107 C 283/2021-43 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 8. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 561 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla elektronickými prostředky komunikace na dálku prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa] uzavřena dne 13. 1. 2021 smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne na jeho účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 10. 2. 2021 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 985 Kč. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného výpisem z účtu, případně výplatními lístky žalovaného za rozhodné období a výpisem z databáze poskytovatelů úvěrů EUCB nebo CRIF. Z doložených listin vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalovaného ke splacení úvěru. Žalovaný však na úvěr ve stanovené době neuhradil ničeho, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně. Z důvodu jeho prodlení požaduje žalobkyně kromě zákonných úroků z prodlení také úhradu sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 8 000 Kč od 11. 2. 2021 do 26. 8. 2021 ve výši 1 576 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání nařízenému na den 20. 12. 2021 se nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila a s jednáním v její nepřítomnosti souhlasila. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne 13. 1. 2021 byla prostředky komunikace na dálku uzavřena smlouva, v níž je žalobkyně označena jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. Totožnost žalovaného byla ověřena z kopie jeho občanského průkazu. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 8 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného na dobu 28 dnů za poplatek za poskytnutí ve výši 2 988 Kč. Dle části IX. bodu 1 písm. a) je úvěrovaný povinen v případě prodlení s plněním jakékoli části dluhu, a to bez ohledu na zavinění, zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky, ohledně níž je v prodlení, a to za každý den prodlení. 4. Z printscreenu informací k účtu soud zjistil, že majitelem bankovního účtu č. [bankovní účet] je žalovaný. 5. Z výpisu z databáze poskytovatelů úvěrů EUCB soud zjistil, že žalovaný čerpal celkem dva úvěry v březnu 2019, které již splatil, a dne 23. 12. 2020 mu byla zamítnuta žádost o úvěr. Dle Registru platebních informací neměl žalovaný žádný dluh po splatnosti. 6. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne 13. 1. 2021 byla na bankovní účet č. [bankovní účet] zaslána částka 8 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo]. 7. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 7. 2021 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně e-mailem vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru [číslo] ve výši 17 036,54 Kč. Z předložených listin není zřejmé, kdy byl email odeslán žalovanému. 8. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, v níž se zavázala žalovanému poskytnout částku 8 000 Kč na jeho bankovní účet, a žalovaný se poskytnuté finanční prostředky zavázal vrátit spolu s poplatkem do 28 dní. Dne 13. 1. 2021 zaslala žalobkyně částku 8 000 Kč na účet žalovaného. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu výzvou ze dne 23. 7. 2021. 9. Žaloba je důvodná, avšak pouze částečně. V řízení bylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že mezi účastníky byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku podle ust. § 1824 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o. z., dle které se žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatky ve výši 2 988 Kč. Výše uvedená smlouva je ve smyslu ust. § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a žalobkyně jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byla žalobkyně povinna postupovat také v intencích ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Tuto svou povinnost žalobkyně nesplnila. V žalobě popsaný způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že splnila svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně disponovala toliko osobními doklady žalovaného a výpisy z databáze poskytovatelů úvěrů EUCB a registru platebních informací. Z těchto údajů nemohla náležitě vyhodnotit schopnost žalovaného úvěr splatit, když zejména neměla zjištěnu ani jeho příjmovou ani výdajovou situaci a především to, zda má stálý příjem a jaké má náklady na bydlení a další nezbytné potřeby. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného a v důsledku toho je shora uvedená smlouva ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Dle ust. § 588 o. z. k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla finanční prostředky ve výši 8 000 Kč na bankovní účet žalovaného, což nebylo v řízení zpochybněno. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný na úvěr uhradil jakoukoli částku. Podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ust. § 2993 o. z., podle kterého plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Soud zavázal žalovaného k úhradě jistiny ve výši 8 000 Kč. Splatnost uvedené částky nastala dne 5. 12. 2021 v souladu s ust. § 1958 odst. 2 o. z. na základě první výzvy k plnění, která se dostala do sféry žalovaného, tedy žaloby doručené mu dne 2. 12. 2021, přičemž 3 dny lze považovat za přiměřenou lhůtu k plnění, a od 6. 12. 2021, tedy ode dne následujícího, je žalovaný v prodlení a vznikla mu v souladu s ust. § 1970 o. z. povinnost zaplatit žalobkyni vedle nezaplacené jistiny také zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (ust. § 153 odst. 2 o. s. ř.), tj. ve výši 8,25 % ročně až do zaplacení. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť zbývající nároky mají oporu v absolutně neplatném právním jednání. 10. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že zavázal žalovaného, aby zaplatil žalobkyni, která měla ve věci převážný procesní úspěch a před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění, náklady řízení v rozsahu 22 %, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 39 % uplatněného nároku (zamítnutí žaloby do 5 099,85 Kč) a úspěšná v rozsahu 61 % (vyhovění žalobě v částce 8 027,12 Kč). Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 2 252 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny za 3 úkony právní služby po 300 Kč podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), a to za převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis formulářové žaloby, paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5