112 C 380/2020-80 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 9. 9. 2020 ve znění jejího doplnění ze dne 30. 11. 2020 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 21 822 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 203,51 Kč od 21. 9. 2018 do zaplacení a dále smluvní pokuty ve výši 15 275,4 Kč. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi [právnická osoba] a žalovaným byla dne 20. 7. 2017 sjednána smlouva o úvěru, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému úvěr v částce 15 000 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit věřiteli spolu s úrokem a poplatky za vyhodnocení a správu úvěru, za uzavření smlouvy, za sjednání úvěru a za hotovostní výběr splátek ve svém bydlišti, a to ve 14 pravidelných splátkách. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho a nadále dluží 21 822 Kč. Z důvodu jeho prodlení vzniklo věřiteli také právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny úvěru od 21. 9. 2018 do zaplacení a dále na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 21 822 Kč, která je uplatňována za dobu od 21. 9. 2018 do 20. 8. 2020 a činí 15 275,4 Kč. Pohledávku za žalovaným z předmětné úvěrové smlouvy postoupil původní věřitel smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 [právnická osoba] a tato společnost ji postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2020. Při uzavírání smlouvy původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalovaného rešeršemi v příslušných databázích a registrech dlužníků, kde nebyl žalovaný evidován, bylo také ověřeno, že žalovaný nežádá o povolení oddlužení, nečelí insolvenčnímu návrhu a není proti němu vedeno exekuční řízení. Vyžádal si od něj relevantní informace a podklady týkající se jeho rodinných poměrů, bydlení, včetně údajů o vyživovacích povinnostech, o zdroji a výši příjmu, jakož i údaje o měsíčních výdajích žalovaného. Byla zjištěna výše volných finančních zdrojů a s ohledem na výsledek úvěrového scoringu dospěl původní věřitel k závěru, že žalovaný je schopen spotřebitelský úvěr s měsíční splátkou uvedenou v úvěrové smlouvě, hradit, a to zejména s přihlédnutím k bagatelní výši poskytnutého úvěru, s nízkou měsíční splátkou a krátkou dobou splácení úvěru. Písemným podáním ze dne 30. 11. 2020 pak žalobkyně rozšířila žalobu o úrok ve výši 15 % ročně z jistiny úvěru 12 203,51 Kč od 21. 9. 2018 do zaplacení a soud usnesením ze dne 1. 12. 2020 č.j. 112 C 380/2020-68, které nabylo právní moci 14. 12. 2020, tuto změnu žaloby spočívající v jejím rozšíření o smluvní úroky, připustil. Dlužná částka sestává z pohledávky ve výši 21 822 Kč, z toho neuhrazená jistina úvěru po lhůtě splatnosti, kterou žalobkyně uplatňuje, činí 12 203,51 Kč, neuhrazený úrok z úvěru za dobu od 20. 7. 2017 do 20. 9. 2018 činí 951,18 Kč, neuhrazený poplatek za poskytnutí a sjednání úvěru činí 4 799,66 Kč, neuhrazený poplatek za vyhodnocení úvěru činí 867,84 Kč a neuhrazený poplatek za hotovostní výběr splátek činí 2 999,81 Kč. Úrok z prodlení byl požadován od 21. 9. 2018, který následuje po dni splatnosti poslední 14. splátky úvěru (tato nastala 2. 9. 2018). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, které bylo ve věci nařízeno a k němuž byl řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 20. 7. 2017 má soud za prokázáno, že tato byla sjednána mezi [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem, na základě smlouvy se věřitel zavázal poskytnout dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč jako neúčelový hotovostní úvěr s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně a žalovaný se zavázal zaplatit věřiteli úrok v celkové výši 1 449 Kč, dále úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 078 Kč a poplatek 3 750 Kč za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti, celkem mělo být uhrazeno 27 272 Kč ve 14 splátkách po 1 948 Kč. Ve smlouvě bylo ujednáno, že pokud dlužník nezaplatí jakoukoli splátku řádně a včas, je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení s tím, že smluvní pokuta je splatná v den následující po prodlení. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že od věřitele převzal v místě svého bydliště v hotovosti celou výši spotřebitelského úvěru. Spolu s úvěrovou smlouvou byl žalovanému předán formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, což žalovaný stvrdil podpisem, přičemž tento formulář obsahuje základní parametry úvěru. Úvěr byl žalovanému poskytnut na základě žádosti žalovaného o úvěr sepsané dne 20. 7. 2017, ze které má soud za prokázáno, že jsou zde uvedeny osobní údaje žalovaného, že je ženatý, jeho zaměstnavatelem je [jméno] [příjmení] se sídlem [obec] s tím, že žalovaný prohlásil, že je zaměstnaný od 21. 2. 2016 na dobu určitou do 31. 12. 2018. Žalovaný měl doložit pracovní smlouvu a potvrzení od zaměstnavatele, je zde uvedena mzda žalovaného 11 502 Kč a dále výdaje žalovaného na bydlení (v nájmu) a energie ve výši 2 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady v částce 4 000 Kč, srážky ze mzdy a výživné 2 000 Kč, tedy celkové měsíční výdaje měly činit 8 000 Kč, tudíž měl žalovaný mít disponibilní příjem 3 502 Kč. Při sjednávání smlouvy předložil žalovaný věřiteli občanský průkaz, jehož kopií věřitel disponuje. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovaným a [jméno] [příjmení], se sídlem [obec] má soud za prokázáno, že je žalovaný u tohoto zaměstnavatele zaměstnán jako řidič, a to na dobu určitou od 21. 3. 2016 do 31. 12. 2018. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 má soud za prokázáno, že [právnická osoba] jako postupitel postoupil [právnická osoba] jako postupníkovi pohledávky za dlužníky specifikované v příloze [číslo] k této smlouvě, přičemž z této přílohy má soud za prokázáno, že mezi postoupenými pohledávkami je pohledávka za žalovaným ze smlouvy [číslo] v celkové výši 35 194,17 Kč. 5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2020 má soud za prokázáno, že [právnická osoba] postoupila mj. pohledávku za žalovaným z předmětné úvěrové smlouvy žalobkyni (prokázáno přílohou [číslo] k této smlouvě). 6. Předžalobní upomínkou ze dne 24. 7. 2020 vyzývala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě neuhrazené pohledávky ze smlouvy o úvěru [číslo] v celkové výši 43 982,25 Kč a tato výzva byla žalovanému odeslána dne 27. 7. 2020, jak má soud za prokázáno z podacího lístku. 7. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud má za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), dle které se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a tuto povinnost splnila tím, že mu předala tuto částku při podpisu smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, a to spolu se sjednanými úroky a poplatky, tedy celkem měl zaplatit 27 272 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč. Nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by žalovaný na úvěr něčeho uhradil, ať již právní předchůdkyni žalobkyně či přímo žalobkyni. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť jí byla pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy postoupena ve smyslu § 1879 o. z. 8. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků smluvního vztahu jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěry schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěry schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně žalobkyně tuto svou povinnost splnila. Ve smlouvě o úvěru je toliko uvedeno, jaký má žalovaný příjem, kde je zaměstnán (tato jediná skutečnost byla prokázána pracovní smlouvou) a jaké má výdaje, resp. náklady na bydlení a další závazky, avšak soud má za to, že tyto údaje, pravděpodobně zjištěné od žalovaného, nejsou ničím podloženy a zřejmě neodrážejí skutečný, reálný stav osobních a majetkových poměrů žalovaného. Pouhá deklarace příjmů a výdajů nemá žádnou vypovídající hodnotu za situace, kdy prohlášení dlužníka jako spotřebitele o výši těchto příjmů a výdajů nejsou objektivně podložená doklady či jinými listinnými důkazy. Pokud žalobkyně tvrd