Okresní soud v Karviné 20 C 146/2026-38 – Náklady řízení

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 3. 2. 2026 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 13 750 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovanou uzavřela dne 23. 5. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, . V té se žalobkyně zavázala poskytnout peněžní prostředky ve výši 22 500 Kč na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , které měla žalovaná splatit jednorázově ke dni 22. 6. 2025, a to včetně smluvního úroku ve výši 6 750 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne 9. 12. 2025. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 3. 8. 2026, přičemž žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).4. Z rámcové smlouvy o úvěru č. , hodnota, a smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 23. 5. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně se dle smlouvy zavázala poskytnou žalované peněžní prostředky ve výši 22 500 Kč, a to na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit částku 29 250 Kč tvořenou jistinou a smluvním úrokem. Splatnost byla stanovena na 22. 6. 2025. Smlouva obsahovala dále obecná ustanovení týkající se uzavření smlouvy, splacení úvěru a důsledků prodlení. Smlouva je podepsána zástupcem žalobkyně a u podpisu žalované je uveden číselný kód 9524. Tyto informace jsou v souladu s informacemi uvedenými ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.5. Dle potvrzení o provedené platbě ze dne 23. 5. 2025 byla na účet č. , č. účtu, zaslána částka 22 500 Kč pod VS , var. symbol, .6. Ze sdělení České spořitelny, a. s., ze dne 15. 5. 2026 vyplývá, že majitelem a jedinou disponující osobou účtu č. , č. účtu, je žalovaná a že z předmětného účtu byly ve prospěch účtu žalobkyně pod VS , var. symbol, činěny platby: dne 1. 7. 2025 částka 6 750 Kč, dne 14. 8. 2025 částka 2 000 Kč a dne 8. 9. 2025 částka 15 500 Kč. Tyto informace jsou shodné s informacemi z náhledu do internetového bankovnictví žalované.7. Výzvou k plnění ze dne 5. 12. 2025, odeslanou žalované dne 9. 12. 2025, byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 14 272,94 Kč, a to do tří dnů.8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 22 500 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že by prověřila úvěruschopnost žalované. Není tak zřejmé, z čeho přesně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalované vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované.9. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaná na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytla. Žalovaná na částku 22 500 Kč již uhradila 24 250 Kč, a žalobkyni tak nadále nic nedluží, neboť bezdůvodné obohacení v rozsahu zaplacené částky vydala.10. S ohledem na uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdala.