Okresní soud v Karviné 20 C 184/2026-48 – Smlouva pracovní

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 4. 3. 2026 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 128 796,08 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 9. 7. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . V té se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč, a to v hotovosti, které měl žalovaný uhradit v pravidelných 21 měsíčních splátkách po 3 190 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dále s žalovaným uzavřela dne 13. 3. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . V té se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti, které měl žalovaný uhradit v pravidelných 21 měsíčních splátkách po 2 508 Kč. Pohledávky byly ke dni 21. 10. 2025 postoupeny žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 16. 1. 2026. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Podáním ze dne 3. 8. 2026 pak žalobkyně doplnila tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného tak, že uvedla, že žalovaný byl dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány. Majetková situace žalovaného byla doložena prostřednictvím výplatních pásek a pracovní smlouvy a právní předchůdkyně žalobkyně si žalovaného prověřila v insolvenčním rejstříku. Žalovaný na smlouvu č. , hodnota, uhradil 3 200 Kč a na smlouvu č. , hodnota, uhradil 12 560 Kč.4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 3. 9. 2026, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).5. Z žádosti o spotřebitelský úvěr – zákaznické karty ze dne 9. 7. 2023 se podává, že žalovaný žádal o úvěr ve výši 30 000 Kč. Uvedl, že pobírá příjem ze zaměstnání ve výši 27 500 Kč, ostatní příjmy ve výši 3 800 Kč a že další příjem v domácnosti je ve výši 8 700 Kč. Své měsíční výdaje uvedl ve výši 3 000 Kč, externí splátky ve výši 2 500 Kč a interní splátky ve výši 3 973 Kč. Uvedl, že žije v nájmu a nemá žádnou vyživovací povinnost.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 9. 7. 2023 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem společností , právnická osoba, a žalovaným jako dlužníkem. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 32 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit částku 66 974 Kč, a to v pravidelných 21 měsíčních splátkách po 3 190 Kč.7. Z tabulky umoření se podává, že žalovaný na spotřebitelský úvěr č. , hodnota, uhradil celkem 3 200 Kč.8. Z žádosti o spotřebitelský úvěr – zákaznické karty ze dne 13. 3. 2023 se podává, že žalovaný žádal o úvěr ve výši 20 000 Kč. Uvedl, že pobírá příjem ze zaměstnání ve výši 23 250 Kč a že další příjem v domácnosti je ve výši 8 200 Kč. Své měsíční výdaje uvedl ve výši 2 000 Kč, externí splátky ve výši 2 000 Kč a interní splátky ve výši 2 675 Kč. Uvedl, že žije v nájmu a nemá žádnou vyživovací povinnost.9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 3. 2023 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem společností , právnická osoba, a žalovaným jako dlužníkem. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit částku 52 652 Kč, a to v pravidelných 21 měsíčních splátkách po 2 508 Kč.10. Z tabulky umoření se podává, že žalovaný na spotřebitelský úvěr č. , hodnota, uhradil celkem 12 560 Kč.11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávky za žalovaným, pohledávky byly identifikovány v příloze smlouvy. Žalobkyně za postoupené pohledávky uhradila kupní cenu.12. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025, odeslaném žalovanému dne 21. 11. 2025, postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni.13. Výzvou k plnění ze dne 16. 1. 2026, odeslané žalovanému téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 23 761,73 Kč, a to do 15. 1. 2026.14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě kterých právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelské úvěry v celkové výši 57 000 Kč. Tyto smlouvy soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smluv v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvy spotřebitelské, na které dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, vyjma smluv o úvěru a zákaznických karet, ze kterých by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěrů žalovanému vycházela. Žalobkyně byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného, avšak žádné další důkazy nenavrhla.15. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona jsou proto smlouvy o úvěru neplatné, neboť byly sjednány v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnuté jistiny spotřebitelských úvěrů ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatných smluv spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistin úvěrů, ponížených o plnění, která žalovaný na základě neplatných smluv žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni, již poskytl. Žalovaný na částku 32 000 Kč již uhradil 3 200 Kč, tudíž je povinen vrátit žalobkyni částku 28 800 Kč, a na částku 25 000 Kč již uhradil 12 560 Kč, tudíž je povinen vrátit žalobkyni částku 12 440 Kč. Tyto částky byly tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznány spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužných částek předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 16. 1. 2026 s termínem splnění do 31. 1. 2026, takže žalobkyni přísluší úroky z prodlení od 1. 2. 2026 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatných smluv. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznaných částek předcházející datu 1. 2. 2026, kdy žalovaný nebyl v prodlení s úhradou dlužných částek, a ve výši převyšující výši stanovenou nařízením vlády.16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a žalovanému prokazatelně v tomto řízení žádné náklady nevznikly.17. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.