Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 17 925,81 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 421,99 Kč za dobu od 7. 8. 2025 do zaplacení z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastnicemi řízení dne 26. 3. 2025. Žalovaná postupně čerpala finanční prostředky od žalobkyně až do částky 11 000 Kč. Žalobkyně nárokuje vůči žalované jistinu úvěru ve výši 10 942,36 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 191,52 Kč, úrok ve výši 6 503,82 Kč a poplatek za službu „Presto“ ve výši 288,11 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaná dosud uhradil částku 8 087,07 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, avšak pokud by soud toto tvrzení neměl za prokázané, pak nárokuje zaplacení žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované.2. Žalovaná se nevyjádřila k žalobě.3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně souhlasila v rámci žaloby s tímto procesním postupem. Žalované byla žaloba s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 15. 5. 2026 postupem podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaná se dosud nevyjádřila, a proto má soud za to, že konkludentně souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní.4. Z listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění.a) Z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . bylo zjištěno, že žalovaná uvedla žalobkyni tyto informace o své majetkové situaci: bydlí sama, má příjem ve výši 35 000 Kč měsíčně (přičemž v kolonce „ověřený měsíční čistý příjem“ je uvedena částka 12 466 Kč), její pravidelné měsíční výdaje na bydlení činí 7 000 Kč a ostatní výdaje jsou ve výši 1 500 Kč.b) Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“) soud zjistil, že byla uzavřena dne 26. 3. 2025 mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou, žalobkyně poskytla žalované úvěrový limit do výše 11 100 Kč, žalovaná se zavázala řádně a včas hradit splátky úvěru. Žalovaná podepsala Smlouvu za pomocí SMS kódu, který jí zaslala žalobkyně.c) Z Přehledu bankovních transakcí vyplácených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalovaná čerpala úvěr tak, že dne 26. 3. 2025 čerpala částku 5 000 Kč a dne 28. 3. 2025 čerpala částku 6 000 Kč, čerpání probíhalo převodem na bankovní účet č. , č. účtu, .d) Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 16. 4. 2026 bylo zjištěno, že žalovaná je majitelkou bankovního účtu č. , č. účtu, .e) Z dopisu ze dne 14. 12. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím své zástupkyně k zaplacení žalované částky. Z potvrzení o podání poštovní zásilky bylo zjištěno, že zástupkyně žalobkyně zaslala dne 16. 12. 2025 na adresu žalované poštovní zásilku obsahující předžalobní výzvu k plnění.f) Z dalších listinných důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro posouzení a rozhodnutí této věci.5. Na základě výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto skutkovém závěru. Žalobkyně poskytla žalované na základě Smlouvy úvěrový rámec ve výši 11 100 Kč, žalovaná postupně čerpala úvěr, celkem vyčerpala částku 11 000 Kč. Tato částka byla zaslána na bankovní účet žalované. Žalobkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalované z informací poskytnutých žalovanou. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalované částky před podáním žaloby. Nebylo prokázáno, jaká byla aktivní a pasivní majetková stránka žalované v době uzavření úvěrové smlouvy. Žalobkyně ani k výzvě soudu neuvedla, kolik žalovaná dosud uhradila na poskytnutý úvěr, přičemž je zřejmě, že alespoň částečně plnila, neboť žalobkyně se domáhá jistiny nižší (10 942,36 Kč), než kolik činila výše poskytnutého spotřebitelského úvěru (11 000 Kč).6. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 ZoSÚ (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.9. Účastnice řízeni uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZoSÚ, žalovaná byla při uzavření Smlouvy v pozici spotřebitelky, žalobkyně jí poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením Smlouvy (§ 86 odst. 1 ZoSÚ). Předloženými listinnými důkazy nebyla prokázaná majetková situace žalované v rozhodné době, žalobkyně uvedla, že k tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením Smlouvy nebude dokládat žádné další důkazy. Soud proto hodnotí Smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. V rámci řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované z titulu Smlouvy celkem částku 11 000 Kč a žalovaná na tuto částku dle tvrzení žalobkyně dosud uhradila částku 8 087,07 Kč, proto soud zavázal žalovanou k zaplacení žalobkyni částky 2 912,93 Kč představující dosud nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitel (žalovaná) povinen vrátit dosud neuhrazenou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaná netvrdila v rámci řízení nic o svých majetkových poměrech, neunesla proto svou procesní povinnost – tvrdit a následně prokázat svá tvrzení před soudem. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, uvedl: „…Je to spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky.“ Naopak nelze po žalobkyni požadovat, aby prokazovala, zda žalovaná byla schopna plnit jistinu spotřebitelského úvěru v době, kdy byla k tomu žalobkyní vyzvána. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění žalované částky dopisem ze 14. 12. 2025, který byl dne 19. 12. 2025 doručen žalované (§ 573 o. z.) a ve kterém byla žalované dána 3denní lhůta k plnění. Dnem 23. 12. 2025 se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou žalované částky a žalobkyni náleží nárok na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žaloba byla zamítnuta co do smluvních úroků, poplatků a částečně co do úroků z prodlení, neboť tyto nároky žalobkyni z neplatné Smlouvy nepřísluší.10. Nákladový výrok je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., převážný procesní úspěch je na straně žalované, té však dle obsahu spisu dosud žádné náklady řízení nevznikly.