111 C 253/2020-54 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplatit částku 11 627 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně za dobu od 17. 5. 2018 do zaplacení s odůvodněním, že žalobkyně automatizovaně poukázala splátku důchodu ve výši 11 676 Kč náležející za období od 12. 11. 2016 do 11. 12. 2016 v té době již zemřelému [jméno] [příjmení], k žádosti žalobkyně o vrácení poukázaného důchodu peněžní ústav z požadované částky vrátil pouze 49 Kč, neboť na účtu nebyly finanční prostředky a banka žalobkyni informovala, že k účtu neměly krom majitele účtu dispoziční právo žádné jiné osoby, k úhradě zbývá částka ve výši 11 627 Kč, kterou se domáhá uhradit po žalovaném jako jediném dědici zemřelého, kdy tento neuplatnil výhradu soupisu a dědictví neodmítl, žalovaný na výzvu žalobkyně ze dne 18. 4. 2017 nereagoval. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, prvního jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, kdy předvolání k jednání společně s žalobou mu bylo doručeno dne 14. 12. 2020 v souladu s náhradní formou doručení uvedenou v § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně i v nepřítomnosti omluvené žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Z výpisu bankovního účtu bylo zjištěno, že z prostředků žalobkyně byla dne 10. 11. 2016 odeslána částka 11 676 Kč jako výplata starobního důchodu pro [jméno] [příjmení], narozeného dne [datum]. Z žádosti žalobkyně ze dne 10. 11. 2016 a odeslané od žalobkyně dne 28. 11. 2016 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala [právnická osoba] k vrácení platby ve výši 11 676 Kč poukázané dne 10. 11. 2016 na účet [jméno] [příjmení], narozeného dne [datum] z důvodu, že jmenovaný dne [datum] zemřel a proto mu poslední výplata náležela jen za říjen 2016. Dle vepsané poznámky bylo oslovenou bankou žalobkyni vráceno jen 48,45 Kč. Z dopisu [právnická osoba] ze dne 16. 12. 2016 bylo zjištěno, že dispoziční oprávnění k účtu měl k datu úmrtí pouze zemřelý [jméno] [příjmení]. Z dopisu žalobkyně ze dne 13. 1. 2017, sdělení notáře JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 13. 3. 2017 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2017 sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že dědické řízení po zůstaviteli [jméno] [příjmení], narozeném dne [datum], zemřelém dne [datum], bylo dne 12. 1. 2017 pravomocně skončeno usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2017 sp. zn. [spisová značka], kterým bylo potvrzeno nabytí dědictví po zůstaviteli jedinému dědici – žalovanému. Z dopisu žalobkyně ze dne 18. 4. 2017 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě přeplatku na důchodu vyplacenému zemřelému [jméno] [příjmení] na jeho účet dne 10. 11. 2016, neboť vzhledem k úmrtí jmenovaného mu již tato splátka důchodu nenáležela. Peněžní ústav z důvodu nedostatku finančních prostředků na předmětném účtu z vyplacené částky vrátil pouze 49 Kč. Žalobkyně proto po žalovaném uplatnila nárok k úhradě částky 11 627 Kč do 30 dnů ode dne doručení výzvy. Výzva byla žalovanému zaslána dne 21. 4. 2017 (prokázáno dodejkou). Z dopisu žalobkyně ze dne 4. 7. 2019 soud zjistil, že žalobkyně opět vyzvala žalovaného k úhradě přeplatku na důchodu vyplacenému zemřelému [jméno] [příjmení] ve výši 11 627 Kč, když žalovaný je jediným dědicem jmenovaného, a to do 30 dnů ode dne doručení výzvy. Výzva byla žalovanému zaslána dne 8. 7. 2019 (prokázáno dodejkou). 4. Po provedeném dokazování má soud za zjištěné, že [jméno] [příjmení], narozený dne [datum], zemřel dne [datum]. Pravomocným usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2017 sp. zn. [spisová značka] bylo potvrzeno nabytí dědictví po zůstaviteli žalovanému jako jedinému dědici. Žalobkyně svůj nárok do dědického řízení přihlásila až po ukončení řízení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu zůstavitele výzvou ze dne 18. 4. 2017 a ze dne 4. 7. 2019. Žalobkyně na účet [jméno] [příjmení], narozeného dne [datum], vyplatila na důchodových dávkách dne 10. 11. 2016 částku ve výši 11 676 Kč, ačkoli nárok na výplatu dávky zanikl ke dni úmrtí [jméno] [příjmení]. Z vyplacené částky byla žalobkyni peněžním ústavem vrácena jen částka 49 Kč. 5. Skutkový stav soud po právní stránce posoudil následně. Důchod je nárokovou dávkou konkrétní osoby, která splňuje podmínky nároku na tuto dávku. Podle § 116 z. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, jsou dávky důchodového pojištění vypláceny dopředu v pravidelných měsíčních splátkách. V daném případě vždy k 12. dni v měsíci na další měsíc dopředu (od splatnosti do splatnosti následujícího měsíce). Smrtí poživatele dávky nárok na tuto dávku zaniká, a tak splátky důchodu vyplacené po datu úmrtí poživatele důchodu jsou plněním bez právního důvodu. Podle § 14 odst. 4 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, dávky vyplacené po úmrtí poživatele důchodu jsou pohledávkami státu, které je [ulice] [anonymizována tři slova] (dále také jen„ [anonymizováno]“) povinna vymáhat. Podle § 64 odst. 5 z. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění platném do 31. 1. 2018 (dále jen„ zdp“), má-li právo disponovat s peněžními prostředky na účtu oprávněného jiná osoba než oprávněný, je tato jiná osoba povinna vrátit plátci důchodu splátky důchodu oprávněného, které byly připsány na takový účet po dni, za který náležela poslední výplata důchodu zemřelého oprávněného. Není-li takové osoby, jsou povinny plátci důchodu vrátit tyto splátky důchodu postupně manžel (manželka), pokud mu (jí) po zemřelém oprávněném vznikl nárok na vdovecký (vdovský) důchod, a dále děti a rodiče, jestliže žili s oprávněným v době jeho smrti v domácnosti; nelze-li takto vrátit tyto splátky důchodu, považují se tyto splátky důchodu za dluh oprávněného, který se vypořádá v rámci dědictví. Podle § 171 odst. 2 písm. b) z. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, tvoří pasiva pozůstalosti mj. dluhy, které vznikly po smrti zůstavitele, o nichž tak stanoví zákon, že je hradí dědic zůstavitele nebo že se hradí z pozůstalosti, popř. že jsou pasivem pozůstalosti. Podle § 1701 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přecházejí na dědice dluhy zůstavitele, ledaže zákon stanoví jinak. Podle § 1704 o. z., neuplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele v plném rozsahu. Podle § 1706 o. z., uplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví. V dané věci nebyla zjištěna žádná osoba, které by bylo možné předepsat k úhradě přeplatek na důchodu po zemřelém dle § 64 odst. 5 zdp formou správního rozhodnutí (k účtu zemřelého neměl nikdo další dispoziční právo, byl rozvedený a v době smrti nežil s nikým ve společné domácnosti). Splátka důchodu se za této situace považuje za dluh oprávněného, který se v souladu s cit. ustanovením vypořádá v rámci dědictví. Žalovaný jako dědic výhradu soupisu neuplatnil a dědictví neodmítl, odpovídá tak za dluhy zůstavitele v plném rozsahu. Podle ů 643 odst. 1 o. z. nebyla pohledávka ani promlčena, neboť byla uplatněna do šesti měsíců od nabytí právní moci usnesení o dědictví, přičemž námitka promlčení ani vznesena nebyla. Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobkyni žalovanou částku v celé výši. Současně byla žalovanému uložena povinnost zaplatit příslušenství žalované částky ve formě úroku z prodlení, na které má žalobkyně jako věřitel dle § 1970 o. z. právo, žalovaný se dostal do prodlení s úhradou žalované částky ke dni 17. 5. 2018, neboť dne předchozího uplynula žalobkyní ve výzvě ze dne 18. 4. 2017 stanovená 30denní lhůta k plnění a výzva byla žalovanému doručena uložením na poště dne 16. 4. 2018. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1, § 142a o. s. ř. tak, že žalovaný, který ve věci neuspěl, je povinen zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů, které účelně vynaložila na uplatnění svého práva. Částka nákladů je tvořena částkou 300 Kč jakožto paušální náhradou hotových výdajů žalobkyně dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1, § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za jeden učiněný procesní úkon, přičemž žalobkyně učinila dva úkony a to sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby, celkem jí přísluší částka 600 Kč. 7. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit státu soudní poplatek, protože žalobkyně byla v tomto řízení dle § 11 odst. 2 písm. a) z. č. 549/1991 Sb. od placení osvobozena, dle § 2 odst. 3 téhož zákona proto přešla poplatková povinnost na žalovaného, který byl procesně zcela neúspěšný, výše soudního poplatku byla stanovena dle položky 1 Sazebníku poplatků z. č. 549/1991 Sb.