Okresní soud v Karviné 26 C 165/2026-27 – Smlouva pracovní

Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 18. 5. 2026 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 33 388 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 756,82 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 233,75 Kč a s 8% úrokem z částky 13 794,23 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení a s 11,5% úrokem z prodlení z částky 14 635,03 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení a dále zaplacení částky 16 662,82 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 461,76 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 628,86 Kč a s 8% úrokem z částky 5 518,01 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení a s 12% úrokem z prodlení z částky 5 628,86 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněné pohledávky nabyla od původního věřitele , právnická osoba, . na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025. Tato společnost uzavřela s žalovaným dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dne 18. 7. 2024 uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 12 888 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný však uhradil toliko 2 000 Kč. Dne 7. 11. 2023 uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 12 888 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný však uhradil toliko 18 000 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smluv o úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 7. 2024 a č. , hodnota, ze dne 7. 11. 2023, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2026, výzvy k plnění ze dne 9. 3. 2026 včetně podacího lístku ze dne 9. 3. 2026, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 10. 12. 2025, transakční historie, výplatních lístků žalovaného za červenec, srpen a září 2023 a za duben, květen a červen 2024, pracovní smlouvy ze dne 22. 11. 2022 včetně dodatků ze dne 21. 6. 2023 a ze dne 14. 12. 2023 a žádostí o úvěr ze dne 17. 7. 2024 a ze dne 6. 11. 2023. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 7. 11. 2023 mezi , právnická osoba, . jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal splatit tuto částku a dále poplatky a úrok v celkové výši 12 888 Kč, tj. uhradit celkem 27 888 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Z transakční historie bylo zjištěno, že úvěrující eviduje platby žalovaného u shora uvedené úvěrové smlouvy v celkové výši 18 000 Kč.5. Z žádosti o úvěr ze dne 6. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný společnosti , právnická osoba, . prohlásil, že je ženatý, má vyživovací povinnost ke třem nebo více dětem, bydlí u rodičů, je zaměstnán na dobu určitou od 1. 12. 2022 do 31. 12. 2023 na plný pracovní úvazek ve společnosti Třinecké železárny, a.s. s čistou mzdou 31 597 Kč. Celkové měsíční výdaje žalovaného činí 21 500 Kč, z toho náklady na bydlení 3 500 Kč měsíčně. Z výplatních lístků žalovaného bylo zjištěno, že jeho průměrná čistá měsíční mzda v době od července do září 2023 činila 33 452 Kč. Z pracovní smlouvy bylo zjištěno, že pracovní poměr žalovaného u , Anonymizováno, . byl sjednán na dobu určitou od 1. 12. 2022 do 30. 6. 2023 a dodatkem ze dne 21. 6. 2023 byl prodloužen do 31. 12. 2023.6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 18. 7. 2024 mezi , právnická osoba, . jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal splatit tuto částku a dále poplatky a úrok v celkové výši 12 888 Kč, tj. uhradit celkem 27 888 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Z transakční historie bylo zjištěno, že úvěrující eviduje platby žalovaného u shora uvedené úvěrové smlouvy v celkové výši 2 000 Kč.7. Z žádosti o úvěr ze dne 17. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný společnosti , právnická osoba, . prohlásil, že je ženatý, má vyživovací povinnost ke třem nebo více dětem, bydlí u rodičů, je zaměstnán na dobu určitou od 1. 12. 2022 do 31. 12. 2024 na plný pracovní úvazek ve společnosti Třinecké železárny, a.s. s čistou mzdou 33 472 Kč. Celkové měsíční výdaje žalovaného činí 25 584 Kč, z toho náklady na bydlení 3 500 Kč, exekuční srážky 1 792 Kč a splátky stávajících půjček 1 992 Kč měsíčně. Z výplatních lístků žalovaného bylo zjištěno, že jeho průměrná čistá měsíční mzda v době od dubna do června 2024 činila 36 230 Kč. Z pracovní smlouvy bylo zjištěno, že pracovní poměr žalovaného u Třineckých železáren, a.s. byl sjednán na dobu určitou od 1. 12. 2022 do 30. 6. 2023 a dodatkem ze dne 14. 12. 2023 byl prodloužen do 31. 12. 2024.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 10. 12. 2025 mezi , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byly i pohledávky za žalovaným ze smluv č. , hodnota, a č. , hodnota, . Postoupení pohledávky mělo být žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2026, jeho doručení nebo odeslání žalovanému nebylo však v řízení prokázáno. O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 9. 3. 2026, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 9. 3. 2026.9. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou neplatné, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, . dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smluv soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022. Úvěrující společnost nijak neověřovala tvrzení žalovaného o výši jeho výdajů V době uzavření úvěrových smluv příjem žalovaného pocházel z pracovního poměru uzavřeného na dobu určitou, která nepokrývala celou dobu předpokládaného splácení úvěrů.10. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouvy o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatné, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost žalovaného vrátit jistinu poskytnutého mu úvěru, žalovaný tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázán k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní a netvrdil nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalovaného do splátek, ale zavázal jej k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému byla vyplacena ze strany předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy č. , hodnota, částka 15 000 Kč a žalovaný uhradil dle tvrzení žalobkyně 18 000 Kč. Z této smlouvy tedy nevzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení, jelikož uhradil více, než kolik mu bylo vyplaceno. Žalovanému byla vyplacena ze strany předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy č. , hodnota, částka 15 000 Kč a žalovaný uhradil dle tvrzení žalobkyně 2 000 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi úvěrující společností a žalobkyní. Žalovaný tak byl zavázán uhradit žalobkyni podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. částku 13 000 Kč, tj. rozdíl mezi částkou 15 000 Kč a částkou 2 000 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru.11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.12. Soud zavázal žalobkyni k úhradě doplatku soudního poplatku ve výši 492 Kč. Řízení bylo zahájeno podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, se kterým se pojila poplatková povinnost ve výši 1 972 Kč, kterou žalobkyně splnila. Elektronický platební rozkaz však nemohl být v žalobě vydán, jelikož žalobě nebylo možno v celém rozsahu vyhovět na základě skutkových tvrzení uváděných žalobkyní. V řízení však bylo dále pokračováno, a proto vznikla žalobkyni povinnost doplacení soudního poplatku až do výše stanovené dle položky 1 písm. b) sazebníku, tj. do částky 2 464 Kč.