112 C 317/2021-52 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 15. 3. 2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 13 694,50 Kč s úroky a se zákonnými úroky. Žalobu odůvodnila tvrzením, že jí byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 postoupena původním věřitelem [právnická osoba] pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru ze dne 6. 9. 2019 poskytnutého žalovanému původním věřitelem pod obchodní značkou [jméno] bank!. Dle této smlouvy se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěru ve výši 21 603 Kč tak, že za něj uhradila částku odpovídající prodejní ceně za zboží u zprostředkovatele úvěru, žalovaný zboží převzal a zavázal se úvěr se sjednanými úroky 18,14 % ročně, popřípadě s pojištěním splácet 24 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 133 Kč. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v prodlení a náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 600 Kč a také poplatek za odeslání upomínky ve výši 100 Kč. Žalovaný svou povinnost však nesplnil, dostal se do prodlení s úhradou splátek a banka úvěr zesplatnila ke dni 30. 11. 2020. Dlužná částka činí 13 694,5 Kč a sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 13 535,50 Kč a pojistného 159 Kč. Žalobkyně požaduje uhradit rovněž kapitalizovaný neuhrazený smluvní úrok splatný ke dni 30. 11. 2020 v částce 574,01 Kč, smluvní úrok ve výši 18, 014 Kč z dlužné jistiny úvěru od 1. [číslo] 020 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení z dlužné částky 13 394,5 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení. žalovaný dosud dluh neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, které se konalo, se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních služeb a produktů [číslo] má soud za prokázáno, že tato byla sjednána mezi původním věřitelem BNP [anonymizována tři slova] jako bankou (označené jako [anonymizováno]) a žalovaným jako klientem dne 6. 9. 2019 a dle této smlouvy se banka zavázala poskytovat žalovanému bankovní produkty a služby. Na základě této rámcové smlouvy byla mezi týmiž účastníky dne 6. 9. 2019 sjednána smlouva o klasickém úvěru [číslo] ze které má soud za prokázáno, že dle této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr s ve výši 21 603 Kč, který měl žalovaný splácet spolu s roční úrokovou sazbou 18,14 % ročně ve 24 splátkách 1 080 Kč, a to vždy k 17. dni v měsíci počínaje dnem 17. 10. 2019 Celkem mělo být uhrazeno 25 920 Kč. Úvěr byl sjednán za součinnosti zprostředkovatele úvěru [právnická osoba] [právnická osoba] a to za účelem financování drobného černého elektro zboží. Součástí smlouvy účastníci učinili pojištění - soubor Master dle rámcové pojistné smlouvy se sjednaným pojistným ve výši 4,99 % z měsíční splátky úvěru (s pojištěním činila splátka úvěru 1 133 Kč). Ve smlouvě je obsažena i přihláška žalovaného k pojištění pro klasický i revolvingový úvěr, je zde ujednána i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhrada nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč a dále poplatek za odeslání upomínky k úhradě splatné splátky ve výši 100 Kč, s tím, že tento může být účtován maximálně 2x za měsíc. Žalovanému byl oproti podpisu předán také formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Ohledně osobních a majetkových poměrů je ve smlouvě o úvěru uvedeno, že žalovaný je zaměstnán u Job´s [právnická osoba] od [číslo], jeho čistý příjem činí 18 000 Kč, celkové náklady domácnosti činí 8 000 Kč, další finanční závazky činí 2 000 Kč, je svobodný, nemá žádné vyživované děti a bydlí jako nájemník. Dopisem ze dne 1. 10. 2019 potvrdila [anonymizováno] žalovanému, že úvěr ve výši 21 603 Kč byl použit na nákup na splátky a žalovaný v něm byl také informován o základních parametrech úvěru vedeného na úvěrovém účtu [číslo] zejména o způsobu jeho splácení. 4. Z přehledu čerpání a plateb úvěru [číslo] má soud za prokázáno, že žalovaný čerpal z této úvěrové smlouvy dne 30. 9. 2019 částku 21 603 Kč a za dobu trvání úvěrové smlouvy žalovaný uhradil 12 166 Kč v nepravidelných splátkách (5 x 1 133 Kč, 600 Kč a 5 901 Kč). Dále z přehledu této úvěrové smlouvy vyplývá, jaké konkrétní za upomínky, smluvní pokutu i úroky věřitel žalovanému vyčíslil. 5. Z odstoupení od úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 26. 10. 2020 má soud za prokázáno, že původní věřitel odstoupil dle příslušných ustanovení obchodních podmínek od úvěrové smlouvy, která byla s žalovaným uzavřena a úvěr se ke dni 30. 11. 2020 stal splatným z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěru. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 14 269 Kč. Odstoupení bylo žalovanému zasláno doporučeně. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 má soud za prokázáno, že touto smlouvou postoupila společnost [právnická osoba] žalobkyni své pohledávky za dlužníky, mj. pohledávku za žalovaným, jak má soud za prokázáno z přílohy k této smlouvě. 7. Z dopisu původního věřitele [právnická osoba] ze dne 26. 1. 2021 má soud za prokázáno, že tímto informoval žalovaného o postoupení pohledávky z titulu smlouvy [číslo] na žalobkyni, s tím, že tato je novým věřitelem pohledávky a tato zásilka byla žalovanému zaslána doporučeně téhož dne (prokázáno podacím lístkem). 8. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 2. 2021 má soud za prokázáno, že žalovaný byl vyzýván právním zástupcem žalobkyně k úhradě částky 15 005,45 Kč, představující pohledávku ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 6. 9. 2019, do 27. 2. 2021. Podacím lístkem bylo prokázáno, že předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne 12. 2. 2021. 9. Z ostatních listinných důkazů předložených žalobkyní, zejména z všeobecných obchodních podmínek, dále sazebníku pro úvěry, jakož i produktových podmínek pro klasické úvěry, soud nečiní žádná skutková zjištění pro nadbytečnost. 10. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), podle které se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky ve výši 21 603 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a poplatky. Úvěr byl žalovanému poskytnut za účelem financování nákupu zboží zprostředkovatele úvěru na splátky. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť jí byla pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy postoupena ve smyslu § 1879 o. z. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona [číslo] Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně netvrdila ani neprokazovala, jakým způsobem prověřoval původní věřitel úvěruschopnost žalovaného. Údaje o poměrech žalovaného vyplývají pouze z úvěrové smlouvy, která obsahuje základní údaje o příjmech a výdajích žalovaného (pouze na bydlení a další splátky), avšak tyto údaje nejsou nijak osvědčeny. Žalobkyně byla u jednání poučena o nutnosti doplnit podstatná tvrzení a předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného, neboť toto poučení soud poskytuje zásadně u jednání. Žalobkyně požádala soud o poskytnutí lhůty k doplnění rozhodných skutečností a předložení důkazů, avšak soud jí tuto lhůtu neposkytl s ohledem na skutečnost, že rozhodná skutková tvrzení měla být obsažena již v žalobě, neboť žalobkyni je nepochybně známá rozhodovací praxe soudů, které musí z úřední povinnosti zjišťovat, zda a jakým způsobem věřitel při sjednávání smluv o spotřebitelském úvěru splnil svou povinnost vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru. 11. Protože žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, má soud za to, že podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle ust. § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Poskytla-