107 C 120/2021-71 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 3. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na ni byla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 19. 8. 2020 postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] ze smlouvy o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy uzavřené mezi původní věřitelkou a žalovaným dne 22. 10. 2018 v provozovně [právnická osoba] a.s. byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 2 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal vrátit spolu s příslušenstvím do 21. 11. 2018. Žalovaný neuhradil úvěr řádně a včas. V souvislosti s prodlením žalovaného požaduje žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za dobu od 22. 11. 2018 do 5. 4. 2020 v částce 1 000 Kč, paušální náhradu nákladů za upomínání ve výši 100 Kč (2x 50 Kč), nesplacený úrok ve výši 490 Kč a zákonný úrok z prodlení z jistiny od 22. 11. 2018 do 10. 8. 2020 v kapitalizované výši 309,21 Kč a od 29. 8. 2020 do zaplacení. 2. Před zahájením jednání vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku 1000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 590 Kč, představující smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč, nezaplacený úrok ve výši 490 Kč a paušální náhradu nákladů za upomínání ve výši 100 Kč. V souladu s tímto dispozitivním úkonem žalobkyně, soud řízení v rozsahu zpětvzetí ve smyslu § 96 odst. 1, 2, a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“), zastavil. 3. Žalovaný se z jednání nařízeného na den 25. 10. 2021 omluvil vzhledem ke skutečnosti, že pracuje v Německu a nemůže si vzít volno. Žalobkyně svou neúčast omluvila a s jednáním v její nepřítomnosti souhlasila. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 22. 10. 2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] ve výši 2 000 Kč, jenž byl žalovanému vyplacen v hotovosti v trafice [právnická osoba] a.s. téhož dne. Převzetí částky 2 000 Kč žalovaný potvrdil podpisem smlouvy a zavázal se vrátit poskytnuté finanční prostředky do třiceti dnů od převzetí. Ve smlouvě byly sjednány sankce pro případ porušení jakékoli platební povinnosti žalovaného, a to smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny a paušální poplatky za upomínky ve výši od 50 Kč do 1 200 Kč dle délky prodlení. [právnická osoba] uzavřela s žalobkyní dne 19. 8. 2020 smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy postoupena na žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 8. 9. 2020 zaslaným žalovanému dne 9. 9. 2020 Výzvou před podáním žaloby ze dne 9. 3. 2021 odeslanou žalovanému dne 11. 3. 2021 jej žalobkyně vyzvala k úhradě dlužné částky. 5. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že se žaloba jeví důvodnou toliko částečně. V řízení bylo prokázáno, že na žalobkyni byla v souladu s ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě smlouvy uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní dne 19. 8. 2020 postoupena pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi původní věřitelkou a žalovaným dne 22. 10. 2018, označené jako smlouva o úvěru. Na jejím základě původní věřitelka vyplatila žalovanému v hotovosti částku 2 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 21. 11. 2018. Po právní stránce posoudil soud tuto smlouvu dle jejího obsahu jako smlouvu o zápůjčce dle ust. § 2390 o. z. Výše uvedená smlouva je ve smyslu ust. § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna postupovat také v intencích ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně netvrdila, že by původní věřitelka před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalovaného zápůjčku vrátit a nepředložila v tomto směru ani žádné důkazy. Protože se žalobkyně k jednání soudu nedostavila, nemohla být o těchto nedostatcích soudem ani poučena dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Soud proto smlouvu o zápůjčce vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru. Ve smyslu ustanovení § 588 o. z. k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ust. § 2993 o. z., podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému částku 2 000 Kč. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh něco uhradil, zavázal jej soud k úhradě částky 2 000 Kč. Splatnost uvedené částky nastala dne 24. 9. 2020 v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy právní předchůdkyně žalobkyně obsažené v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8. 9. 2020, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru, a to do 10 dnů. K odeslání výzvy prokazatelně došlo dne 9. 9. 2020 a v souladu s ust. § 573 o. z. soud považuje oznámení za doručené dne 14. 9. 2020, do 24. 9. 2020 měl žalovaný plnit a od 25. 9. 2020, tedy ode dne následujícího, je v prodlení a vznikla mu v souladu s ust. § 1970 o. z. povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny také zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 8,25 % ročně až do zaplacení. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť zbývající nároky mají oporu v absolutně neplatném právním jednání. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. Podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovaného, aby zaplatil žalobkyni, která měla ve věci převážný procesní úspěch a před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění, náhradu nákladů řízení v rozsahu 6 %, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 47 % uplatněného nároku (zpětvzetí žaloby o 1 590 Kč a zamítnutí žaloby o 338,80 Kč) a úspěšná v rozsahu 53 % (vyhovění žalobě v částce 2 179,01 Kč). Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 1 368 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za dva a půl úkony právní služby podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) po 200 Kč, tj. 500 Kč, a to za převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis formulářové žaloby, paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 a. t., tj. 300 Kč, a náhrady 21% DPH ve výši 168 Kč. Žalovaný byl proto zavázán k úhradě částky 82 Kč k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) do tří dnů od právní moci rozsudku. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu.