Okresní soud v Karviné 26 C 189/2026-15 – Náklady řízení

Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 27. 5. 2025 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 25 742,84 Kč spolu s 11,5% úrokem z prodlení z částky 11 991,37 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 26. 2. 2025 uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kdy před uzavřením smlouvy byla prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný čerpal úvěr v částce 11 500 Kč dne 26. 2. 2025. Celková dlužná částka ve výši 18 075,76 Kč sestává z jistiny ve výši 11 499,42 Kč, smluvního úroku ve výši 13 503,03 Kč, poplatků za sjednané služby ve výši 491,95 Kč a smluvní pokuty ve výši 248,44 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.3. K nařízenému jednání se předvolaná zástupkyně žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupkyně žalobkyně svoji neúčast omluvila, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 2. 2025, snímku občanského průkazu žalovaného, všeobecných obchodních podmínek, souhlasu se zpracováním osobních údajů, informací pro spotřebitele, přehledu bankovních a karetních transakcí vyplacených spotřebiteli a zaplacených spotřebitelem, výpisu o posouzení úvěruschopnosti, listiny označené jako „identifikované příjmy – příjmové transakce na účtu“, obecných principů posuzovaní a filozofie společnosti, přílohy – přepisu denních splátek, údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, informací o zprostředkovateli, autorizace ověření totožnosti, upomínky ze dne 30. 6. 2025, předžalobní upomínky ze dne 2. 11. 2025 včetně potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 5. 11. 2025 a sdělení Air bank, a.s. ze dne 21. 7. 2026. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 26. 2. 2025 mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Úvěrující měla žalovanému poskytnout úvěrový rámec k čerpání až do výše 80 000 Kč. Smlouva sice nebyla žalovaným podepsána, ale soud má za prokázáno, že úvěrovaným byl skutečně žalovaný a že uzavření smlouvy bylo jeho právním jednáním. Žalobkyně má k dispozici fotokopii občanského průkazu žalovaného. Je tedy zřejmé, že žalovaný jednal s žalobkyní o uzavření smlouvy a lze tedy důvodně předpokládat, že k uzavření smlouvy došlo, pokud žalovaný důkazní listiny nijak nerozporoval a k čerpání úvěru platbou na bankovní účet žalovaného prokazatelně došlo. Z přehledu bankovních a karetních transakcí vyplacených spotřebiteli a ze sdělení Air bank a.s. bylo zjištěno, že žalobkyně dne 26. 2. 2025 poukázala na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, částku 11 500 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, . O úhradu dlužné částky byl žalovaný žalobkyní upomínán předžalobní výzvou ze dne 2. 11. 2025, která byla dle potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 5. 11. 2025 odeslána žalovanému.6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela z následujících informací uváděných žalovaným: žalovaný žije ve čtyřčlenné domácnosti, ve které tři osoby mají vlastní příjem, celkový měsíční příjem žalovaného činí 70 000 Kč, měsíčně vynakládá na splátky úvěrů 3 527 Kč, na bydlení 20 000 Kč, na další nezbytné výdaje 12 00 Kč a na ostatní zbytné výdaje 0 Kč. Naopak žalobkyně vycházela z ověřeného příjmu ve výši 63 313 Kč a z vypočítaných minimálních výdajů ve výši 17 989,33 Kč měsíčně. Výši měsíčního příjmu žalobkyně ověřovala z přehledu příjmových transakcí na účtu žalovaného, nicméně z této listiny nelze ověřit, zda se skutečně jedná o mzdu žalovaného anebo platby na účet s jiným účelem, případně přeposílání finančních prostředků mezi účty žalovaného či jiných osob.7. Žaloba se jeví soudu jako důvodnou, avšak toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným, dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Obsah smlouvy je zachycen v listinné podobě. Listina sice nebyla řádně podepsána žalovaným, ale soud má za to, že účastníci jednali o uzavření smlouvy, jelikož žalovaný se identifikoval svým občanským průkazem. Žalovaný nenamítal, že by obsah smlouvy zachycený v žalobkyní předložené listině neodpovídal obsahu smlouvu, kterou si účastníci sjednali. Soud má však za to, že smlouva o úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022.8. Žalobkyně nezjišťovala řádně výši a zdroj pravidelného příjmu žalovaného, kdy se spokojila pouze s přehledem příchozích plateb na účet žalovaného, ze kterého však nelze seznat, zda se jedná o mzdu žalovaného. Pokud se jedná o pravidelné výdaje žalovaného, žalobkyně vůbec nezkoumala jejich skutečnou výši ani strukturu a spokojila se s kusým prohlášením žalovaného a s vlastním výpočtem minimálních, a tedy ne obvyklých, výdajů žalovaného. Vzhledem k neexistenci zjištění ohledně příjmů a pravidelných výdajů žalovaného má soud za to, že úvěruschopnost žalované nebyla zkoumána řádně.9. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru jsou absolutně neplatná, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost žalovanému vrátit jistinu poskytnutého mu úvěru, žalovaný tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázán k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní a netvrdil nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalovanému do splátek, ale zavázal jej k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný na základě neplatné smlouvy čerpal finanční prostředky ve výši 11 500 Kč a dle tvrzení žalobkyní předložené listiny uhradil 118 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu mezi částkou přijatou a uhrazenou, tj. v částce 11 382 Kč. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 11 382 Kč podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.