20 C 83/2026-22 — Okresní soud v Karviné

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 27. 2. 2026 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 30 912 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 4. 3. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 22 000 Kč, a to na její bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit do 2. 10. 2025. Na svůj dluh neuhradila ničeho. Žalobkyně požadovala zaplacení jistiny ve výši 22 000 Kč a smluvního úroku ve výši 8 912 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 byla postoupena pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne 18. 11. 2025. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 25. 5. 2026, přičemž žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 4. 3. 2025 bylo zjištěno, že byla sepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, a to na bankovní účet žalované č. , č. účtu, .5. Dle výpisu z běžného účtu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 4. 3. 2025 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala dne 4. 3. 2025 částku 22 000 Kč na účet č. , č. účtu, .6. Z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. , hodnota, se podává, že žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně částky 3 812 Kč, 4 287 Kč a 3 309 Kč, celkem tedy 11 408 Kč.7. Ze sdělení , právnická osoba, ze dne 7. 4. 2026, vyplývá, že majitelem a jedinou disponující osobou účtu č. , č. účtu, je žalovaná a že dne 4. 3. 2025 byla na účet poukázána částka 22 000 Kč.8. Z upomínky ze dne 4. 8. 2025 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 6 338 Kč. O odeslání upomínky nepředložila žalobkyně žádný důkaz.9. Z upomínky ze dne 1. 9. 2025 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 9 559 Kč. O odeslání upomínky nepředložila žalobkyně žádný důkaz.10. Z upomínky ze dne 2. 10. 2025, odeslané žalované téhož dne, se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 27 263 Kč.11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, ve znění dodatku č. , hodnota, ze dne 12. 12. 2024, bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovanou, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy.12. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 11. 2025, odeslané žalované spolu s předžalobní výzvou, postupitel oznámil žalované postoupení pohledávky žalobkyni.13. Výzvou k plnění ze dne 14. 11. 2025, odeslané žalované dne 18. 11. 2025, byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 33 188,31 Kč, a to do 3 dnů.14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalované jako úvěrované poskytne peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Úvěr byl žalované poskytnut na její bankovní účet. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalované vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované.15. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaná na základě neplatné smlouvy žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni, již poskytla. Žalovaná na částku 22 000 Kč již uhradila 11 408 Kč, tudíž je povinna vrátit žalobkyni částku 10 592 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 14. 11. 2025 s termínem splnění do 3 dnů. Podle ustanovení § 573 o. z. se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Předžalobní výzvu odeslanou dne 18. 11. 2025 má tedy soud za doručenou žalované dne 21. 11. 2025. Za situace, kdy měla být dlužná částka uhrazena ve lhůtě 3 dnů, tedy do 24. 11. 2025, přísluší žalobkyni úroky z prodlení od 25. 11. 2025 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu 25. 11. 2025, kdy žalovaná nebyla v prodlení s úhradou dlužné částky.16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a žalované prokazatelně v tomto řízení žádné náklady nevznikly.17. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.