112 C 297/2021-39 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 51 074,66 Kč s úroky z prodlení z částky 47 252,13 Kč od [datum] s odůvodněním, že na základě smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru uzavřené s žalovaným dne [datum] poskytl žalovanému revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce. Žalovaný z tohoto úvěrového rámce postupně čerpal peněžní prostředky, a to ke dni [datum] v celkové výši 52 231,55 Kč. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5% z dlužné částky, nejméně však ve výši 500 Kč. Roční úroková sazba činila 22,68 % a žalovaný byl povinen hradit také pojištění ve výši 4,99 % z měsíční splátky úvěru. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, proto vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru ve výši 0,1 % denně ze splátky, v niž je v prodlení a žalobkyně požaduje smluvní pokutu 577,96 Kč. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně s účinností k [datum] od úvěrové smlouvy odstoupila a dluh žalovaného ve výši 51 074,66 Kč skládající se z dlužné jistiny ve výši 45 375,37 Kč, kapitalizovaného dlužného úroku ve výši 3 822,53 Kč, pojistného ve výši 598,80 Kč, náhrady nákladů za vymáhací proces ve výši 700 Kč a smluvní pokuty ve výši 577,96 Kč se tak stal splatným v celém rozsahu. Žalovaný ničeho neuhradil ani přes předžalobní upomínku. Žalobkyně na úvěruschopnost žalovaného při sjednávání smlouvy usuzovala zejména z celkové výše úvěru, výše splátky, kdy po jistou dobu bylo také spláceno, a také z věku klienta, neboť mladý člověk je schopen poměrně jistě úvěr splácet. Uvádím, že příslušná směrnice [příjmení] rozhodně nestanoví, že by smlouva měla být absolutně neplatná. V případě, že vnitrostátní právo výslovně stanoví relativní neplatnost, nelze dojít ani eurokomformním výkladem k závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, které bylo ve věci nařízeno na den [datum], se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. S ohledem na skutečnost, že žalobce je zahraniční právnickou osobou (§ 3024 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a § 26 odst. 1 věty druhé zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém), je v řízení dán cizí prvek, a proto se soud zabýval v prvé řadě tím, zda je ve věci dána pravomoc českých soudů. Podle článku 18 bodu 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I bis), soud dospěl k závěru, že pravomoc českých soudů v této věci dána je, když žalovaná spotřebitel má bydliště na území České republiky. Rozhodným hmotným právem je právní řád České republiky, neboť smluvní strany provedly volbu práva ve Všeobecných obchodních podmínkách (viz čl. 3 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady ([příjmení]) [číslo] 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy. 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne [datum] má soud za prokázáno, že tato byla sjednána na žádost žalovaného za součinnosti zprostředkovatele úvěru [anonymizována dvě slova] – ECS a jejím předmětem bylo poskytnutí revolvingového úvěru do úvěrového rámce 45 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet měsíčními splátkami minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč, a to vždy k 17. dni v měsíci následujícím po měsíci, kdy bylo poprvé úvěr čerpán. Současně bylo ujednáno, že část poskytnutého úvěru ve výši 8 738 Kč bude převedena jako odchozí úhrada na účet zprostředkovatele za účelem úhrady prodejní ceny zboží výpočetní techniky a je stanoven i způsob splácení této poskytnuté částky. Úroková sazba revolvingového úvěru byla sjednána ve výši 22,68 % ročně a smlouva obsahuje i ujednání o finančních důsledcích nesplácení úvěru, kdy byla sjednána smluvní pokuta za prodlení s úhradou každé splatné dospělé splátky ve výši 0,1 % denně z této částky, dále náklady spojené s vymáhání závazků ve výši 600 Kč, zákonný úrok při prodlení a poplatek za odeslání upomínky 100 Kč. Ohledně žalovaného jsou ve smlouvě údaje o tom, že je svobodný, nemá žádné vyživované děti, bydlí jako nájemník a od května 2015 je zaměstnán jako dělník, řemeslník či opravář ve společnosti [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem činí 30 000 Kč, celkové náklady v domácnosti činí 5 000 Kč, žádné finanční závazky nemá. 5. Z přehledu plateb úvěru [číslo] má soud za prokázáno, že na úvěr bylo celkem vyčerpáno 51 173,55 Kč, přičemž dne 16. 8 2019 byla z úvěru uhrazena částka 8 738 Kč na financování nákupu zboží dle smlouvy, dále byly žalovaným čerpány různé částky v období od [datum] do [datum], celkem bylo vyčerpáno 51 173,55 Kč. Žalovaný na úvěr uhradil pouze částky 873 Kč, 1 500 Kč a 6 000 Kč, tj. celkem 8 373 Kč. Z úvěrové historie vyplývá, že žalovanému byly vyčísleny také poplatky ve výši 100 Kč a 700 Kč, poplatky za pojištění 598,80 Kč a pokuta 83,23 Kč a 577,96 Kč. 6. Z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne [datum] má soud za prokázáno, že žalobkyně odstoupila od předmětné úvěrové smlouvy z důvodu probíhajícího insolvenčního řízení s tím, že odstoupení nabývá účinnosti dne [datum] a dlužná částka činí 51 075 Kč. Odstoupení od smlouvy bylo žalovanému zasláno doporučeně dne [datum] (prokázáno podacím archem). 7. Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne [datum] má soud za prokázáno, že žalovaný byl prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky 51 074,66 Kč z nesplaceného úvěru a tato výzva mu byla zaslána doporučeně, jak bylo prokázáno poštovním podacím archem z téhož dne. 8. Z ostatních listinných důkazů předložených žalobkyní, zejména z všeobecných obchodních podmínek, dále sazebníku pro úvěry, jakož i produktových podmínek pro revolvingové úvěry, soud nečiní pro nadbytečnost žádná skutková zjištění. Soud také neprovedl na návrh žalobkyně dotaz na zjištění údajů o žalovaném v registru [příjmení], neboť tyto údaje měla mít žalobkyně k dispozici již při sjednávání úvěrové smlouvy. 9. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), podle které se žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do výše sjednaného úvěrového rámce 45 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a poplatky. Žalovaný úvěr vyčerpal v celkové výši 51 173,55 Kč a uhradil pouze 8 373 Kč. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila řádně, avšak dle názoru soudu tato tvrzení neprokázala. Údaje o poměrech žalovaného vyplývají pouze z úvěrové smlouvy, která obsahuje základní údaje o příjmech a výdajích žalovaného (na domácnost v částce 5 000 Kč), avšak tyto údaje nejsou nijak osvědčeny. Pouhá skutečnost, že žalovaný je poměrně mladého věku, nijak řádné splácení úvěru nezaručuje. Stejně tak není podstatná výše poskytnutého úvěru a výše splátek, naopak dle názoru soudu jsou podstatné konkrétní osobní a majetkové poměry žalovaného, jeho faktické příjmy a výdaje na uspokojení základních životních potřeb, jakož i další jeho závazky, které mají být také náležitě osvědčeny potřebnými listinami. V dané věci je zřejmé, že k zesplatnění úvěru došlo z důvodu zahájení insolvenčního řízení vůči žalovanému, z čehož je možno usoudit, že žalovaný měl i jiné závazky, jejichž rozsah žalobkyně nijak neprověřila. Dle názoru soudu tedy žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, má soud za to, že podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle ust. § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Tento závěr o absolutní neplatnosti výše uvedeného právního jednání vyplývá rovněž ze závěrů rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne [datum] v