112 C 342/2020-31 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 7. 7. 2020 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 29 942,24 Kč se zákonným a smluveným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne 22. 3. 2018 uzavřela s žalovanou úvěrovou smlouvu, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 1 017 Kč počínaje dnem 4. 5. 2018 2016. Před uzavřením smlouvy žalobkyně jako věřitel řádně prověřila úvěruschopnost žalované posouzením její příjmové a výdajové stránky s přihlédnutím k jejím osobním a majetkovým poměrům a nahlédnutím do externích úvěrových registrů. Žalovaná úvěr čerpala dne 4. 4. 2018, avšak splátky nehradila řádně a včas, a proto žalobkyně ke dni 30. 12. 2019 úvěr zesplatnila a žalovaná byla vyzvána k zaplacení celého úvěru. Žalovaná po zesplatnění neuhradila ničeho a nadále dluží částku 29 942,24 Kč, z toho na neuhrazené jistině 26 546,24 Kč, na poplatcích za možnost odložení a změnu splátek částku 624 Kč (jde o tyto poplatky za 8 měsíců při částce 39 Kč za jeden poplatek), na pojistném částku 200 Kč, na nákladech za vymáhání částku 490 Kč a částku 2 082 Kč dluží na smluvních pokutách. Kromě toho žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok z prodlení sjednaný ve smlouvě ve výši 27,08 % ročně, a který ke dni sepsání žaloby činí 8 365,99 Kč, a dále požaduje smluvní úrok ve výši 27,08 % ročně z dlužné jistiny 26 546,24 Kč od 8. 7. 2020 do zaplacení. Z důvodu prodlení žalované má žalobkyně nárok také na zákonné úroky z prodlení v kapitalizované výši 1 443,78 Kč od 15. dne po zesplatnění jistiny, poplatků a pokut do dne sepsání žaloby, tj. od 14. 1. 2020 do 7. 7. 2020 a dále od 8. 7. 2020 do zaplacení v zákonné výši. Žalovaná dlužnou částku dosud neuhradila, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 22. 3. 2018 má soud za prokázáno, že žalobkyně se dle této smlouvy zavázala poskytnout žalované hotovostní úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet v 60 měsíčních splátkách po 1 017 Kč splatných poštovní poukázkou s tím, že první splátka bude splatná po měsíci od data poskytnutí úvěru a další vždy k 15. dne následujícího kalendářního měsíce. Úvěr byl sjednán s roční úrokovou sazbou 27,08 % a dále bylo sjednáno pojištění schopni splácet s pojistným 25 Kč měsíčně a dále poplatky za změnu výše a počtu splátek ve výši 39 Kč měsíčně a za prodloužené splátky ve výši 39 Kč měsíčně. Smlouva obsahuje sankce jako důsledek nesplácení úvěru, a to účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, které jsou vypočteny na základě skutečně provedených úkonů, smluvní pokutu 500 Kč a jednorázovou smluvní pokutu po zesplatnění ve výši 10 % z nesplacené jistiny, úroku a pojistného. Součástí smlouvy o úvěru účastníci učinili také úvěrové podmínky, které upravují podrobné čerpání úvěru. V úvěrové smlouvě je uvedeno, že žalovaná je vdaná, má jednu vyživovací povinnost, bydlí v podnájmu, má střední vzdělání, je na mateřské dovolené, s čistým měsíčním příjmem 7 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti činí 20 000 Kč. 4. Z výpisu čerpání splátek a úhrad úvěrové smlouvy [číslo] má soud za prokázáno, že žalovaná čerpala úvěr dne 4. 4. 2018 v částce 30 000 Kč, kdy jí byl úvěr vyplacen na poště. Na smlouvu uhradila v nepravidelných platbách celkovou částku 16 751 Kč. Současně z tohoto přehledu vyplývá, že žalobkyně vyúčtovala žalované poplatky za pojištění ve výši 200 Kč, náklady na vymáhání 130 Kč, poplatek za možnost odložení splátek 312 Kč, poplatek za možnost změny splátky 312 Kč a celkem vyčíslená smluvní pokuta činí 2 082 Kč. 5. Výzvou ze dne 30. 12. 2019 vyzvala žalobkyně žalovanou k splacení celého úvěru čerpaného dle smlouvy [číslo] to v částce 34 566,15 Kč nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy na bankovní účet žalobkyně a tato výzva byla žalované odeslána prostřednictvím České pošty dne 31. 12. 2019, jak má soud za prokázáno z poštovního podacího archu. Předžalobní výzvou ze dne 16. 1. 2020 zaslanou žalované doporučeně 17. 1. 2020 (dle poštovního podacího archu) vyzývala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši 34 925,58 Kč. 6. Žaloba je důvodná, avšak pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 22. 3. 2018 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se jej zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 27,08 % ročně ve sjednaných splátkách po 1 017 Kč měsíčně. Žalovaná úvěr vyčerpala, což nebylo v řízení zpochybněno a dle tvrzení žalobkyně na něj uhradila 16 751 Kč. Vzhledem k tomu, že s ohledem na postavení účastníků se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, jakým způsobem byla prověřena úvěruschopnost žalované, avšak k tomu nebyly soudu předloženy ani navrženy žádné důkazy. Pouze z úvěrové smlouvy vyplývá, že žalovaná měla být na mateřské dovolené s příjmem 7 000 Kč měsíčně, avšak tato skutečnost nijak doložena nebyla. Stejně tak nebyla doložena skutečnost, že by další příjmy rodiny žalované činily 20 000 Kč měsíčně. Stejně tak nebylo prokázáno, že by byly náležitě zkoumány pravidelné výdaje žalované, zejména platby za bydlení či energie, výše vyživovací povinnosti, další závazky. Nebylo prokázáno ani to, že by žalovaná byla věřitelem prověřena v externích úvěrových registrech, jak žalobkyně tvrdí. Za této situace má soud za to, že se žalobkyně nedostatečně zabývala analýzou, zejména pasivní stránky žalované, jejích konkrétních poměrů, a tím splnila výše uvedené povinnosti vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015). K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska prověření úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně tedy neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle ust. § 580 o. z. a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalované částku 30 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na její straně bezdůvodné obohacení právě o tuto částku ve smyslu § 2991 o. z. Ničeho dalšího z úvěrové smlouvy žalované poskytnuto nebylo. Žalovaná však dle žalobních tvrzení před podáním žaloby částečně plnila a uhradila částku 16 751 Kč, takže je povinna z této neplatné smlouvy dle § 2993 o. z. vrátit toliko 13 249 Kč (rozdíl mezi poskytnutým plněním a úhradou žalované). Soud současně přiznal žalobkyni úroky z prodlení z této částky, na které má nárok dle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od 14. 1. 2020 do zaplacení s ohledem na termín splnění dluhu uvedený v zesplatňujícím dopisu prokazatelně odeslanému žalované. Ve zbývající části 16 693,24 Kč představující poplatky za odložení splátek, za změnu výše splátek, za pojištění, náklady na vymáhání a smluvní pokuty s úrokem z úvěru a zákonným úrokem z prodlení z této částky, které byly žalobkyní v tomto řízení uplatněny, soud zamítl v plném rozsahu, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku, neboť všechny tyto nároky mají původ v absolutně neplatné smlouvě. 7. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl soud o nákladech řízení negativně, neboť žalované, která měla ve věci převážný procesní úspěch, prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.