109 C 245/2020-39 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 19 550 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 20. 6. 2019. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že účastníci dne 25. 4. 2018 uzavřeli smlouvu o úvěru, kdy bylo žalovanému poskytnuto 15 000 Kč. Tento se zavázal zaplatit kapitalizovaný úrok 11 550 Kč. Žalovaný uhradil dosud jen 7 000 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že účastníci dne 25. 4. 2018 uzavřeli smlouvu o úvěru, žalovanému byl poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 15 000 Kč, tento se zavázal zaplatit 5 250 Kč úrok, poplatek za zpracování, doručení úvěru 3 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 3 300 Kč. Dluh měl být uhrazen v 60 týdenních splátkách po 442,50 Kč. 4. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že u žalovaného žalobkyně uvedla, že je svobodný, bydlí v nájemním bytě, není majitelem vozu, není vlastníkem nemovitosti, nebyl trestně stíhán ani soudně stíhán, měl úvěr u žalobkyně, pracuje na plný pracovní úvazek. Jeho mzda činí 18 000 Kč, nájem a inkaso 3 000 Kč. Je uvedeno, že má jiné výdaje 3 500 Kč a výdaje na jiné úvěry 2 000 Kč. 5. Z platební bilance soud zjistil, že žalovaný na úvěr celkově uhradil částku 7 000 Kč. 6. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 2395 o. z. a žalobě vyhověl avšak jen z části, když žalobkyně tvrdila, že účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu. Toto prokazovala smlouvou ze dne 25. 4. 2018 Touto listinou bylo prokázáno, že žalovanému bylo předáno 15 000 Kč, z žalobních tvrzení vyplývá a z platební bilance je prokázáno, že žalovaný celkem uhradil 7 000 Kč. Žalobkyně však v řízení netvrdila ani neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. prověřovala solventnost žalovaného. Žalobkyně se k jednání nedostavila a znemožnila tak, aby byla ze strany soudu poučena dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Žalobkyně pouze předložila listinu nazvanou karta klienta. Z této však nemůže vyplynout, že žalobkyně splnila řádně výše uvedenou povinnost, v prvé řadě svou povinnosti tvrdit, že solventnost před uzavřením smlouvy prověřována byla. Soud také poukazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bodu 26.), ze kterého vyplývá, že pouhé předložení ničím nepodložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. S ohledem, že toto tvrzeno nebylo ani nebylo prokázáno, je smlouva dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud tak nárok žalobkyně posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z. Bylo prokázáno, že žalovanému bylo poskytnuto 15 000 Kč, tento uhradil 7 000 Kč. Soud tak zavázal žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 8 000 Kč. Pokud se týká úroků z prodlení, tak tyto jsou v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož soud nemůže vycházet z žádných smluvních ujednáních, když smlouva je absolutně neplatná, je nutno tak tvrdit a prokázat doručení výzvy k úhradě dluh. Opět soud poukazuje na přítomnost žalobkyně u jednání, kdy by byla poučena, že přehled podané pošty ze dne 30. 1. 2020 nemůže prokazovat zaslání výzvy k úhradě dluhu, když zde není uvedeno, na jakou adresu výzva byla žalovanému zasílána a zda se tak mohla dostat do jeho dispozice. Soud proto vycházel z doručení žaloby, kdy žaloba byla doručena žalovanému 14. 9. 2020, 21. 9. 2020 je žalovaný povinen plnit (ustanovení § 1959 písm. e) o. z.) a dnem následujícím se dostává do prodlení. Žalovaný byl tak zavázán k úhradě úroků z prodlení od 22. 9. 2020. Pokud se žalobkyně domáhala částek vyšších, úroků z prodlení za delší období, byla žaloba v této části specifikována v bodě II. zamítnuta. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. negativním výrokem, když procesně úspěšnějšímu žalovanému nevznikly žádné prokazatelné náklady řízení.