Okresní soud v Karviné 26 C 163/2026-23 – Smlouva pracovní

Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 18. 5. 2026 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 32 388,01 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 770,70 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 255,62 Kč a s 8% úrokem z částky 13 832,46 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení a s 11,5% úrokem z prodlení z částky 14 493,26 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele , právnická osoba, . na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025. Tato společnost uzavřela s žalovaným dne 9. 7. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 12 888 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný však uhradil toliko 3 000 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez předchozí omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 9. 7. 2024, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2026, výzvy k plnění ze dne 1. 4. 2026 včetně podacího lístku ze dne 1. 4. 2026, transakční historie, výplatních lístků žalovaného za březen, duben a květen 2024, pracovní smlouvy ze dne 9. 2. 2024 a žádosti o úvěr ze dne 9. 7. 2024. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 9. 7. 2024 mezi , právnická osoba, . jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal splatit tuto částku a dále poplatky a úrok v celkové výši 12 888 Kč, tj. uhradit celkem 27 888 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Z transakční historie bylo zjištěno, že úvěrující eviduje platby žalovaného u shora uvedené úvěrové smlouvy v celkové výši 3 000 Kč.5. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný společnosti , právnická osoba, . prohlásil, že je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, bydlí u přítelkyně, je zaměstnán na dobu určitou od 12. 2. 2024 do 31. 12. 2024 na plný pracovní úvazek ve společnosti , právnická osoba, s čistou mzdou 23 673 Kč. Celkové měsíční výdaje žalovaného činí 14 187 Kč, toho srážky ze mzdy 5 687 Kč a náklady na bydlení 4 000 Kč měsíčně. Z výplatních lístků žalovaného bylo zjištěno, že jeho průměrná čistá měsíční mzda v době od března do května 2024 činila 23 673 Kč a průměrné měsíční srážky na exekuce činily 5 687 Kč. Z pracovní smlouvy bylo zjištěno, že pracovní poměr žalovaného u , právnická osoba, byl sjednán na dobu určitou od 12. 2. 2024 do 31. 12. 2024.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 10. 12. 2025 mezi , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, . Postoupení pohledávky mělo být žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2026, jeho doručení nebo odeslání žalovanému nebylo však v řízení prokázáno. O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 1. 4. 2026, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 1. 4. 2026.7. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, . dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022. Úvěrující společnost nijak neověřovala tvrzení žalovaného o výši jeho výdajů V době uzavření úvěrové smlouvy příjem žalovaného pocházel z pracovního poměru uzavřeného na dobu určitou, která nepokrývala celou dobu předpokládaného splácení úvěru.8. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost žalovaného vrátit jistinu poskytnutého mu úvěru, žalovaný tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázán k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní a netvrdil nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalovaného do splátek, ale zavázal jej k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému byla vyplacena ze strany předchůdkyně žalobkyně částka 15 000 Kč a žalovaný uhradil dle tvrzení žalobkyně 3 000 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi úvěrující společností a žalobkyní. Žalovaný tak byl zavázán uhradit žalobkyni podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. částku 12 000 Kč, tj. rozdíl mezi částkou 15 000 Kč a částkou 3 000 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.10. Soud zavázal žalobkyni k úhradě doplatku soudního poplatku ve výši 317 Kč. Řízení bylo zahájeno podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, se kterým se pojila poplatková povinnost ve výši 1 270 Kč, kterou žalobkyně splnila. Elektronický platební rozkaz však nemohl být v žalobě vydán, jelikož žalobě nebylo možno v celém rozsahu vyhovět na základě skutkových tvrzení uváděných žalobkyní. V řízení však bylo dále pokračováno, a proto vznikla žalobkyni povinnost doplacení soudního poplatku až do výše stanovené dle položky 1 písm. b) sazebníku, tj. do částky 1 587 Kč.