110 C 251/2021-74 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 64 589 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení a úhrady 24 002 Kč s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému na účet uvedený ve smlouvě částku úvěru ve výši 50 000 Kč, přičemž k vyplacení úvěru žalovanému došlo dne [datum]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši úrokové sazby 151,58 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši po 4 508 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopadem 2019. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného úvěr splácet, a to ve výši 410 Kč. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru ničeho neuhradil. Kromě jistiny ve výši 50 000 Kč se žalobkyně domáhá úhrady smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč (499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tj. u splátek [číslo] [číslo]). Dále se domáhá úhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč (200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení déle než 15 dnů, tj. u splátek [číslo] [číslo]). V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu se smlouvou k datu [datum] (když žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů u splátky [číslo] splatné dne [datum], bod 6.3 smlouvy). Dle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že novou jistinu ve výši 61 961,91 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Vzhledem k tomu, že nezaplatil novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vznikla mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, tj. od [datum] až do zaplacení. Žalobkyně se tedy domáhá úhrady nové jistiny úvěru 61 961,91 Kč (původní jistina 50 000 Kč a dlužný úrok za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 11 961,91 Kč), úhrady smluvní pokuty 998 Kč, úhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením 400 Kč, úhrady smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny 61 961,91 Kč za každý den prodlení s úhradou, počínaje dnem [datum] do zaplacení (žalobkyně požaduje smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby, tj. [datum], ve výši 24 002 Kč). Dále se žalobkyně domáhá úhrady úroků za poskytnutí úvěru z původní jistiny 50 000 Kč od [datum] do zaplacení (úroková sazba 95,9 % p. a.), úhrady za pojištění schopnosti žalovaného úvěr splácet ve výši 1 230 Kč (úhrada za pojištění představovala dle přílohy [číslo] smlouvy částku 410 Kč měsíčně a tvořila součást splátek úvěru, zůstala neuhrazena měsíční úhrada za pojištění obsažená ve splátkách [číslo] v celkové výši 3x 410 Kč). Po zesplatnění úvěru žalovaný taktéž ničeho neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu právní zástupkyně žalobkyně. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě tvrdila, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla z její strany prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích [příjmení] a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Na základě tzv. scoringu žalovaného (jedná se o interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka) bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, a ani zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti žalovaného; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Z tvrzení žalobkyně, z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ze smlouvy o úvěru z [datum] (čl. 43 a násl. spisu), z předsmluvního formuláře (čl. 29 a násl. spisu), z oznámení o schválení úvěru z [datum] (čl. 38 spisu), ze splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru (čl. 39 spisu), z přílohy [číslo] k úvěrové smlouvě ze dne [datum] (čl. 53 a násl. spisu) soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] tím způsobem, že žalovaný projevil zájem o poskytnutí spotřebitelského úvěru, jehož základní vlastnosti jsou popsány v předsmluvním formuláři (výše úvěru, doba trvání, výše celkové částky, která má být uhrazena, náklady spotřebitelského úvěru, včetně důsledku v případě opožděných plateb). Návrh na uzavření smlouvy, který je zároveň smlouvou z [datum] podepsal jak zprostředkovatel žalobce, tak žalovaný. Spolu s oznámením o schválení úvěru z [datum] byl žalovanému vystaven splátkový kalendář, z něhož bylo zjištěno, že žalovaný měl uhradit 48 splátek vždy k 17. dni v měsíci po 4 508 Kč. Splátky byly započítávány jednak na splátku úroku, jednak na splátku jistiny, součástí splátek byla také měsíční úhrada za pojištění ve výši 410 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena [datum]. Předmětem sjednané úvěrové smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč na dobu 48 měsíců, přičemž zápůjční úroková sazba úvěru činila 151,58 % ročně a byla sjednána jako pevná zápůjční úroková sazba po celou dobu splácení úvěru. RPSN smlouvy činilo 151,58 %. Dne [datum] žalobkyně vyplatila na účet uvedený ve smlouvě č. účtu [bankovní účet] částku úvěru ve výši 50 000 Kč (prokázáno nesporným tvrzením žalobkyně a dokladem o vyplacení úvěru čl. 13 spisu). [příjmení] byla vyplacena na účet označený žalovaným jednak ve smlouvě, jednak mu na tento účet chodila i mzda (viz výplatní lístek z července 2019, čl. 20 spisu). 4. Soud vzal za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla [datum] poskytnuta žalobkyní žalovanému převodem na účet částka ve výši 50 000 Kč a žalovaný se tuto částku spolu s úroky zavázal vrátit žalobkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. 5. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného kromě tvrzení uvedených v žalobě a kromě důkazů v žalobě navržených, právní zástupkyně žalobkyně dotvrdila, že pokud jde o individuální výdaje žalovaného před uzavřením smlouvy, tyto vyplývají z hodnocení klienta (čl. 27 spisu) s tím, že informace o výdajích tam uvedených byly zjištěny na základě sdělení žalovaného, kdy se vycházelo pouze z jeho informací. 6. Z karty klienta (čl. 36 spisu), z hodnocení klienta (čl. 27 spisu), z pracovní smlouvy žalovaného (čl. 17 spisu) a z výplatních lístků žalovaného (čl. 20, 23, [číslo] spisu) soud zjistil, že dne [datum] byly v rámci hodnocení klienta vypsány příjmy žalovaného ve výši 18 000 Kč čistého od jeho zaměstnavatele Job´s [právnická osoba] se sídlem [adresa]. Dále bylo uvedeno, že žalovaný je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu určitou, že je ženatý a bydlí v pronájmu. Pokud jde o výdaje žalovaného, jako výdajovou položku si žalobkyně stanovila částku 3 410 Kč, kdy počítala s částkou životního minima, uvedla částku 2 000 Kč na bydlení (nájemné, inkaso), dále uvedla částku 200 Kč jako ostatní výdaje (doprava, kurzy, záliby apod.) a vycházela z celkových měsíčních příjmů žalovaného 18 000 Kč, z celkových měsíčních výdajů žalovaného 5 610 Kč a dospěla k tomu, že volné zdroje (příjmy mínus výdaje) představují částku 11 390 Kč. 7. K ověření příjmů žalovaného žalobkyně předložila pracovní smlouvu a výplatní lístky, přičemž tyto listiny podpořily údaje žalobkyně ohledně příjmů žalovaného,