110 C 294/2021-35 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne [datum] domáhala po žalované úhrady 27 558,10 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě smluvního a zákonného úroku jako kapitalizovaného úroku ve výši 4 274,67 Kč, úroku 8,25 % ročně z částky 26 990,85 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 492,09 Kč za dobu od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 558,10 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřela se žalovanou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] na základě které jí poskytla sjednaný úvěrový rámec ve výši 27 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v úvěrové smlouvě, a to 4 % z aktuální dlužné částky. Splatnost měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci, 1. splátka se stala splatnou k 20. dni kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná načerpala částku ve výši 44 881 Kč a celkem na poskytnutý úvěr uhradila částku ve výši 23 760 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná porušil svůj závazek hradit úvěr řádně a včas a dostala se do prodlení, využila žalobkyně svého oprávnění sjednaného v úvěrových podmínkách a úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Po zesplatnění úvěru žalovaná žádnou další částku neuhradila. 2. Žalovaná učinila nespornými skutková žalobní tvrzení, uvedla, že zpočátku úvěr hradila, následně přišla o práci a neměla dostatek finančních prostředků k úhradě dalších splátek. Učinila nesporným, že v průběhu trvání úvěrového vztahu načerpala částku ve výši 44 881 Kč a celkem na poskytnutý úvěr uhradila částku ve výši 23 760 Kč. Žalobkyně měla zájem s ohledem na své osobní, rodinné a majetkové poměry uhradit dluh ve splátkách. 3. Z nesporných tvrzení obou účastnic, ze smlouvy o úvěru [číslo] (čl. 18-19 spisu) a z přehledu výpisu čerpání, splátek a úhrad (čl. 20-21 spisu) soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva, na základě které poskytla žalobkyně žalované sjednaný úvěrový rámec ve výši 27 000 Kč v rámci sjednaného bezúčelového revolvingového úvěru a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky s tím, že roční úroková sazba byla sjednána ve výši 26,28 % a RPSN ve výši 35,68 %. Splatnost pravidelných měsíčních splátek byla dojednána vždy k 20. dni kalendářního měsíce s tím, že 1. splátka se stala splatnou k 20. dni kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání úvěru. Žalovaná v průběhu trvání úvěrového vztahu celkem načerpala částku ve výši 27 000 Kč a uhradila 23 760 Kč. 4. Soud vzal za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřená úvěrová smlouva, na základě které byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 27 000 Kč, přičemž žalovaná načerpala 44 881 Kč a uhradila 23 760 Kč. 5. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaná jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. 6. Žalobkyně skutkově v žalobě obecně tvrdila, že před uzavřením smluv byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre posuzují příjmovou a výdajovou stránku žadatele o úvěr, přezkoumávají klientské informace o proměnných, jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. [příjmení] je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. 7. Z úvěrové smlouvy [číslo] ze [datum] vyplynulo, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy zaměstnána u společnosti [právnická osoba], sídlem [adresa], s průměrným měsíčním příjmem 17 500 Kč. Byla svobodná, bydlela u rodičů. 8. Žalovaná ve své výpovědi uvedla, že v době poskytnutí předmětného úvěru již splácela půjčku u [právnická osoba] ve výši 50 000 Kč splátkami po 3 000 Kč měsíčně, měla vyživovací povinnost k dceři, i s touto bydlela u rodičů, kterým přispívala na bydlení 2- 4 000 Kč měsíčně. Byla zaměstnaná u společnosti [právnická osoba] s příjmem 17 500 Kč měsíčně. V době uzavírání předmětné smlouvy k prokázání výše příjmů nepředkládala výplatní pásky, nebyla dotazována na to, jaké měla výdaje. 9. Žalobkyně netvrdila, jaké konkrétní individuální výdaje žalované zjistila, nepředložila ke svým zjištěním žádné důkazy a pokud jde o příjmy žalované uvedené v úvěrové smlouvě, netvrdila, na základě jakých podkladů tyto příjmy ověřila a soud tak neměl za prokázáno, že by žalobkyně v souladu se ZoSÚ zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy. U jednání dne [datum] po poučení soudem o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. Právní zástupce žalobkyně požádal soud o poskytnutí lhůty k dotvrzení a navržení důkazů ve vztahu k úvěruschopnosti. Lhůta soudem poskytnuta nebyla s odůvodněním, že k otázce posuzování úvěruschopnosti s odbornou péčí již dlouhodobě existuje celá řada rozhodnutí jak předmětného soudu, tak Krajského soudu v Ostravě, a taktéž byla řešena Evropským soudním dvorem, a rozhodnutí by měla být žalobkyni známa, když navíc je tato zastoupena advokátem a od podání žaloby uplynula dostatečně dlouhá lhůta k tomu, aby žalobkyně shora uvedené dotvrdila a označila důkazy. 10. Za uvedeného stavu soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované nezkoumala v souladu se ZoSÚ, nezjišťovala její individuální výdaje a pokud jde o její příjmy, vycházela pouze z informací žalované a příjmy nikterak neověřila. 11. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovanou k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy. 12. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaná prokazatelně v průběhu trvání úvěrového vztahu načerpala částku ve výši 44 881 Kč a uhradila 23 760 Kč. 13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila 23 760 Kč a žalobkyně jí poskytla částku 44 881 Kč, soud jí zavázal k úhradě rozdílu, tj. částky 21 121 Kč (44 881 – 23 760). Splatnost uvedené částky nastala [datum] na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne [datum], v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 7 dnů od odeslání výzvy, tj. do [datum], když výzva byla prokazatelně odeslána [datum] na adresu žalované uvedenou ve smlouvě. Žalované vznikla v souladu s § 1970 o. z. povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 8,25 % ročně až do zaplacení. Vzhledem k tomu, že soud je vázán žalobním petitem (§ 153 o. s. ř.) a žalobkyně požadovala úrok z prodlení od [datum], byl úrok přiznán až od tohoto data. 14. Podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba jí splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, nebo, jde-li o vyklizení bytu, do 15 dnů od právní