112 C 427/2020-44 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 9. 2020 domáhala žalobkyně po žalované zaplacení částky 36 022,50 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 35 972,50 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou byla dne 24. 8. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, dle které byla žalované poskytnuta finanční služba spočívající v možnosti disponovat s finančními prostředky ve výši 31 824,30 Kč, které žalovaná načerpala dne 12. 9. 2019, a dle smlouvy je měla vrátit ve sjednaných měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Svou povinnost však nesplnila a původní věřitel zesplatnil celý úvěr ke dni 30. 4. 2020. Nesplacená výše úvěru činí 36 022,50 Kč a sestává z neuhrazené jistiny 30 299,60 Kč, úroku ve výši 3 050,73 Kč, poplatků 700 Kč, smluvní pokuty 932,92 Kč, nákladů vymáhání ve výši 50 Kč a dlužného pojistného ve výši 989,25 Kč. Pohledávka za žalovanou z této smlouvy byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena původním věřitelem žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena. Žalovaná však na dlužnou částku neuhradila ničeho, a to ani přes předžalobní výzvu. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 4. 2. 2021, se bez omluvy nedostavila. Soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] ze dne 24. 8. 2019 má soud za prokázáno, že se v ní [právnická osoba] [anonymizováno] Personal Finance zavázala poskytovat žalované bankovní produkty a služby v rozsahu dle její aktuální nabídky, zejména klasický úvěr, revolvingový úvěr, běžný, spořící účet, platební služby, debetní, úvěrovou kartu, pojištění či internetové bankovnictví s tím, že o každém produktu bude uzavřena samostatná smlouva v listinné či elektronické formě. 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené dne 24. 8. 2019 mezi [právnická osoba] [anonymizováno] Personal Finance a žalovanou má soud za prokázáno, že tato byla sjednána prostřednictvím zprostředkovatele úvěru spol. [právnická osoba] a právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr v úvěrovém rámci 30 000 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68% ročně, poplatek za rezervaci úvěrových zdrojů činil 50 Kč a dále bylo sjednáno pojištění Soubor Master s měsíční úhradou za pojištění 5,99 % z měsíční splátky úvěru, přičemž součástí smlouvy je přihláška žalované k pojištění pro revolvingový úvěr. Žalovaná se zavázala vyčerpanou částku splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5% z částky dlužné k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však ve výši 500 Kč, splatnými vždy ke každému 17. dni v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání úvěru. Ve smlouvě se žalovaná v případě prodlení se splácením úvěru zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze splatné splátky, náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč a poplatek za odeslání upomínky k úhradě splatné splátky ve výši 100 Kč (tento může být účtován maximálně dvakrát za měsíc). Ve smlouvě je ohledně poměrů žalované uvedeno, že žije v družském poměru, nemá žádné vyživované děti, bydlí jako nájemník, je zaměstnána v [právnická osoba] v [obec] s čistým měsíčním příjmem 20 000 Kč, celkový příjem domácnosti činí 36 000 Kč, celkové náklady domácnosti činí 9 000 Kč a nemá žádné finanční závazky. 5. Z historie úvěrové smlouvy bylo prokázáno, že žalovaná postupně vyčerpala finanční prostředky ve výši 31 524,30 Kč, na úvěr uhradila pouze 1 909 Kč v jedné splátce dne 17. 9. 2019, jiné platby žalované evidovány nejsou. Žalované byly vyúčtovány poplatky za rezervaci úvěrových zdrojů ve výši 6 x 50 Kč a ke dni 18. 3. 2020 činila dlužná částka 35 972,50 Kč, z toho úroky činily 3 050,73 Kč, pojištění 989,25 Kč, poplatky 700 Kč a pokuta 932,92 Kč. 6. Dopisem ze dne 25. 3. 2020 zaslaným žalované doporučeně [anonymizována dvě slova] Personal Finance od úvěrové smlouvy odstoupila, úvěr ke dni 30. 4. 2020 zesplatnila a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky v celkové výši 35 973 Kč sestávající se z dlužné jistiny úvěru s úroky a poplatky vyčíslenými do zesplatnění, ze smluvní pokuty za prodlení a náhrady nákladů spojených s vymáháním splatného závazku s tím, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky k 30. 4. 2020, jak má soud za prokázáno z tohoto dopisu. 7. Smlouvou o postoupení pohledávek [číslo] ze dne 14. 5. 2020 byly žalobkyni původním věřitelem postoupeny pohledávky specifikované v příloze [číslo] mj. i pohledávka za žalovanou ze smlouvy o revolvingovém úvěru a tato skutečnost byla oznámena žalované dopisem původního věřitele ze dne 27. 5. 2020, jak má soud za prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek s přílohou včetně oznámení původního věřitele 8. K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 27. 5. 2020, která jí byla téhož dne zaslána spolu s oznámením o postoupení pohledávky doporučeně (prokázáno předžalobní výzvou a poštovním podacím archem). 9. Žalobkyně v řízení prokázala, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), dle které právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující poskytla žalované revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 30 000 Kč, tento žalovaná průběžně čerpala v částce 31 524,30. Žalovaná se zavázala úvěr splácet se sjednaným úrokem, poplatky a pojištěním, avšak uhradila pouze 1 909 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť jí byla pohledávka za žalovanou z předmětné smlouvy postoupena ve smyslu § 1879 o. z. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků smluvního vztahu jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěry schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěry schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V řízení však nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně tuto svou povinnost jakýmkoli způsobem splnila. Ve smlouvě o úvěru je toliko uvedeno, jak má žalovaná příjem, kde je zaměstnána a jaké má náklady na bydlení, avšak soud má za to, že tyto údaje, pravděpodobně zjištěné od žalované, nejsou ničím podloženy a zřejmě neodrážejí skutečný, reálný stav osobních a majetkových poměrů žalované, zejména ve vztahu k zjištěným výdajům. Žalobkyně byla u jednání dne 4. 2. 2021 poučena o nutnosti doplnit rozhodující skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání toho, že původní věřitel svou povinnost vyplývající z výše uvedeného zákona splnil, avšak na tuto výzvu bylo uvedeno toliko to, že byly zjišťovány příjmy a výdaje žalované, jak vyplývá z úvěrové smlouvy, jiné důkazy navrženy nebyly. S ohledem na výše uvedené soud v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle ust. § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalované částku 31 524,30 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení právě o tuto částku ve smyslu § 2991 a § 2993 o. z. Ničeho dalšího z úvěrové smlouvy žalované poskytnuto nebylo. Žalovaná uhradila původnímu věřiteli 1 909 Kč a toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 29 615,30 Kč (rozdíl mezi poskytnutými peněžními prostředky a úhradou) včetně úroků z prodlení, na které má žalobkyně nárok podle ust. § 1970 o. z.. a dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od 1. 5. 2020 do zaplacení. Původní věřitel prokazatelně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky v zesplatňujícím dopise zaslaným žalované doporučeně s termínem splnění do 30. 4. 2020. Ve zbývající části, tj. co do částky 6 407,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 357,20 Kč od 1. 5. 2020 do z