109 C 169/2020-48 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 39 296,29 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 34 669,38 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že účastníci uzavřeli dne 12. 4. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru, žalovaný vyčerpal peněžní prostředky ve výši 34 635 Kč, žalovaný se zavázal splácet měsíčně splátky ve výši 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč, dále se zavázal zaplatit jednotlivá čerpání úvěru se samostatně dohodnými podmínkami v 36 splátkách po 1 175 Kč. Účastníci si dohodli smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru ve výši 0,1 % denně ze splátky z prodlení, s jejímž splacením se dlužník dostane do prodlení více než 30 dnů. V případě žalovaného se jednalo o smluvní pokutu ve výši 403,93 Kč. Žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, proto žalobkyně od smlouvy odstoupila. Žalovaný tak dluží na jistině 33 091,20 Kč, na úrocích 4 626,91 Kč, na pojistném 574,25 Kč, dále 600 Kč jako náhradu nákladů za vymáhací proces a 403,93 Kč smluvní pokutu za prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z žádosti/smlouvy o revolvingový úvěr, přihlášce pojištění pro revolvingový úvěr ze dne 12. 4. 2019 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný měli uzavřít smlouvu, kdy žalovaný žádá o revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 35 000 Kč, zároveň si pořizoval zboží na úvěr, a to notebook za prodejní cenu 24 015 Kč, výši měsíční splátky za čerpání činila 1 120 Kč, cena čerpání celkem 18 285 Kč. Celková výše měsíční splátky byla stanovena na 1 175 Kč vč. pojištění. Dodání zboží bylo stanoveno na 12. 4. 2019, celková částka k zaplacení činila 40 320 Kč. Z platební bilance k této smlouvě soud zjistil, že žalovaný vyčerpal peněžní prostředky ve výši 34 615 Kč a uhradil žalobkyni celkem 3 350 Kč. 4. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 2390 o. z. a žalobě z části vyhověl. Žalobkyně v řízení tvrdila, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru. Toto tvrzení bylo prokazováno listinou nazvanou žádost/smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 12. 4. 2019. Žalobkyně však netvrdila ani neprokázala, ač byla poučována dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., že před uzavřením smlouvy o úvěru byla prověřována solventnost žalovaného dle ust. § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb., jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu. Ve smlouvě ze dne 12. 4. 2019 je pouze uvedeno, že žalovaný má čistý příjem 21 010 Kč, náklady na bydlení 4 000 Kč, ostatní pravidelné výdaje 8 000 Kč. Jedná se však o ničím neověřená tvrzení žalovaného, což nemůže sloužit jako dostatečný podklad k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka, jak to má na mysli rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 AS 30/2015. Žalobkyně je povinna aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. S ohledem, že toto tvrzeno ani prokázáno nebylo, je tak smlouva dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud tak nárok žalobkyně posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2993 o. z. Jelikož nebyla doplněna tvrzení a důkazy k přesnému čerpání a placení úvěru, soud vycházel z platební bilance k výše uvedené smlouvě, ze které bylo zjištěno, že žalovaný celkem vyčerpal peněžní prostředky ve výši 34 615 Kč a žalobkyni uhradil 3 350 Kč. Žalovaný byl tak zavázán k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 31 240 Kč (34 615 Kč mínus 3 375 Kč). Jelikož je smlouva neplatná, nemůže soud vycházet z žádného ujednání o splatnosti. Proto soud vycházel z žaloby jako výzvy k úhradě dluhu, když žalobkyně nedoplnila tvrzení ani důkazy k odeslání výzvy k úhradě dluhu. Žaloba byla uložena na poště 9. 7. 2020, 20. 7. 2020 byla doručena, ve smyslu ustanovení § 1959 písm. e) o. z. byl tak žalovaný 27. 7. 2020 povinen plnit a dnem následujícím se dostává do prodlení. Úroky z prodlení jsou v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené odůvodnění byla žaloba ve zbytku zamítnuta, kdy soud nedoplňoval tvrzení ohledně doby, za kterou je účtována smluvní pokuta, pojistné, když smlouva jako celek je absolutně neplatná. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný byl zavázán zaplatit na nákladech řízení žalobkyni částku 6 888 Kč, která byla ve věci procesně úspěšnější. Celé náklady řízení by činily 11 875 Kč Tyto náklady řízení sestávají z částky 1 500 Kč za 3 úkony odměny advokáta, když jeden úkon dle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí 500 Kč (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby). K těmto nákladům byly přiznány 3 režijní paušály à 300 Kč. Dále na nákladech řízení byly přiznány 2 úkony odměny advokáta po 2 700 Kč dle ustanovení § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za účast u jednání dne 13. 8. 2020 a 15. 12. 2020. K těmto úkonům byly přiznány 2 režijní paušály à 300 Kč. Na nákladech bylo přiznáno jízdné při cestě advokáta z jeho sídla do sídla soudu k jednání dne 13. 8. 2020 a zpět vozidlem [registrační značka] 268 Kč (vzdálenost 40km, paušální náhrada 4,20 Kč, kombinovaná spotřeba paliva 7,7l na 100km, cena paliva 31,80 Kč za jeden litr). Na nákladech bylo také přiznáno 1 820 Kč jako 21 % DPH z výše uvedených částek, když zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně a částka 1 387 Kč za zaplacený soudní poplatek. Žalobkyně měla ve věci 79 % úspěch, 21 % neúspěch, při odečtení neúspěchu od úspěchu má tak nárok na 58 % z celkových nákladů řízení. Další náklady pak nebyly přiznány, když do vyhlášení rozhodnutí nebylo vyúčtování k nákladům řízení soudu doručeno.