Okresní soud v Karviné 20 C 204/2026-33 – Náklady řízení

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 28. 4. 2026 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 134 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 17. 4. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 12 000 Kč, a to na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Žalobkyně požadovala zaplacení jistiny ve výši 12 000 Kč, smluvního úroku ve výši 4 800 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 480 Kč. Po zohlednění dílčích splátek v celkové výši 6 146 Kč, požaduje smluvní pokutu ve výši 334 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 byla postoupena pohledávka , právnická osoba, ., za žalovaným na společnost , právnická osoba, ., která ji téhož dne postoupila žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 10. 2. 2026. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 11. 9. 2026, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).4. Z nedatované smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že byla sepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Na smlouvě není uveden podpis ani věřitele, ani klienta.5. Dle potvrzení o platbě ze dne 17. 4. 2024 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala dne 17. 4. 2024 částku 8 000 Kč na účet č. , č. účtu, .6. Dle potvrzení o platbě ze dne 17. 4. 2024 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala dne 17. 4. 2024 částku 2 000 Kč na účet č. , č. účtu, .7. Dle potvrzení o platbě ze dne 18. 4. 2024 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala dne 18. 4. 2024 částku 2 000 Kč na účet č. , č. účtu, .8. Ze sdělení České spořitelny, a. s., ze dne 21. 7. 2026, vyplývá, že majitelem a jedinou disponující osobou účtu č. , č. účtu, je žalovaný a že dne 17. 4. 2024 byla na účet poukázána částka 8 000 Kč, dne 17. 4. 2024 byla na účet poukázána částka 2 000 Kč a dne 18. 4. 2024 byla na účet poukázána částka 2 000 Kč.9. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 19. 8. 2024 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 29 116,13 Kč. O odeslání oznámení žalobkyně nepředložila žádný důkaz.10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, ., jako postupník koupila od , právnická osoba, . jako postupitele pohledávku za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy.11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele (, právnická osoba, .) pohledávku za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy.12. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2026, odeslané žalovanému spolu s předžalobní výzvou, postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni.13. Výzvou k plnění ze dne 6. 2. 2026, odeslanou žalovanému dne 10. 2. 2026, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 42 880,36 Kč, a to do 3 dnů.14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z., když žalobkyní předložená smlouva neobsahuje podpis ani jedné ze stran. Žalobkyní předložené vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru nebylo žalovaným žádným způsobem podepsáno a v řízení nebylo ani jiným způsobem prokázáno, že toto vyhotovení smlouvy obsahuje skutečnou vůli žalovaného. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Za dané situace se tedy soud ani nezabýval skutečností, zda před uzavřením smlouvy byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Při neexistenci smluvního vztahu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným se soud zabýval možností přiznat žalovanou částku žalobkyni jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z.15. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet dne 17. 4. 2024 částku 8 000 Kč, dne 17. 4. 2024 částku 2 000 Kč a dne 18. 4. 2024 částku 2 000 Kč. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně zpět částku 6 146 Kč. Po právní stránce byla věc tedy posouzena tak, že žalovanému vznikl vůči žalobkyni, která je ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, závazek z titulu bezdůvodného obohacení. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 12 000 Kč a žalovaný uhradil pouze 6 146 Kč. Žalovaný je tudíž povinen žalobkyni vydat bezdůvodné obohacení ve výši 5 854 Kč. Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení přiznal soud žalobkyni v souladu s ustanovením § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení vyzván až předžalobní výzvou ze dne 6. 2. 2026 s termínem splnění do 3 dnů. Podle ustanovení § 573 o. z. se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Předžalobní výzvu odeslanou dne 10. 2. 2026 má tedy soud za doručenou žalovanému dne 13. 2. 2026. Za situace, kdy měla být dlužná částka uhrazena ve lhůtě 3 dnů, tedy do 16. 2. 2026, přísluší žalobkyni úroky z prodlení od 17. 2. 2026 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu 17. 2. 2026, kdy žalovaný nebyl v prodlení s úhradou dlužné částky, a ve výši převyšující výši stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a žalovanému prokazatelně v tomto řízení žádné náklady nevznikly.17. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.