Okresní soud v Karviné 19 C 80/2026-33 – Bezdůvodné obohacení

Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 27. 2. 026 se domáhala žalobkyně po žalované zaplacení částky 23 502,18 Kč (sestávající z částek 23 188,34 Kč a 313,84 Kč) s 11,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 10 396,34 Kč od 20. 2. 2026 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že účastníci uzavřeli dne 2. 5. 2025 distančním způsobem smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 15023176 na adrese www., Anonymizováno, ., na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 79 400 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 1. 6. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 6. 4. 2030. Žalobkyně před sjednáním smlouvy ověřovala úvěruschopnost žalované. Úvěr byl žalované vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně, a to 2. 5. 2025 ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně vypověděla smlouvu, o čemž žalovanou informovala emailem ze dne 19. 2. 2026, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaná se tak dostala prokazatelně do prodlení s úhradou celého úvěru dne 20. 2. 2026. Žalovaná má ve vztahu k žalobkyni nesplacený dluh v celkové výši 23 188,34 Kč, z toho na jistině 10 000 Kč, na poplatku za vyplacení tranší úvěru 199 Kč a smluvní úrok 12 792 Kč, poplatek za službu „Klidné spaní“ 25,62 Kč, poplatek za službu „Presto“ 165 Kč a poplatek za službu „Informační SMS servis“ 6,72 Kč. Žalobkyně byla dále oprávněna v případě prodlení žalované požadovat úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky; žalobkyně požadovala smluvní pokutu za prvních 90 dnů prodlení od 2. 6. 2025 do 31. 8. 2025 ve výši 313,84 Kč. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet byla dlužná částka převedena. Předžalobní výzva byla odeslána 18. 12. 2025.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ve věci samé nebylo nařízeno jednání, neboť účastníci se výslovně práva účasti na projednání věci vzdali, resp. s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů (ust. § 115a o. s. ř.).3. Na základě provedeného dokazování, a to z údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, autorizace ověření totožnosti z 2. 5. 2025, z výpisu o posouzení úvěryschopnosti, smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 15023176 ze dne 2. 5. 2025, přehledu bankovních transakcí, výzvy ze dne 19. 2. 2026, výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 12. 2025, potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 16. 12. 2025 a zprávy , právnická osoba, . ze dne 10. 4. 2026 bylo zjištěno, že dne 2. 5. 2025 byla uzavřena mezi účastníky elektronicky smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru na částku do výše 79 400 Kč s jejím postupným čerpáním; smlouva byla uzavřena na dobu do 6. 4. 2030. Na úvěr byla žalované vyplacena dne 2. 5. 2025 částka 10 000 Kč, a to na účet č. , č. účtu, prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně. Emailovou upomínkou ze dne 19. 2. 2026 byla žalovaná upomínána o úhradu částky 25 027,13 Kč; předžalobní výzvou ze dne 14. 12. 2025 byla žalovaná dopisem právní zástupkyně žalobkyně vyzývána k zaplacení částky 24 816,08 Kč a nákladů právního zastoupení do tří dnů; dne 16. 12. 2025 byla předžalobní výzva podána k poštovní přepravě. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 10. 4. 2026 bylo zjištěno, že dne 2. 5. 2025 byla připsána částka 10 000 Kč na účet vedený pro žalovanou jako majitele a disponenta.4. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl toliko co do jistiny. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne 2. 5. 2025 sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalované jako úvěrované poskytne peněžní prostředky do výše 79 400 Kč; žalovaná čerpala dne 2. 5. 2025 částku 10 000 Kč, a to převodem na svůj bankovní účet, neuhradila dosud ničeho (tato tvrzení žalobkyně v řízení žalovaná nijak nerozporovala). Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ust. § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, v řízení nebyly tvrzeny, tím spíše ani prokázány, žádné zcela konkrétní kroky směřující k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, vyjma žalobkyní vyhotoveného výpisu o posouzení úvěruschopnosti. Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru nastupuje povinnost stran neplatné smlouvy svůj vzájemný vztah si vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (toto ustanovení je ustanovením speciálním k § 2991 a násl. občanského zákoníku, upravujícím bezdůvodné obohacení, jehož úprava se zde použije jen subsidiárně). Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož zde prokazatelně nedošlo k dohodě účastníků, určuje splatnost nesplacené jistiny soud. V této souvislosti je nutno odkázat na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262 a též rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Soud lhůtu splatnosti určil analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (tedy jako obecnou pariční lhůtu) svým výrokem, žalovaná se tak nemohla dosud dostat do prodlení s plněním dluhu. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobu nad rámec poskytnuté částky ve výši 10 000 Kč zamítl.5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla úspěšnou jen v části předmětu řízení a převážně úspěšné žalované v řízení prokazatelně žádné náklady nevznikly.