112 C 367/2020-36 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 7. 2020 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 15 340 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 31. 3. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 28. 2. 2019 prostřednictvím internetových stránek žalobkyně uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 16 900 Kč na její bankovní účet a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 845 Kč do 30. 3. 2019, avšak toto neučinila řádně a včas. Žalovaná uhradila toliko 16 000 Kč a tato částka byla započtena na náklady na písemné upomínky, smluvní poplatek, poplatek za poskytnutí zápůjčky a část na jistinu. Žalobkyni z důvodu prodlení vznikl nárok na úroky z prodlení a na účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením za písemné výzvy v celkové částce 2 500 Kč (za 5 písemných výzev). Žalovaná neuhradila ničeho ani přes předžalobní výzvu. V případě, že by soud dospěl k závěru, žalobkyně nemá nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o zápůjčce, požadovala přiznání v části jistiny žalované částky jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení žalované, na jejíž bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání konanému dne 10. 12. 2020 se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 28. 2. 2019 uzavřené mezi účastníky m á soud za prokázáno, že dle této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 16 900 Kč na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 845 Kč nejpozději do 30. 3. 2019. Dále bylo v článku 2.3. smlouvy sjednáno právo věřitele na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v případě prodlení žalované s plněním jejího závazku dle této smlouvy, právo na zákonné úroky z prodlení, jakož i právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly věřiteli v souvislosti s prodlením dlužníka, a to ve výši 500 Kč za písemnou upomínku/výzvu k úhradě (maximální počet výzev 5). Tato smlouva byla uzavřena v souladu se Všeobecnými obchodními podmínkami vydanými žalobkyní prostřednictvím webových stránek žalobkyně tím způsobem, že žalovaná po své registraci na těchto stránkách obdržela unikátní [příjmení] kód, kterým podepsala znění smlouvy. Žalobkyně dne 28. 2. 2019 poukázala na bankovní účet žalované uvedený ve smlouvě, který byl označen jménem žalované, částku 16 900 Kč, jak má soud za prokázáno z výpisu z účtu žalobkyně. 4. Předžalobní upomínkou ze dne 20. 4. 2020 zaslanou žalované doporučeně téhož dne (prokázáno podacím lístkem) bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 12 910 Kč představující nesplacenou částku ze smlouvy uzavřené dne 28. 2. 2019, a to nejpozději do 3 dnů na bankovní účet žalobkyně. 5. Dne 6. 4. 2019, 13. 4. 2019, 20. 4. 2019, 29. 4. 2019 a 14. 5. 2019 vystavila žalobkyně upomínky adresované žalované k úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru ze dne 28. 2. 2019 s tím, že za každou upomínku se dlužná částka navyšuje o 500 Kč, jak má soud za prokázáno z těchto upomínek. Tyto upomínky měly být odeslány žalované vždy ve dnech jejich vyhotovení, jak bylo prokázáno přehledem poplatků vyúčtovaných žalobkyní žalované, avšak způsob jejich odeslání prokázán žalobkyní nebyl. Tato skutečnost však s ohledem na závěry níže uvedené není pro rozhodnutí soudu podstatná. 6. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. §§ 1824 a 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet zápůjčku ve výši 16 900 Kč, což nebylo nijak zpochybněno. Žalovaná měla zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 3845 Kč (dle názoru soudu se jedná o úrok ze zápůjčky sjednaný dle § 2392 o. z.) do 30. 3. 2019. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila částku na svůj dluh částku 16 000 Kč a žalovaná v řízení netvrdila, že by uhradila něčeho dalšího. Vzhledem k tomu, že s ohledem na postavení účastníků se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V řízení však nebylo žádným způsobem tvrzeno, ani prokázáno, že by žalobkyně tuto svou povinnost jakýmkoli způsobem splnila, a proto soud v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o úvěru sjednaná mezi účastníky je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé. Podle ust. § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o zápůjčce žalované částku 16 900 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení právě o tuto částku ve smyslu § 2991 o. z. Ničeho dalšího z této neplatné smlouvy žalované poskytnuto nebylo. Žalovaná před podáním žaloby uhradila dle tvrzení žalobkyně 16 000 Kč a toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 900 Kč (rozdíl mezi poskytnutými peněžními prostředky a úhradou) včetně úroků z prodlení, na které má žalobkyně nárok podle ust. § 1970 o. z. a dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úroky byly žalobkyni přiznány až ode dne 24. 4. 2020 do zaplacení vzhledem k tomu, že žalobkyně vyzvala žalovanou prokazatelně k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 20. 4. 2020, v níž byl stanoven termín plnění do 3 dnů, tj. do 23. 4. 2020. Pokud žalobkyně předložila další upomínky, v nichž měla žalovanou vyzývat k zaplacení dlužné částky, nebylo v řízení prokázáno, že by je žalované skutečně odeslala, proto soud splatnost dlužné částky vázal na předžalobní upomínku a z tohoto důvodu zamítl nárok žalobkyně na úroky z prodlení z částky 900 Kč za dobu předcházející datu 23. 4. 2020, kdy žalovaná nebyla v prodlení. Úroky byly přiznány ve výši 9,75 % ročně požadované žalobkyní, neboť nebylo možno překročit žalobní návrh. Ve zbývající části, tj. co do částky 14 440 Kč představující neuhrazené úroky, poplatky za upomínky a smluvní pokutu, které však mají původ v absolutně neplatné smlouvě, soud jako nedůvodnou zamítl, stejně tak jako úrok z prodlení z těchto částek od 31. 3. 2019 do zaplacení. 7. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl soud o nákladech řízení negativně, neboť žalované, která měla ve věci převážný procesní úspěch, prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.