. 2024 a žalovaný byl zároveň vyzván k zaplacení celého úvěru. Žalovaný na výzvu nereagoval a po zesplatnění úvěru ničeho neuhradil. Do zesplatnění úvěru žalovaný uhradil částku 120 009 Kč. Žalobkyně požaduje celkovou pohledávku ve výši 226 691 Kč sestávající ze součtu dlužných splátek úvěru do zesplatnění úvěru v celkové výši 47 460 Kč a zbývající části neuhrazené jistiny úvěru ve výši 175 495 Kč, nákladů na vymáhání 1 030 Kč (tj. ve výši 100 Kč za každý měsíc vymáhání a 130 Kč, jeli žalovanému v daném měsíci zaslána výzva. Od 1. 5. 2022 byl tento náklad sjednocen na částku 300 Kč za každý měsíc), smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč (dle bodu 5. smlouva a čl. 7 úvěrových podmínek žalobkyně) skládající se ze smluvní pokuty ve výši 500 Kč za odeslání upomínky ze dne 6. 8. 2023, ze dne 3. 9. 2023 a ze dne 21. 2. 2024, tj. celkem 1 500 Kč a sjednaného úroku kapitalizovaného za dobu od 29. 2. 2024 do 25. 3. 2024 ve výši 1 206 Kč. Současně žalobkyně požaduje po žalovaném i příslušenství v podobě sjednaného úroku, který kapitalizovala za dobu od 26. 3. 2024 do 2. 4. 2025 ve výši 22 555,68 Kč a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny úvěru, dlužných poplatků a nákladů na vymáhání, které kapitalizovala za dobu od 9. 4. 2024 do 2. 4. 2025 ve výši 32 712,30 Kč, a následně dohodnutý úrok z dlužné jistiny úvěru a úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru a ostatních částek za dobu od 3. 4. 2025 do zaplacení. Na předžalobní výzvu k plnění žalovaný nereagoval.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 2. 10. 2025 a k němuž byl řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi účastníky řízení byla dne 4. 6. 2021 uzavřena úvěrová smlouva č. SUA21/002553, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 275 349 Kč za účelem koupě motorového vozidla u prodejce , právnická osoba, ., který se zavázal žalovaný splatit 84 měsíčními splátkami po 5 447 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši 15,893127 %. První splátka byla splatná den 2. 7. 2021, konečná splatnost úvěru byla sjednána na 2. 6. 2028. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit, činila 457 548 Kč. V případě prodlení s úhradou splátek byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč případně ve výši dlužné splátky, pokud je splátka nižší než 500 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou úvěrové podmínky žalobkyně (prokázáno úvěrovou smlouvou č. SUA21/002553 spotřebitel ze dne 4. 6. 2021). Dle potvrzení o ověření bonity klienta vystaveného žalobkyní a matričního listu klienta vycházela žalobkyně při posouzení schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet z informací, dle kterých byl žalovaný podnikatel s příjmem 17 331 Kč, byl svobodný, žil s družkou v družstevním bytě, příjem partnerky činil 26 000 Kč, neměl žádné děti a splácel další závazek ve splátkách po 1 577 Kč, náklady domácnosti činily 10 000 Kč měsíčně. Příjem žalovaného měl být ověřen z jeho běžného účtu. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období března až května 2021 byly zjištěny přijaté platby od WOLT CESKO S.R.O. v březnu 2021 v celkové výši 27 670,80 Kč, v dubnu 2021 v celkové výši 35 826,68 Kč a v květnu 2021 v celkové výši 33 959,03 Kč. Žalovaný měl být lustrován v registru ISIR, MNCR a CEE s negativním výsledkem (prokázáno potvrzením o ověření bonity klienta-oddělení řízení rizik ze dne 4. 6. 2021, matričním listem klienta-fyzické osoby ze dne 4. 6. 2021, úvěrovou zprávou a výpisem z běžného účtu žalovaného za období březen až květen 2021). Dne 7. 6. 2021 poskytla žalobkyně žalovanému částku 275 349 Kč převodem na účet prodejce , právnická osoba, . Žalovaný uhradil žalobkyni celkem 120 009 Kč, poslední platba byla provedena dne 30. 7. 2023. Poté již na dluh neuhradil ničeho. Z důvodu prodlení žalovaného vyúčtovala žalobkyně žalovanému smluvní pokutu ve výši 3x 500 Kč a účelně vynaložené náklady ve výši 3x 300 Kč + 130 Kč (prokázáno opisem výpisu proplacení smlouvy, saldokontem úvěrové smlouvy č. SUA21/002553 a výpisem čerpání, splátek a úhrad). Dne 25. 3. 2024 vyzvala žalobkyně z důvodu prodlení s úhradou závazků žalovaného ke splacení celého úvěru včetně příslušenství v celkové výši 226 691 Kč, a to do 14 dnů od sepsání této výzvy (prokázáno výzvou k zaplacení celého úvěru-zesplatnění ze dne 25. 3. 2024 a podacím archem ze dne 26. 3. 2024). K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou odeslanou mu dne 1. 11. 2024 doporučeně na adresu uvedenou ve smlouvě (prokázáno Předžalobní výzvou k plnění ze dne 1. 11. 2024 a podacím archem ze dne 1. 11. 2024). Žalovaný dlužnou částku doposud neuhradil.4. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla dne 4. 6. 2021 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a následujících občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 275 349 Kč za účelem úhrady kupní ceny zboží a ten se jej zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 15,893127 % ve sjednaných 84 měsíčních splátkách. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení sice žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána na základě údajů uvedených žalovaným v úvěrové smlouvě, tzn. bylo vycházeno ze skutečnosti, že žalovaný byl svobodný, zaměstnaný s měsíčním příjmem 17 331 Kč, bydlel s družkou v družstevním bytě a nevyživoval žádné dítě, příjem družky činil 26 000 Kč měsíčně a náklady domácnosti činily 10 000 Kč měsíčně. Žalovaný splácel další závazek po 1 577 Kč měsíčně. Příjem žalovaného měl být ověřen výpisem z jeho bankovního účtu, ze kterého sice lze zjistit přijaté platby žalovaného zřejmě v rámci jeho podnikatelské činnosti, nebyly však řádně zjištěny a ověřeny výdaje žalovaného z podnikání, rovněž ohledně výdajů domácnosti a příjmu partnerky žalovaného vycházela žalobkyně pouze z údajů tvrzených žalovaným. Výdaje domácnosti nebyly nijak specifikovány ani ověřeny. Rovněž nebyly soudu doloženy konkrétní výsledku provedeného přezkumu solventnosti žalovaného ani výpisy lustrace žalovaného v jednotlivých nebankovních registrech. Už z tvrzení žalobkyně, že vycházela z informací poskytnutých žalovaným, u nichž předpokládala jejich správnost, je tedy zřejmé, že žalobkyně příjmy a výdaje žalovaného žádným způsobem neověřovala. Skutečnost, že žalovaný po dobu 18 měsíců splátky dluhu splácel, sama o sobě neprokazuje, že solventnost žalovaného byla žalobkyní před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumána, když z inkasní bilance není ani zjevné, kým a z finančních prostředků byly jednotlivé splátky hrazeny. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy s řádnou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském ú