109 C 344/2020-53 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 23 046 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2535,75 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 7 540,98 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 %, úrokem 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že [právnická osoba] [anonymizováno] a žalovaný uzavřeli dne 23. 9. 2016 smlouvu o půjčce. Žalovanému bylo poskytnuto 15 000 Kč. Tento za zapůjčenou částku měl uhradit 2 100 Kč úroky, 3 000 Kč poplatek za administrační činnost a 6 000 Kč poplatek za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný si také sjednal doplňkovou službu životní pojištění s poplatkem 406 Kč. Žalovaný měl uhradit dluh v 58 týdenních splátkách po 457 Kč. Žalovaný uhradil pouze 3 460 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Kapitalizovaný úrok ve výši 7 540,98 Kč je vypočten z úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 4. 11. 2017 do 6. 12. 2019, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 535,75 Kč je vypočten jako zákonný úrok z prodlení z částky 15 000 Kč od 11. 11. 2017 do 6. 12. 2019. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o půjčce (správně zápůjčce) ze dne 23. 9. 2016 soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě které bylo žalovanému poskytnuto 15 000 Kč, tento se zavázal s touto částkou uhradit 3 000 Kč poplatek za administrativní činnost, úrok ve výši 2 100 Kč a 6 000 Kč poplatek za hotovostní inkaso splátek, zároveň se žalovaný zavázal uhradit 406 Kč za životní pojištění označené jako [anonymizována dvě slova]. Částka měla být uhrazena v 58 týdenních splátkách po 457 Kč. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely výše uvedenou smlouvu, přičemž dle seznamu pohledávek součástí postoupení byla pohledávka za žalovaným. 5. Z karty zákazníka, hodnocení bonity ze dne 23. 9. 2016 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že žije s partnerkou, způsob bydlení nájemce, od srpna 2015 je zaměstnán jako [anonymizováno], jeho čistý příjem činí 15 672 Kč, přídavky na děti 1 300 Kč, nájem, inkaso platí 9 570 Kč, výdaje na domácnost 19 000 Kč, spoření 500 Kč, splátky úvěru 1 485 Kč. 6. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 2390 o. z. a žalobě vyhověl jen z části. Žalobkyně v řízení tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 ve smyslu ustanovení § 1879 o. z. Žalobkyně však neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřovala solventnost žalovaného před uzavřením smlouvy ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., jelikož se jedná o smlouvu spotřebitelskou. Žalobkyně pouze tvrdila, že právní předchůdkyně tuto povinnost řádně splnila. K důkazu byla však předložena pouze karta zákazníka. Soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a to zejména bod 26., ze kterého vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel úvěru (zápůjčky) je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně se k jednání nedostavila a znemožnila tak, aby byla ze strany soudu poučena o nesplnění své povinnosti důkazní ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. S ohledem na výše uvedené je tak smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. absolutně neplatná. Soud nárok žalobkyně posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z. Žalobkyně tvrdila a prokázala, že žalovanému bylo poskytnuto 15 000 Kč. Tento z dlužné částky uhradil 3 460 Kč, a proto byl zavázán uhradit částku 11 540 Kč (15 000 Kč mínus 3 460 Kč). Pokud se týká splatnosti, soud nemůže vycházet z žádných ujednání smlouvy pro její absolutní neplatnost. Dle ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z. byl žalovaný zavázán k placení úroků z prodlení od 19. 5. 2020, jelikož výzva k úhradě dluhu ze dne 7. 5. 2020 byla dána dle podacího archu k poštovní přepravě 10. 5. 2020, 18. 5. 2020 je žalovaný povinen plnit, dnem následujícím se dostává do prodlení. Úroky z prodlení jsou v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené pak soud žalobu ve zbytku (II. rozhodnutí) zamítl. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když procesně úspěšnějšímu žalovanému nevznikly prokazatelné náklady řízení.