107 C 251/2021-51 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 7. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 55 435,20 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele [právnická osoba] ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 3. 6. 2017 s žalovaným, na jejímž základě byly žalovanému předány peněžní prostředky ve výši 36 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 30 800 Kč, který tvoří kapitalizované úroky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy se sjednanou úrokovou sazbou 29 % ročně ve výši 6 439 Kč, odměna za zpracování a doručení ve výši 8 492 a poplatek za administrativní činnost (komfortní splácení) ve výši 15 869 Kč, do 28. 7. 2018 v 60 týdenních splátkách po 1 114 Kč. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel, jako poskytovatel zápůjčky, s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet zápůjčku, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům od něj vyžádaných a zaznamenány do zákaznické karty. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že poskytnuté informace jsou úplné, pravdivé a přesné a původní věřitel s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet zápůjčku. Žalovaný také potvrdil, že je schopen posoudit, zda tato smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Původní věřitel neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, která uvedl v zákaznické kartě. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas a uhradil pouze částku 5 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla žalovaná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 5. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění. Žalobkyně proto požaduje zaplacení jistiny a poplatku v celkové výši 55 435,20 Kč a dále úrok sjednaný ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny, tj. z částky 31 606,23 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 29. 7. 2018 do 18. 12. 2020, ve výši 22 252,54 Kč, a dále za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny, tj. z částky 31 606,23 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 19. 6. 2017 do 18. 12. 2020, ve výši 9 039,34 Kč a dále ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání nařízenému na den 24. 11. 2021 se nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila a s jednáním v její nepřítomnosti souhlasila. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že dne 3. 6. 2017 byla mezi společností [právnická osoba] a žalovaným jako zákazníkem uzavřena smlouva [číslo] dle které tato společnost poskytla žalovanému částku 36 000 Kč a žalovaný se jí zavázal vrátit navýšenou o 30 800 Kč (tj. úrok ve výši 6 439 Kč, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 8 492 Kč a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 15 869 Kč) v 59 týdenních splátkách po 1 114 Kč a poslední 60. splátce ve výši 1 074 Kč s tím, že prvá splátka je splatná 7. kalendářní den od uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí částky 36 000 Kč v hotovosti. Zápůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy, uplatňuje se jako roční úroková sazba a její výše je 29 %. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce uvedené na zadní straně formuláře. 4. V zákaznické kartě ze dne 3. 6. 2017 žalovaný uvedl, že je svobodný, žije v nájmu a je zaměstnán jako operátor ve společnosti [právnická osoba] Jeho čistý měsíční příjem je 13 681 Kč a další příjmy domácnosti činí 9 000 Kč. Žalovaný nemá žádnou vyživovací povinnost, splácí 1 200 Kč a 1 413 Kč měsíčně za zápůjčky a své odhadované měsíční výdaje uvedl v částce 5 000 Kč. Dle zákaznické karty předložil pracovní smlouvu od 29. 10. 2013 na dobu neurčitou a výplatní pásky za měsíce únor až duben 2017. 5. Dle tabulky umoření žalovaný ke dni 12. 1. 2021 zaplatil na svůj dluh částku 5 000 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávky uvedené v příloze [číslo] na žalobkyni se všemi právy s nimi spojenými ke dni podpisu smlouvy. Na straně 99 přílohy smlouvy o postoupení pohledávek figuruje pohledávka za žalovaným ze smlouvy [číslo]. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy [číslo] na žalobkyni. Dle poštovního podacího lístku byla žalovanému zásilka s oznámením o postoupení pohledávky zaslána dne 25. 1. 2021. 8. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že dopisem ze dne 28. 6. 2021 žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy [číslo]. Dle poštovního podacího lístku byla předžalobní výzva žalovanému zaslána dne 28. 6. 2021. 9. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] předala dne 3. 6. 2017 žalovanému částku 36 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 30 880 Kč v 59 týdenních splátkách po 1 114 Kč a poslední 60. splátce ve výši 1 074 Kč. Žalovaný nehradil dluh řádně a včas a zaplatil pouze částku 5 000 Kč. Tato pohledávka byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Schopnost žalovaného splácet zápůjčku společnost [právnická osoba] posoudila z tvrzení žalovaného uvedených v zákaznické kartě, která ověřila uvedenými dokumenty. 10. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 36 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit během 60 týdnů formou sjednaných týdenních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu ust. § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna postupovat také v intencích ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 11. V žalobě popsaný způsob, jakým právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Stejně tak prohlášení klienta o tom, že věřitel vynaložil odbornou péči při posuzování jeho schopnosti zápůjčku splácet, není schopno vyvolat zákonem předpokládaný důsledek platnosti smlouvy. Nepřiléhavý je také odkaz žalobkyně na to, že její právní předchůdkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného. Věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Zejména v otázce výdajů žalovaného nevynaložila dostatečnou péči při posouzení, když vycházela pouze z tvrzených odhadovaných výdajů 5 000 Kč měsíčně, přičemž žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu a splácí zápůjčky v celkové vý