109 C 274/2020-53 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit částku 21 586 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že dne 18. 5. 2017 právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli smlouvu o půjčce, žalované byly poskytnuty prostředky ve výši 22 000 Kč. Žalovaná se k této částce zavázala zaplatit souhrnný poplatek ve výši 15 312 Kč. Částka měla být uhrazena v 53 pravidelných týdenních splátkách po 704 Kč. Žalovaná nehradila řádně a včas a z dluhu uhradila pouze 15 726 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, uzavřenou mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] za žalovanou postoupena na tuto společnost a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 na žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 soud zjistil, že [právnická osoba] oznamuje žalované, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno]. 4. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 9. 2018 soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizováno] oznamuje žalované, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. 5. Ze smlouvy o půjčce ze dne 18. 5. 2007 soud zjistilo, že [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli smlouvu o půjčce, žalované byla poskytnuta půjčka 22 000 Kč, žalovaná se zavázala zaplatit souhrnný poplatek k této částce 15 312 Kč, částka měla být uhrazena v 53 týdenních splátkách po 704 Kč, RPSN bylo stanoveno na 206,8 %. 6. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 3028 odst. 3 o.z., § 657 zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen občan. zák.), když účastníci smlouvy o půjčce a to [právnická osoba] a žalovaná tuto smlouvu uzavřeli, kdy žalované byla půjčena částka 22 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit celkem 37 312 Kč v 53 týdenních splátkách. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 52 téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Kromě částky 22 000 Kč, která byla žalované fakticky půjčena, se zavázala zaplatit žalobci také souhrnný poplatek ve výši 15 312 Kč, když ve smlouvě je uváděno RPSN ve výši 206,8%. Tento poplatek je cenou půjčky nepřiměřeně vysokou, přesahující násobně průměrnou úrokovou sazbu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům. Takový úrok je proto nutno posoudit jako hraničící s lichvou a tedy odporující dobrým mravům, jak má na mysli ustanovení § 3 odst. 1 občan. zák., což činí ujednání o souhrnném poplatku (úroku) neplatným, přičemž se ve smyslu § 39 občan. zák. jedná o neplatnost absolutní. Právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel byla založena za účelem dosahování zisku, jejím předmětem podnikání v době uzavření smlouvy o půjčce bylo mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Úrok u půjčky je odměnou za přenechání peněz, z níž logicky poskytovatel půjčky (předchůdkyně žalobkyně) generuje svůj zisk. Je tak zcela zřejmé, že strany by bez ujednání o úroku (odměně za poskytnutí peněz) smlouvu o půjčce ani neuzavřely. Tyto okolnosti musely být zcela zřejmé i žalované, kdy ani ona neočekávala, že obdrží od podnikatele, podnikajícího v oblasti poskytování půjček a úvěrů, půjčky, bez toho aniž by musela platit nějakou odměnu za poskytnutí půjček. Jedná se právě o tyto okolnosti konkrétního případu, které vedou soud k závěru, že neplatné ujednání o úrocích nelze oddělit od zbytku smluv a absolutně neplatné je proto celé ujednání smlouvy o půjčce, ze kterých vzájemná práva a povinnosti stranám ani nevznikla (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.10.2017 č.j. 15 Co 234/2017-80). Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o půjčce žalované částku 22 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 odst. 1 a 2 občan. zák. V případě smlouvy ze dne 18. 5. 2007 (předána částka 22 000 Kč) žalovaná již žalobkyni zaplatila částku 15 726 Kč. Z tvrzení vyplývá, že do postoupení pohledávky žalovaná původnímu věřiteli uhradila výše uvedenou částku 15 726 Kč, byla půjčena částka 22 000 Kč. Pokud bylo z částky 22 000 Kč uhrazeno 15 726 Kč, žalovaná tak dluží 6 274 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Částku 15 726 Kč je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. Žalobkyně ve smyslu ust. § 1879 o. z. prokázala postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni. Dne 30. 7. 2015 byla dána k poštovní přepravě výzva k úhradě dluhu ze dne 25. 6. 2015, 4. 8. 2015 se tato dostala do dispozice žalované, 10. 8. 2015 je povinna plnit a 11. 8. 2015 se dostává do prodlení (ustanovení § 573 a § 1959 písm. e) o. z.). Výše úroků z prodlení, tak jak byla přiznána, je v souladu s stanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud se žalobkyně domáhala částek vyšších, byla žaloba v této části specifikovaná ve výroku II. rozhodnutí zamítnuta. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaná byla ve věci více procesně úspěšná, nicméně jí nevznikly prokazatelné náklady řízení.