108 C 123/2026-27 – Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov
ECLI: ECLI:CZ:OSKI:2026:108.C.123.2026.27 Datum: 2026-06-23 Předmět: 15 000 Kč s příslušenstvím Ustanovení: § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 1810 z. č. 89/2012 Sb., § 1970 z. č. 89/2012 Sb., § 87 z. č. 257/2016 Sb. náklady řízenísmlouva o úvěrunáhrada nákladů
O co šlo: 15 000 Kč s příslušenstvím (§ 142 z. č. 99/1963 Sb., § 1810 z. č. 89/2012 Sb., § 1970 z. č. 89/2012 Sb., § 87 z. č. 257/2016 Sb.)
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále i jen „Smlouva o úvěru“), na základě které, byl žalované ze strany žalobkyně poskytnut neúčelový úvěr, ve výši , částka, převodem na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala úvěr splatit formou dvanácti měsíčních splátek, avšak své smluvní povinnosti neplnila, což vedlo žalobkyni k tomu, že prohlásila úvěr za splatný ke dni , datum, . Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované, z informací získaných od žalované a nahlédnutím do databáze , Anonymizováno, . Z údajů zjištěných za pomoci aplikace , Anonymizováno, pak žalobkyně zjistila, že bilance příjmů a výdajů žalované je dostačující k pokrytí sjednaných splátek. Žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyně se domáhá také zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši.2. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, má soud za prokázáno, že je datována dne , datum, , jako poskytovatel úvěru je označena žalobkyně a jako zákazník je označena žalovaná. Smlouva vymezuje práva a povinnosti smluvních stran při poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši , částka, . Smlouva neobsahuje žádný projev vůle žalované.3. Z dotazníku a výpisu aplikace , Anonymizováno, má soud za prokázáno, že žalobkyně měla před poskytnutím úvěru informaci o tom, že žalovaná je evidována na úřadu práce, má příjem pouze z dávek státní sociální podpory, včetně příspěvku na bydlení, platí zálohy na byt a elektřinu v celkové výši , částka, měsíčně a krátce před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru získala finanční prostředky od dalších poskytovatelů nebankovních služeb jako jsou společnosti , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , právnická osoba, .4. Z potvrzení o vyplacení úvěru a výpisu aplikace , Anonymizováno, má soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla dne , datum, žalované částku , částka, .5. Žalobkyně svou žalobu opřela o tvrzení, že mezi ní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr v celkové výši , částka, , žalovaná se zavázala jej vrátit spolu se sjednanými úroky formou měsíčních splátek. Uzavření smlouvy s konkrétním vymezením práv a povinností nebylo v řízení prokázáno. Listina označená jako smlouva o úvěru sice obsahuje vymezení smluvních práv a povinností a také identifikační údaje žalované, avšak neobsahuje žádný projev vůle žalované. Z listiny nelze mít bez dalšího za prokázáno, že právě toto právní jednání, vyjadřující vůli žalované být vázána konkrétně vymezenými smluvními povinnostmi, učinila žalovaná. Žalobní tvrzení a předložené důkazy však jasně svědčí o úmyslu žalobkyně uzavřít se žalovanou smlouvu o úvěru. Kontraktační kroky žalobkyně nepochybně směřovaly k uzavření smlouvy o úvěru, která je smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 1810 občanského zákoníku. Povinností žalobkyně jako poskytovatele takového úvěru bylo postupovat v intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a před poskytnutím úvěru, tj. vynaložit odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalované. Je prokázáno, že žalobkyně žalované finanční prostředky v celkové výši , částka, poskytla. Od žalobkyně proto lze důvodně požadovat, aby dříve, než tyto finanční prostředky žalované poskytla odbornou péči vynaložila. Ani tuto skutečnost však žalobkyně neprokázala. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobkyně měla informace o tom, že jediným příjmem žalované jsou dávky poskytované státem, a to včetně příspěvku na bydlení, tedy, že žalovaná není schopna ze svého příjmu bez dalšího ani pokrýt náklady na bydlení. Krátce před datem , datum, navíc žalovaná čerpala finanční prostředky od dalších poskytovatelů nebankovních služeb, což samo také svědčí o neschopnosti žalované pokrýt své běžné výdaje z poskytovaných dávek. Přesto žalobkyně žalované poskytla další finanční prostředky, což v žádném případě nelze nazvat zodpovědným úvěrováním. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být soudem poučena o potřebě dalšího dokazování o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Takového poučení se dostane pouze a jedině účastníku, který se k nařízenému jednání dostaví. Samotná pasivita žalované, která byla v průběhu celého řízení nečinná, nemůže být vykládána tak, že proti nároku žalobkyně ničeho nenamítá, či jej dokonce činí nesporným. Na žalobkyni leželo břemeno důkazu o skutečnostech rozhodných pro posouzení její žaloby a neunesla jej. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože uzavření smlouvy nebylo v řízení prokázáno, je nepochybné, že žalobkyně vedla kontraktační proces směřující k uzavření smlouvy o úvěru a finanční prostředky žalované poskytla. Sama žalobkyně tvrdí, že smlouva o úvěru byla mezi účastnicemi uzavřena. Soud proto považuje za nutné na žalobkyni vztáhnout úpravu předsmluvních povinností spotřebitele úvěru a ze skutečnosti, že své předsmluvní povinnosti nesplnila, vyvodit zákonné důsledky v podobě absence nároku na zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně poskytla žalované částku , částka, a žalovaná jí z této částky žádné finanční prostředky nevrátila. Částka ve výši , částka, proto představuje bezdůvodné obohacení žalované, které je žalovaná povinna žalobkyni vydat. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je speciálním ustanovením k obecné úpravě o vydání bezdůvodného obohacení, jak je upraveno v občanském zákoníku. Důvodová zpráva k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na to, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Text v době přiměřené jeho možnostem míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (logický výklad). Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud, a to v případě, že mezi účastníky splatnost nebyla dohodnuta. Doba splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele) daný úvěr splácet. V tomto případě nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem úvěrovaného ve shodě s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V projednávané věci k dohodě o splatnosti mezi účastníky zjevně nedošlo, soud proto určil splatnost nesplacené jistiny. A protože žalovaná ničeho netvrdila o svých možnostech, je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalované dlužnou částku uhradit do třiceti dnů od právní moci rozsudku. Pro případ prodlení pak se zákonným úrokem z prodlení z celé dlužné částky ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou, zvýšené o osm procentních bodů, a to ode dne následujícího po splatnosti až do úplného zaplacení.6. Ve zbytku byla žaloba s ohledem na výše uvedené zamítnuta.7. Podle § 142 odst. 3 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni, která byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části, vynaložené náklady řízení. Žalobkyně vynaložila náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, , tři předžalobní úkony právní služby po , částka, , tři režijní paušály po , částka, a 21 % DPH ve výši , částka, , celkem , částka, .