110 C 248/2021-46 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne 28. 6. 2021 domáhala po žalovaném úhrady částky 14 631 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 223,79 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, a ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 18,95 % ročně z částky 11 223,79 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, úhrady kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 408,97 Kč a úhrady kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 939,38 Kč. Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky ve výši 8 435 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 470,68 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 19,03 % ročně z částky 6 490,68 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úhrady kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 497,88 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 947,47 Kč. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], IČO [číslo] (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaný uzavřeli 16. 6. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky uhradit formou 60 týdenních splátek po 365 Kč do 9. 8. 2020. Žalovaný uhradil 7 269 Kč. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaný a předchůdkyně uzavřeli dne 18. 2. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky uhradit formou 60 týdenních splátek po 365 Kč do 13. 4. 2020. Žalovaný uhradil 13 465 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně již v žalobě tvrdila, že tato byla prověřena na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného před uzavřením obou smluv, žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a zaznamenaných do karet zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla dne 16. 6. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla předchůdkyně žalovanému částku 12 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem a zavázal se tuto částku (jistinu) s poplatkem a úrokem celkem 21 900 Kč vrátit předchůdkyni formou 60 týdenních splátek po 365 Kč do 9. 8. 2020. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně, které nebylo sporováno, uhradil 7 269 Kč. Další platby již na dluh neprovedl. 4. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla dne 18. 2. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla předchůdkyně žalovanému částku 12 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem a zavázal se tuto částku (jistinu) s poplatkem a úrokem celkem 21 900 Kč vrátit předchůdkyni formou 60 týdenních splátek po 365 Kč do 13. 4. 2020. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil 13 465 Kč. Žalovaný netvrdil, že by uhradil ještě další částky. 5. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovaným byly ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřeny smlouvy o zápůjčkách, na základě kterých dne 16. 6. 2019 a dne 18. 2. 2019 poskytla předchůdkyně žalovanému v hotovosti částku ve výši po 12 000 Kč a žalovaný se tyto částky s poplatkem a úroky zavázal vrátit předchůdkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozích odstavcích. Soud smlouvy zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelské, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smluv byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. 6. Z karty zákazníka předložené ke zkoumání úvěruschopnosti ve vztahu ke smlouvě z 16. 6. 2019 (viz čl. 22-23 spisu) vyplynulo, že žalovaný byl v období uzavření spotřebitelské smlouvy zaměstnán jako zámečník u Správy pohledávek [anonymizováno] [obec] [část obce] s čistým měsíčním průměrným příjmem 16 000 Kč, měl další příjmy (bez bližšího odůvodnění, o jaké příjmy se jednalo) ve výši 10 000 Kč, žil s partnerkou, jejíž příjem činil 8 142 Kč. Pokud jde o výdaje, z karty zákazníka vyplynulo, že žalovaný bydlel v nájemním bytě, výdaje na bydlení činily 9 500 Kč měsíčně, ostatní výdaje 14 000 Kč měsíčně, splácel úvěry ve výši 5 700 Kč měsíčně. Celkové výdaje byly uvedeny částkou 29 200 Kč měsíčně s tím, že žalovaný uvedl, že má dvě nezaopatřené děti. Po odečtení výdajů od příjmů předchůdkyně žalobkyně vycházela z použitelného příjmu 4 942 Kč měsíčně. Z karty zákazníka dále vyplynulo, že žalobkyně ověřila příjmy žalovaného složenkami a výdaje nájemní smlouvou. Žádnou z listin, které k ověření příjmu, příp. výdajů, žalovaného předchůdkyně použila, žalobkyně soudu nedoložila. 7. Z karty zákazníka ze dne 18. 2. 2019 vyplynulo, že žalovaný byl v době uzavření spotřebitelské smlouvy z 18. 2. 2019 zaměstnán jako zámečník u Správy pohledávek [anonymizováno] [obec] [část obce] s čistým měsíčním příjmem 23 000 Kč. Toto byl jediný příjem domácnosti. Výdaje na bydlení byly uvedeny částkou 5 573 Kč s tím, že bydlel jako nájemník, osobní výdaje byly uvedeny částkou 12 000 Kč. Celkové výdaje částkou 17 573 Kč. Předchůdkyně vycházela z použitelného příjmu (příjmy mínus výdaje) ve výši 5 427 Kč. K prokázání příjmů z karty vyplynulo, že žalovaný předložil předchůdkyni výplatní pásky, složenky o příjmech, faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO, a dále předložil nájemní/podnájemní smlouvu. Žádnou z listin, které k ověření příjmu a výdajů žalovaného předchůdkyně použila, však soudu žalobkyně nedoložila. 8. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by předchůdkyně před uzavřením obou úvěrových smluv úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala, když nedoložila ani jednu z listin, na které ve skutkových žalobních tvrzení odkázala (pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného) a neprokázala tak, že by nevycházela při zkoumání úvěruschopnosti jen z informací sdělených jí žalovaným a zaneseným do karet zákazníka. Tyto informace nijak dle názoru soudu předchůdkyně neověřila. Soud u jednání poučil právního zástupce žalobkyně, aby v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. dotvrdil, zda v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smluv vycházela předchůdkyně z jiných podkladů, než pouze z informací získaných od žalovaného a uvedených v kartách zákazníka s tím, že právní zástupce byl poučen, že pokud takto neučiní, neunese důkazní břemeno v tom směru, že by před uzavřením smluv se žalovaným předchůdkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného v souladu s příslušnými ustanoveními ZoSÚ. Právní zástupce žalobkyně nevznesl další důkazní návrhy ve věci. 9. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smluv zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a soud proto dospěl k závěru, že smlouvy o úvěru jsou neplatné, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouvy o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřených úvěrových smluv. 10. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně dne 16. 6. 2019 obdržel v hotovosti částku ve výši 12 000 Kč a uhradil částku ve výši 7 269 Kč. Dále žalovaný prokazatelně obdržel 18. 2. 2019 částku ve výši 12 000 Kč v hotovosti a uhradil 13 465 Kč. Žalovaný zůstal v průběhu celého