111 C 102/2026-38 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit částku , částka, s příslušenstvím. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalovaného ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , žalovaný úvěr čerpal, ke dni , datum, nic nesplatil, žalovaný dluh nezaplatil ani po odeslání předžalobní výzvy.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, k doručení žaloby a předvolání došlo dne , datum, náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Z předsmluvního formuláře a smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že mezi žalovaným fyzickou nepodnikající osobou jako dlužníkem a společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále také jen „věřitel“) jako úvěrujícím měla být dne , datum, uzavřena písemná smlouva o úvěru č. , hodnota, , žalovaný byl ve smlouvě označen jménem, příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, emailem, telefonním číslem a číslem účtu č. , č. účtu, . Předmětem smlouvy byl úvěr ve výši , částka, , který měl být poskytnut dne , datum, na bankovní účet žalovaného. Strany si měly ujednat poplatek za úvěr ve výši , částka, a úrok ve výši , částka, . Žalovaný měl celkem vrátit částku , částka, do , datum, jednorázovou platbou na účet věřitele. Smlouva odkazovala na obchodní podmínky věřitele účinné k datu uzavření smlouvy. Soudu předložená listina nesoucí záznam smlouvy obsahovala na konci textu pouze označení zástupce věřitele, ohledně žalovaného listina neměla žádný podpis, vlastnoruční ani elektronický, který by byl jednoznačně spojen s žalovaným, jako podepisující osobou, bylo zde uvedeno jen oznámení, že podpis dlužníka byl proveden SMS kódem , Anonymizováno, dne , datum, v , Anonymizováno, hodin. Stejné potvrzení o podpisu dlužníkem bylo uvedeno i pod předsmluvním formulářem. Z profilu klienta soud zjistil, že věřitel o žalovanému měl informaci o výši čistého měsíčního výdělku ve výši , částka, jako zaměstnance , Anonymizováno, , žil sám, neměl vyživovací povinnost, náklady na služby a energie činily , částka, , ostatní náklady , částka, , bydlel u rodičů. Z interních záznamů o komunikaci soud zjistil, že telefon označený ve smlouvě jako telefon žalovaného a na email, rovněž označený ve smlouvě, jako email žalovaného, bylo v době od , datum, do , datum, odesláno 10 zpráv informujících o výši aktuálního dluhu a povinnosti tento zaplatit nebo si prodloužit lhůtu splatnosti. Z upomínky a předžalobní upomínky soud zjistil, že věřitel vyhotovil tyto dne , datum, a , datum, , žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve výši , částka, do pěti dnů od doručení výzvy, jinak bude věc řešena soudně. Doklady odeslání nebyly soudu předloženy. Ze smluv o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení a předžalobní výzvy soud zjistil, že dne , datum, postoupil věřitel pohledávku z označené úvěrové smlouvy s žalovaným postupníkovi společnosti , právnická osoba, , IČO , Anonymizováno, a tato jako postupitel další smlouvou z téhož dne žalobkyni. Obě postupní smlouvy měly přílohy, v nichž byla žalovaná pohledávka označena. Dopisem ze dne , datum, žalobkyně žalovanému oznámila postoupení a současně ho před podáním žaloby vyzvala k zaplacení dluhu ve výši , částka, do sedmi dnů od doručení výzvy. Z podacího lístku bylo zjištěno, že zásilka byla žalovanému odeslána poštou doporučeně dne , datum, na adresu trvalého bydliště.4. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav. Mezi žalovaným jako fyzickou osobou – spotřebitelem a společností , právnická osoba, . měla být dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejímž předmětem bylo poskytnutí částky , částka, , splatné spolu s poplatkem , částka, a úrokem , částka, jednorázově do , datum, . Žalovaný byl ve smlouvě identifikován svými osobními údaji včetně bankovního účtu, telefonního čísla a emailu. Listina obsahující smlouvu ani předsmluvní formulář však neobsahovaly vlastnoruční ani uznávaný elektronický podpis žalovaného, pouze údaj, že podpis byl učiněn prostřednictvím SMS kódu. Z interní karty klienta soud zjistil, že věřitel evidoval žalovaného jako zaměstnance , Anonymizováno, s čistým měsíčním příjmem ve výši , částka, , žalovaný měl žít sám, bez vyživovací povinnosti, bydlel u rodičů, přičemž jeho měsíční náklady na služby a energie byly uváděny ve výši , částka, a ostatní náklady , částka, . Z interních údajů věřitele soud dále zjistil, že na žalovaným označený telefon a email byly v době od , datum, do , datum, zasílány zprávy upozorňující na vzniklý dluh a možnost jeho úhrady či prodloužení splatnosti. Soud dále zjistil existenci listin označených jako upomínky a předžalobní výzvy, avšak bez doložení jejich doručení žalovanému. Následně byla pohledávka smlouvami ze dne , datum, postoupena nejprve společnosti , právnická osoba, a poté žalobkyni, přičemž žalovaný byl o postoupení vyrozuměn dopisem odeslaným dne , datum, na adresu jeho trvalého bydliště. Z žádné z provedených listinných důkazů, ač soud provedl všechny žalobkyní navržené důkazy, nevyplynulo, že by částka , částka, byla skutečně vyplacena či jinak poskytnuta žalovanému, k této skutečnosti nebyl předložen ani navržen žádný objektivně ověřitelný doklad, zejména výpis z bankovního účtu věřitele o provedení převodu na účet žalovaného.5. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedenými důkazy nebyla existence tvrzené smlouvy zjištěna. Ověřování uzavření smlouvy soud posuzoval podle § 561 odst. 1 o. z., podle něhož se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího, a podle § 562 odst. 1 o. z., podle něhož je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V soukromoprávních vztazích lze podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb. použít i jiný typ elektronického podpisu než podpis uznávaný. To však samo o sobě neznamená, že jakýkoli technický autentizační prostředek bez dalšího prokazuje, že konkrétní osoba učinila právní jednání v určitém obsahu. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný smlouvu podepsal prostřednictvím SMS kódu zaslaného na jeho mobilní telefon. Takový způsob autorizace může představovat prostý elektronický podpis či autentizační prvek, sám o sobě však bez dalších navazujících a spolehlivých důkazů neprokazuje bezpečně ani identitu jednající osoby, ani integritu podepisovaného dokumentu, tedy že souhlas byl dán právě se zněním smlouvy, které žalobce soudu předložil. K obdobným závěrům dospěla i soudní praxe, srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 24 Co 10/2023. V projednávané věci žalobce neprokázal ucelený a věrohodný kontraktační řetězec, z něhož by bylo možno bez důvodných pochybností dovodit, že SMS kód použil právě žalovaný, že tento kód byl vázán ke konkrétnímu a neměnnému textu smlouvy a že předložené znění smlouvy odpovídá dokumentu, který měl být takto autorizován. Nebylo proto prokázáno, že by žalovaný smlouvu platně podepsal a že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy v písemné formě. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je již shora citovaný zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014 (dále také „eIDAS“), upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v