20 C 85/2026-32 — Okresní soud v Karviné

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 14. 11. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 12 425,64 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které vznikl žalované dluh, který žalovaná co do důvodu a výše uznala a uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne 6. 10. 2016 splátkovou dohodu. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, a proto došlo ke zesplatnění celého dluhu žalované. Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni, která žalovanou vyzvala k úhradě výzvou ze dne 4. 8. 2025. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 25. 5. 2026, přičemž žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).4. Ze splátkové dohody ze dne 6. 10. 2016 se podává, že byla uzavřena mezi společností , Anonymizováno, (zastoupenou společností , anonymizováno, žalovanou. V dohodě je uvedeno, že se jedná o dluh žalované ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 12. 12. 2007 a výše pohledávky činí k datu podpisu 12 425,64 Kč. Žalovaná svůj dluh podle § 2053 o. z. uznává co do důvodu i výše.5. Ze smlouvy o půjčce ze dne 12. 12. 2007 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem společností , právnická osoba, a žalovanou jako dlužníkem, obě strany smlouvu vlastnoručně podepsaly, věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout půjčku v částce 10 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaná se zavázala věřiteli vrátit částku 16 960 Kč tvořenou jistinou a souhrnným poplatkem ve výši 6 960 Kč. Splatnost byla stanovena v 53 týdenních splátkách po 320 Kč. První splátka byla splatná sedmým dnem od uzavření smlouvy. Smlouva byla sepsána na předtištěném formuláři, do něhož byly vepsány generálie žalované, údaje o výši dluhu a způsobu úhrady, podpisy stran a datum uzavření. Jiné změny ve formuláři provedeny nebyly.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od Bohemia faktoring, a. s. jako postupitele pohledávku za žalovanou, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy.7. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 3. 2025, odeslané žalované dne 20. 3. 2025, postupitel oznámil žalované postoupení pohledávky žalobkyni.8. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 10. 2024, odeslané žalované dne 29. 10. 2024, postupitel (, Anonymizováno, ) oznámil žalované postoupení pohledávky společnosti , právnická osoba, .9. Výzvou k plnění ze dne 4. 8. 2025, odeslané žalované dne 8. 8. 2025, byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 6 910,38 Kč, a to do 7 dnů.10. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná se dne 12. 12. 2007 dohodly na tom, že právní předchůdkyně poskytne žalované částku 10 000 Kč a žalovaná vrátí tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 960 Kč. Žalovaná svým podpisem na smlouvě stvrdila převzetí částky 10 000 Kč v hotovosti od právní předchůdkyně žalobkyně a zavázala se vrátit celkovou dlužnou částku 16 960 Kč sestávající z jistiny a poplatku v 53 týdenních splátkách po 320 Kč v hotovosti. První splátka byla splatná sedmým dnem od uzavření smlouvy. Pohledávka byla několikrát postoupena a žalovaná uzavřela s jedním z postupníků dne 6. 10. 2026 splátkovou dohodu. Následně byla dne 4. 10. 2024 pohledávka ze splátkové smlouvy postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dne 20. 3. 2025 a předžalobní výzva byla odeslána žalované dne 8. 8. 2025.11. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 tohoto ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 tohoto ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.12. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.13. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.14. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.15. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).17. Uznání dluhu je, spolu se smluvní pokutou, způsobem utvrzení dluhu. Uznání dluhu není právním titulem vzniku dalšího (vedlejšího) závazku vedle závazku původního. Existující dluh se jím utvrzuje, nezpůsobuje však jeho zánik. Uznáním se nemění právní důvod dluhu. Uznání je tak nástrojem preventivním a vede k posílení procesní pozice věřitele v případném sporu [k tomu viz komentář k § 2053 in: ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek V (§ 1721-2520, relativní majetková práva 1. část). Praha: Wolters Kluwer, 2021.].18. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ustanovením § 2053 o. z. a dále v souladu s § 3028 odst. 3 o. z. podle § 657 a násl. obč. zák. ve spojení se zákonem č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť jí pohledávka za žalovanou byla postoupena ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. o. z. a žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 10. 3. 2025.19. V předmětném řízení má soud ze smlouvy o půjčce a splátkové dohody ve spojitosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 23. 10. 2024 za prokázané, že mezi společností Provident Financial s. r. o. a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které byla žalované vyplacena částka 10 000 Kč a žalovaná na jistině neuhradila částku 6 910,38 Kč. Jde-li o zbytek uznávané pohledávky, žalovaná uznala její výši, avšak z uznání ke dni 6. 10. 2016 se nepodává konkrétní důvod pohledávky, ale jen, že byla založena také uvedenou smlouvou. Za níže popsaných okolností proto nelze uzavřít, že co do důvodu byla řádně uznána i pohledávka ve výši 5 515,26 Kč. Ze splátkové dohody se neprokazuje, že ke dni 6. 10. 2016 byl uznaný dluh celou jistinou, použitý termín „pohledávka“ není obsahově totožný s jistinou, závěru, že celá pohledávka nebyla jistinou, nasvědčuje důkaz oznámením o postoupení pohledávky, z něho se také prokazuje, že původní jistina je úročena. Soud tak má za to, že žalovaná s následky dle § 2053 o. z. sice svůj dluh určitě uznala co do výše, ale za stavu, kdy bylo prokázáno, že celková pohledávka je souhrnem dílčích nároků ze smlouvy o půjčce, určitě neuznala svůj dluh co do důvodu. Soud má za to, že úrok ve výši 6 960 Kč jako odměna za poskytnutí půjčky 10 000 Kč na dobu 53 týdnů, který představuje 69,6 % celé jistiny půjčky za rok, je odměnou nepřiměřeně vysokou přesahující několikanásobně průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům v dané době. Za této konkrétní situace je nutno posoudit ujednaný úrok pro jeho nepřiměřenou výši jako úrok ujednaný v rozporu s dobrými mravy, tedy úrok ujednaný neplatně, přičemž se jedná o neplatnost absolutní (§ 39 obč. zák.). V dohodě není oddělena jistina od dospělých úroků a nelze tedy uzavřít, z jaké jistiny má žalovaná nově povinnost platit úrok ve výši 8,05 % ročně. Tato dohoda je svým obsahem dohodou o zaplacení již splatného dluhu ve splátkách, obsahově se vztahuje k původní smlouvě, proto ji soud posuzoval také podle obč. zák.20. Žalovaná uzavřela smlouvu o půjčce podle § 657 obč. zák. v postavení spotřebitele. Právní povahu nároku sjednaného v předmětné smlouvě jako „poplatek“ považuje soud za sjednanou odměnu za poskytnutí peněžních prostředků, poplatek plnil tedy funkci úroků z předmětné půjčky a je nutno jej po právní stránce posoudit jako sjednaný úrok za poskytnutí půjčky. Nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou považovány za