116 C 342/2020-45 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 15. 7. 2020 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, přičemž uvedená skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 24. 6. 2019. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou byla dne 24. 3. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované v souladu s ustanovením § 84 až 89 Zákona č. 257/2016 Sb., kdy získala informace od spotřebitele. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní poměry. Tyto informace byly ověřeny z dokladu vyžádaných od žalované. Mezi tyto doklady patří pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce, předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky nájemní/podnájemní smlouva. Žalovaná měla uvést údaje pravdivé a úplné. Na základě odborného posouzení dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaná je schopna poskytnutou zápůjčku splácet. Zápůjčka byla poskytnuta ve výši 6 000 Kč, což žalovaná ztvrdila svým podpisem ve smlouvě. Žalovaná se zavázala vrátit kromě poskytnuté zápůjčky částku 4 640 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky ve výši 799 Kč s úrokovou sazbou 25 % ročně. Dále odměnu za zpracování a doručení ve výši 1 832 Kč a za administrativní činnost částku 2 009 Kč. Zápůjčku měla splácet ve splátkách týdenních v počtu 45 po 237 Kč, s poslední splátkou dne 2. 2. 2018. Žalovaná tedy věděla, kdy má dlužnou částku zaplatit nejpozději. Žalovaná porušila podmínky smlouvy, dluh nesplácela řádně. Poslední příslušná splátka byla uhrazena 7. 8. 2017. Ke dni 3. 12. 2017 činil dluh 5 081,14 Kč a dlužný poplatek 3 431,46 Kč. Žalobkyně do budoucna požaduje jak zákonný, tak i smluvní úrok. Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila celkem 1 850 Kč. Ke dni postoupení činila dlužná částka 14 512,60 Kč. Součástí částky je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobkyně nepožaduje. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení částky 8 512 Kč, představující jistinu 5 081,14 Kč, poplatek 3 431,46 Kč, kapitalizované úroky 2 075,22 Kč, kapitalizované zákonné úroky 771,48 Kč a z dlužné jistiny zákonné i smluvní úroky od 25. 6. 2019 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř.. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání nařízenému soudem se nedostavila. 3. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019. Postoupení bylo oznámeno dne 24. 6. 2019. Dne 24. 3. 2017 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo]. Žalovaná ztvrdila převzetí zápůjčky ve výši 6 000 Kč, zavázala se uhradit úrok ve výši 799 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, dále uhradit odměnu za zpracování a doručení ve výši 1 832 Kč a částku za administrativní činnost 2 009 Kč. Zápůjčku měla splácet v 45 týdenních splátkách po 237 Kč, s poslední splátkou 2. 2. 2018. Žalovaná uhradila celkem 1 850 Kč O úhradu dluhu byla vyzvána předžalobní výzvou ze dne 12. 3. 2020, odeslanou do její sféry dne 13. 3. 2020. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela toliko z údajů uvedených klientkou ve smlouvě o zápůjčce, nepředložila soudu jakékoliv listiny osvědčující příjmy a výdaje žalované a neučinila tak ani po poučení soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.. 4. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) jako smlouva o úvěru, na základě které smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě původní věřitel půjčil žalované částku 6 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit během 45 týdnů formou sjednaných týdenních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § [číslo] a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. K prokázání svého žalobního tvrzení, že předchůdce žalobkyně řádně zkoumal úvěruschopnost žalované, žalobkyně nenavrhla soudu žádné důkazy. Žalobkyně tak neprokázala splnění zákonné povinnosti věřitele. Nadto v žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně měl zkoumat úvěruschopnost žalované, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Stejně tak prohlášení budoucího klienta o tom, že budoucí věřitel vynaložil odbornou péči při posuzování jeho schopnosti zápůjčku splácet, není schopno vyvolat zákonem předpokládaný důsledek platnosti smlouvy. Nepřiléhavý je také odkaz žalobkyně na to, že její právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení klienta. Budoucímu věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení budoucího klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že nebylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je smlouva o zápůjčce neplatná ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalované částku 6 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatila již před podáním žaloby částku 1 850 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 4 150 Kč, neboť žalovaná částku 1850 Kč představující jeho bezdůvodné obohacení vzniklé na základě absolutně neplatného právního úkonu žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, již zaplatila. Zbývající části uplatněného nároku žalobkyně byly zamítnuty, neboť mají p