110 C 266/2021-40 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne 27. 1. 2021 domáhala po žalované úhrady 24 836 Kč a úhrady 6 538 Kč s úrokovým příslušenstvím. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], s.r.o., [IČO] (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaná uzavřely 29. 1. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalované v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem a poplatky uhradit formou 58 týdenních splátek po 510 Kč do 10. 3. 2017. Žalovaná uhradila 4 744 Kč. Dále žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že předchůdkyně a žalovaná uzavřely 20. 11. 2015 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalované v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem a poplatky uhradit formou 43 týdenních splátek po 296 Kč do 16. 9. 2016. Žalovaná uhradila 6 190 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena z předchůdkyně na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. 2. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně již v žalobě tvrdila, že tato byla prověřena na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy, žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované a zaznamenány do karty zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil. Právní zástupce žalobkyně neúčast u jednání omluvil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 4. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi předchůdkyní a žalovanou dne 29. 1. 2016 soud zjistil, že na základě smlouvy předchůdkyně poskytla v hotovosti žalované v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 29 590 Kč uhradit předchůdkyni formou 58 týdenních splátek po 510 Kč do 10. 3. 2017. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázáno, že žalovaná uhradila 4 744 Kč. 5. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi předchůdkyní a žalovanou dne 20. 11. 2015 soud zjistil, že na základě smlouvy předchůdkyně poskytla v hotovosti žalované v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 12 728 Kč uhradit předchůdkyni formou 43 týdenních splátek po 296 Kč do 16. 9. 2016. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázáno, že žalovaná uhradila 6 190 Kč. 6. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovanou byly ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřeny smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě kterých dne 29. 1. 2016 poskytla předchůdkyně žalované v hotovosti částku ve výši 17 000 Kč a dne 20. 11. 2015 poskytla žalované 8 000 Kč, a žalovaná se tyto částky s poplatky a úroky zavázala vrátit předchůdkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozích odstavcích. Soud smlouvy zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelské, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaná jako spotřebitelka. Při uzavření smluv byla tak předchůdkyně jako věřitelka povinna postupovat podle zákona č. 43/2013 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. 7. Žalobkyně předložila kartu zákazníka, ze které vyplynulo, že 29. 1. 2016 byla žalovaná zaměstnaná jako laborantka Státního ústavu radiační techniky s čistým měsíčním příjmem 19 500 Kč. V kartě jsou uvedeny výdaje žalované na bydlení 5 800 Kč, výdaje na domácnost 5 000 Kč, výdaje na spoření 200 Kč a splátky úvěru 1 200 Kč. Celkové výdaje jsou uvedeny ve výši 12 200 Kč. Použitelný příjem byl uveden částkou 7 300 Kč. Z karty dále vyplynulo, že k ověření příjmové a výdajové stránky žalovaná předložila výplatní pásky, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a doklad o inkasních platbách. Ani jedna z listin však soudu k důkazu předložena nebyla. 8. Žalobkyně předložila kartu zákazníka, ze které vyplynulo, že 20. 11. 2015 byla žalovaná zaměstnaná jako laborantka Státního ústavu radiační techniky s čistým měsíčním příjmem 19 000 Kč. V kartě jsou uvedeny výdaje žalované na bydlení 5 800 Kč, výdaje na domácnost 5 000 Kč, výdaje na spoření 200 Kč, splátky půjčky 1 600 Kč a výdaje na telefon 200 Kč. Celkové výdaje jsou uvedeny ve výši 12 800 Kč. Použitelný příjem byl uveden částkou 6 200 Kč. Z karty dále vyplynulo, že k ověření příjmové a výdajové stránky žalovaná předložila výplatní pásky, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a doklad o inkasních platbách. Ani jedna z listin však soudu k důkazu předložena nebyla. 9. Soud dospěl k závěru, že předchůdkyně před uzavřením úvěrových smluv úvěruschopnost žalované nezkoumala řádně, když vycházela pouze z informací žalované, které nebyly ničím podloženy, neboť nedoložila ani jednu z listin, na které v kartě zákazníka odkázala. K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil, proto nemohl být poučen o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2848/2010, dle kterého nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak, a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání). 10. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smluv zkoumala úvěruschopnost žalované, a soud proto dospěl k závěru, že smlouvy o úvěru jsou neplatné. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovanou k úhradě požadovaných částek z titulu uzavřených úvěrových smluv. 11. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu. Žalobkyně prokázala, že žalovaná prokazatelně obdržela v hotovosti částku ve výši 17 000 Kč a uhradila částku ve výši 4 744 Kč, dále prokázala, že v hotovosti obdržela částku ve výši 8 000 Kč a uhradila částku ve výši 6 190 Kč. 12. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila 4 744 Kč a v hotovosti jí byla poskytnuta předchůdkyní částka 17 000 Kč, soud ji zavázal k úhradě rozdílu ve výši 12 256 Kč (17 000 – 4 744) a vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila 6 190 Kč a v hotovosti jí byla poskytnuta předchůdkyní částka 8 000 Kč, soud ji zavázal k úhradě rozdílu ve výši 1 810 Kč (8 000 – 6 190). Splatnost uvedených částek nastala 18. 9. 2020 v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne 3. 9. 2020, v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 18. 9. 2020 v souvislosti s uzavřenými úvěrovými smlouvami. K odeslání upomínky prokazatelně došlo 4. 9. 2020 na adresu žalované uvedenou ve smlouvě. Žalované vznikla v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího, tj. od 19. 9. 2020, povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), tj. ve výši 8,05 % ročně až do zaplacení. 13. Svou aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala v souladu s § 1882 o. z. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 uzavřenou mezi předchůdkyní a žalobkyní, včetně přílohy. 14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, když procesně úspěšnější žalované náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z toho, že předmětem řízení je vedle pohledávky též její příslušenství (úrok z prodlení). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř. soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně