110 C 172/2021-54 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 18 745 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení a zaplacení částky 3 601,90 Kč s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému na účet uvedený ve smlouvě částku úvěru ve výši 16 000 Kč, přičemž k vyplacení úvěru žalovanému došlo dne [datum]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši úrokové sazby 62,51 % ročně splácet v 60 měsíčních splátkách ve výši po 875 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem lednem 2020. Žalovaný takto uhradil [datum] 875 Kč a poté každý měsíc až do srpna 2020 hradil po 875 Kč Celkem takto uhradil v rámci úvěrového vztahu 6 125 Kč. Další platby již neprovedl. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu se smlouvou k datu [datum]. Po zesplatnění úvěru žalovaný již ničeho neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu právní zástupkyně žalobkyně. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě tvrdila, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla z její strany prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích [příjmení] a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Na základě tzv. scoringu žalovaného (jedná se o interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka) bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, a ani zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti žalovaného; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Z tvrzení žalobkyně, z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ze smlouvy o úvěru z [datum], z předsmluvního formuláře a z oznámení o schválení úvěru z [datum] soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] tím způsobem, že žalovaný projevil zájem o poskytnutí spotřebitelského úvěru, jehož základní vlastnosti jsou popsány v předsmluvním formuláři (výše úvěru, doba trvání, výše celkové částky, která má být uhrazena, náklady spotřebitelského úvěru, včetně důsledku v případě opožděných plateb). Návrh na uzavření smlouvy, který je zároveň smlouvou z [datum] podepsal jak zprostředkovatel žalobce, tak žalovaný. Spolu s oznámením o schválení úvěru z [datum] (čl. 7 a 7v spisu) byl žalovanému vystaven splátkový kalendář (čl. 8), z něhož bylo zjištěno, že žalovaný měl uhradit 60 splátek vždy k 22. dni v měsíci po 875 Kč. Splátky byly započítávány jednak na splátku úroku, jednak na splátku jistiny, přičemž poslední splátka měla být uhrazena [datum]. Předmětem sjednané úvěrové smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 16 000 Kč na dobu 60 měsíců, přičemž zápůjční úroková sazba úvěru činila 62,51 % ročně a byla sjednána jako pevná zápůjční úroková sazba po celou dobu splácení úvěru. RPSN smlouvy činilo 83,92 %. Dne [datum] žalobkyně vyplatila na účet uvedený ve smlouvě částku úvěru ve výši 16 000 Kč. 4. Soud vzal za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla [datum] poskytnuta žalobkyní žalovanému převodem na účet částka ve výši 16 000 Kč a žalovaný se tuto částku spolu s úroky zavázal vrátit žalobkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. 5. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného kromě tvrzení uvedených v žalobě, po poučení soudem žalobkyně dotvrdila, že příjmy žalovaného byly zjištěny v době před poskytnutím úvěru ve výši 6 488 Kč měsíčně, přičemž žalovaný byl poživatelem invalidního důchodu 1. stupně a výdaje byly zjištěny ve výši 1 200 Kč na nájemné, přičemž při zjištění tohoto výdaje vycházela žalobkyně pouze z informací žalovaného, a dále si jako výdajovou položku žalobkyně stanovila částku 3 410 Kč, kdy počítala s částkou životního minima. Takovéto příjmy a výdaje pak zaznamenala do hodnocení klienta ke smlouvě (viz čl. 20 spisu), přičemž žádné další výdaje zjištěny nebyly. Kromě výpisů z běžného účtu žalovaného za měsíce říjen až prosinec 2019, ze kterých bylo zjištěno, že příjmy žalovaného činily 6 488 Kč představující platby od [obec] správy sociálního zabezpečení, předložila žalobkyně k důkazu také oznámení [obec] správy sociálního zabezpečení (čl. 27 spisu), které měla k dispozici, a které podpořilo její tvrzení, že příjmy žalovaného od ledna 2019 představovaly částku ve výši 6 488 Kč, s tím, že se jedná o platbu invalidního důchodu 1. stupně. 6. Pokud jde o příjmy žalovaného v době před uzavřením smlouvy, soud má za prokázáno, že tyto žalobkyně ověřila a vycházela nikoli pouze z informací žalovaného, ale také ze zprávy ČSSZ a z výpisů z účtu za rozhodné období a dospěla k závěru, že jeho příjmy tvoří invalidní důchod 1. stupně ve výši 6 488 Kč měsíčně. Pokud jde o výdajovou stránku žalovaného v době uzavření smlouvy, tuto stránku žalobkyně nikterak neověřila a vycházela pouze z tvrzení žalovaného o jeho výdajích. Vycházela pouze z informací žalovaného, že měsíčně platí za bydlení 1 200 Kč a dle svého uvážení zahrnula do výdajů žalovaného částku životního minima ve výši 3 410 Kč jako částku paušální. Soud má za to, že takto paušálně stanovená částka, byť v případě životního minima stanovená zákonem, jakožto částka odpovídající minimálním výdajům žalovaného, nic nevypovídá o konkrétních výdajích žalovaného, které mohly být mnohonásobně vyšší, a jejich konkrétní výše nebyla s paušální částkou takto stanovenou v žádném poměru. Pokud jde o výdaj žalovaného na bydlení ve výši 1 200 Kč měsíčně, je zcela zřejmé, že tato částka neodpovídá průměrným měsíčním nákladům na bydlení v daném regionu a je nadevší pochybnost nepřiměřeně nízká. 7. Z nebankovního registru klientských informací (čl. 33 spisu) soud zjistil, že ke dni [datum] bylo u žalovaného zjištěno CBS skóre 263 s odůvodněním, že čím vyšší je skóre, tím je platební morálka v registru lepší. A vyšší hodnota skóre ukazuje na vyšší pravděpodobnost splácení. V kategorii daného skóre bylo dáno vyšší riziko s tím, že úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, příp. zamítán. Z výpisu záznamu z registru [příjmení] (čl. 34 spisu) soud zjistil, že ke dni [datum] nebyla u žalovaného uvedena žádná data ohledně dlužných splátek či příznaků. 8. Soud má však za to, že i když došlo k lustraci v uvedených rejstřících s negativním výsledkem, nemá toto zjištění relevantní význam, neboť nic nevypovídá o schopnostech žalovaného úvěr řádně splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 3. 2021 čj. [číslo jednací]). 9. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala otázku výdajů žalovaného, čímž nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru. 10. Pokud žalobkyně při svém posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela pouze z výše uvedených skutečností, a na jejich základě dospěla k závěru o schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet, postupovala tak zcela v rozporu s odbornou péčí, která řádné prověření a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Žalobkyně tak nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, a proto smlouva o úvěru, kterou účastníci uzavřeli, je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu