112 C 19/2021-34 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu 13. 7. 2020 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 21 200,02 Kč se zákonnými a smluvenými úroky z prodlení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne 1. 10. 2019 uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] na jejímž základě bylo žalovanému umožněno čerpat úvěr až do výše sjednaného úvěrového rámce 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Smlouva byla sjednána poté, co žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace, např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení a taktéž nahlížejí do externích úvěrových registrů. Žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu celkem načerpal částku 20 400 Kč a na úvěr uhradil toliko 860 Kč. Jelikož porušil závazek hradit úvěr řádně a včas, využila žalobkyně své oprávnění úvěr zesplatnit, a to ke dni 14. 4. 2020. Po zesplatnění žalovaný neuhradil ničeho. Dlužná částka tak činí 21 200,02 Kč a sestává z neuhrazené jistiny ve výši 19 970,02 Kč, dále nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč vyčíslenou v souladu s úvěrovými podmínkami pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek. Kromě toho žalobkyně požaduje smluvní úroky ode dne zesplatnění do dne podání žaloby ve výši 26,28 % ročně v kapitalizované výši 2 803,12 Kč a dále smluvní úrok ve výši 26,28 % ročně z nesplacené jistiny 19 970,02 Kč od 8. 7. 2020 do zaplacení a také kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 15. dne následujícího po zesplatnění jistiny, poplatků a pokut, tj. od 29. 4. 2020 do dne sepsání žaloby 7. 7. 2020 ve výši 406,58 Kč a zákonný úrok od 8. 7. 2020 do zaplacení, a to z celé dlužné částky 21 200,02 Kč (jistina, poplatky, pokuty). Žalovaný na dlužné částky neuhradil ničeho, a to ani přes předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Ze smlouvy o úvěru s opakovaným čerpáním [číslo] ze dne 1. 10. 2019 má soud za prokázáno, že žalobkyně se dle této smlouvy zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce ve výši 20 000 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 26,28 % ročně a žalovaný se zavázal úvěr splácet ve splátkách 4 % z dlužné částky vždy k 20 dni v měsíci. V úvěrové smlouvě je uvedeno, že žalovaný je svobodný, bydlí v podnájmu, je zaměstnán u spol. [právnická osoba] od června 2014, jeho měsíční příjem činí 20 000 Kč a nemá žádné děti. Smlouva obsahuje sankce jako důsledek nesplácení úvěru, a to náklady na vymáhání ve výši 100 Kč za měsíc vymáhání, smluvní pokutu ve výši 500 Kč a jednorázovou smluvní pokutu po zesplatnění ve výši 10 % ze splacené jistiny, úroků a pojistného, maximálně však 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný smlouvu podepsal unikátním SMS kódem, tedy smlouva byla sjednána elektronicky v souladu s úvěrovými podmínkami vydanými žalobkyní a účinnými od 1. 4. 2019, které účastníci učinili součástí smlouvy. Tyto smluvní podmínky upravují mj. podrobně vznik smluvního vztahu, práva a povinnosti jednotlivých stran, způsob čerpání úvěru a jeho splácení, jakož i důsledky prodlení s úhradou úvěrových splátek. 4. Z výpisu čerpání splátek a úhrad úvěrové smlouvy [číslo] má soud za prokázáno, že žalovaný čerpal úvěr dne 12. 10. 2019 v částce 12 590 Kč, dne 17. 10. 2019 v částce 7 410 Kč a dne 21. 11. 2019 v částce 400 Kč, celkem byla vyčerpána částka 20 400 Kč a žalovaný uhradil pouze částku 860 Kč. Současně z tohoto přehledu vyplývá, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému náklady na vymáhání ve výši 230 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč a dále je zde vyčíslen požadovaný obchodní úrok ve výši 1 207,79 Kč a úrok z prodlení ve výši 406,58 Kč. 5. Výzvou ze dne 14. 4. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k splacení celého úvěru čerpaného dle smlouvy [číslo] to v částce 22 795,35 Kč nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy na bankovní účet žalobkyně a tato výzva byla žalovanému odeslána prostřednictvím České pošty dne 15. 4. 2020, jak má soud za prokázáno z poštovního podacího archu. Předžalobní výzvou ze dne 15. 5. 2020 zaslanou žalovanému doporučeně 18. 5. 2020 (dle poštovního podacího archu) vyzývala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši 23 339,82 Kč. 6. Žaloba je důvodná, avšak pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru ve smyslu ust. §§ [číslo] a ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr do výše uvěrového rámce 20 000 Kč a ten se jej zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně ve sjednaných splátkách ve výši 4 % dle výše čerpaného úvěru. Žalovaný vyčerpal úvěr v částce 20 400 Kč a uhradil na něj 860 Kč. Vzhledem k tomu, že s ohledem na postavení účastníků se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěry schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěry schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně sice tvrdila, že tuto svou povinnost splnila, avšak tato skutečnost dle názoru soudu prokázána nebyla. Ve smlouvě o úvěru jsou toliko údaje o zaměstnavateli žalovaného a výši jeho příjmů, avšak tento nebyl nijak doložen potřebnými listinami, stejně tak nebylo prokázáno, že by se žalobkyně jakkoli zabývala výdajovou stránkou žalovaného, zejména jeho výdaji na bydlení či na úhradu jeho jiných základních potřeb. Rovněž nebylo prokázáno, že by žalobkyně skutečně nahlížela do externích úvěrových registrů, jak je tvrzeno v žalobě. Soud proto soud v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o úvěru sjednaná mezi účastníky je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé. Podle ust. § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 20 400 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení právě o tuto částku ve smyslu § 2991 o. z. Ničeho dalšího z této neplatné smlouvy žalovanému poskytnuto nebylo. Žalovaný před podáním žaloby částečně plnil a uhradil částku 860 Kč a toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 19 540 Kč. Současně soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení z této částky, na které má nárok podle ust. § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úroky byly žalobkyni přiznány dle požadavku žalobkyně od 29. 4. 2020 do zaplacení s ohledem na termín splatnosti dlužné částky uvedený v zesplatňujícím dopise, který byl žalovanému prokazatelně odeslán. Ve zbývající části, tj. co do částky 1 660,02 Kč (neuhrazené poplatky za upomínky a smluvní pokuta) s úroky z prodlení, jakož i požadavek na obchodní úroky, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nárok na tyto částky má původ v absolutně neplatné smlouvě. 7. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovaného, zaplatil žalobkyni, která měla ve věci převážný procesní úspěch a před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění, náklady řízení v rozsahu 84 %, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 8 % uplatněného nároku a úspěšná v rozsahu 92 %. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 2 301 Kč sestávající ze zaplaceného soudn