116 C 388/2020-44 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou soudu dne 23. 7. 2020 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 s účinností k témuž datu. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO] a žalovaným byla dne 28. 9. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 7 000 Kč, který se zavázal splatit spolu s částkou 980 Kč představující úrokovou sazbu ve výši 23,72 %, dále odměnou za administrativní zpracování ve výši 1 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek 2 800 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 213 Kč, s poslední splátkou 8. 11. 2018. Žalovaný si zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za kterou uhradil poplatek ve výši 174 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Na pohledávku uhradil 1 171 Kč, z toho 863,32 Kč na úrok, 289,68 Kč na poplatek za hotovostní inkaso a 18 Kč za životní pojištění. Poslední platba na pohledávku byla uhrazena 17. 10. 2017. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 7 000 Kč na jistině, 4 138 Kč na dlužných úhradách, 1 780,32 Kč na kapitalizovaném úroku za období od 9. 11. 2018 do 29. 11. 2019 z dlužné jistiny ve výši 23,72 %, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 663,25 Kč (z dlužné jistiny od 16. 11. 2018 do 29. 11. 2019 v zákonné výši). Nadále pak požaduje žalobkyně zákonný a smluvní úrok z prodlení z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Vycházela z jím uvedených skutečností o jeho pracovních, rodinných a majetkových poměrech, které si ověřila proti předloženým dokumentům, což bylo zaznamenáno v zákaznické kartě. Dlužná částka doposud uhrazena nebyla. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 3. Mezi [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO] a žalovaným byla dne 28. 9. 2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dle které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal věřiteli tuto půjčku vrátit spolu s poplatky ve výši 5 354 Kč a to v 58 týdenních splátkách po 213 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že částku 7 000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále účastníci sjednali, že žalovaný je povinen platit věřiteli také sjednaný úrok ve výši 23,72 % ročně. Součástí smluvních podmínek obsažených přímo ve smlouvě je prohlášení žalovaného, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Ve smlouvě je uvedena kontaktní adresa žalovaného [příjmení] [jméno], [ulice a číslo] Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smluv a smluvních podmínek. Dne 27. 9. 2017 je datována karta zákazníka, v níž žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr s čistou mzdou ve výši 14 000 Kč, výdaji na nájem a inkaso v nájemním bydlení ve výši 5 000 Kč a ostatními náklady ve výši 2 500 Kč. Předložil pracovní smlouvu. V kartě je uvedena kontaktní adresa žalovaného [ulice a číslo], [příjmení] [jméno] Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení karty zákazníka. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 [příjmení] [jméno] [příjmení], SE, [IČO] postoupila žalované pohledávky s příslušenstvím žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 29. 11. 2019. Tímto oznámením byl žalovaný rovněž vyzván k úhradě dlužné žalované částky s příslušenstvím žalobkyni do 10 dnů od obdržení oznámení s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 13. 12. 2019 na adresu [adresa], a to žalobkyní. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených případů, oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku. Předžalobní výzvou ze dne 30. 4. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 7. 5. 2020, přičemž zásilka byla odeslána na korespondenční adresu žalovaného dne 1. 5. 2020. 4. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly ve smyslu ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejichž základě původní věřitel zapůjčil žalovanému 7 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částky vrátit během 58 týdnů formou sjednaných týdenních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § [číslo] a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smluv tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 9 zákona č. 145/2010 Sb. a § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Stejně tak prohlášení budoucího klienta o tom, že budoucí věřitel vynaložil odbornou péči při posuzování jeho schopnosti zápůjčku splácet, není schopno vyvolat zákonem předpokládaný důsledek platnosti smlouvy. Nepřiléhavý je také odkaz žalobkyně na to, že její právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení klienta. Budoucímu věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení budoucího klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Soudu byla předložena karta zákazníka, avšak nikoliv listiny prokazující zejména tvrzené příjmy a výdaje žalovaného. U jednání dne 27. 1. 2021 byl právní zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzván k navržení důkazů k prokázání svého tvrzení, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, když soud má za to, že toto své tvrzení listinnými důkazy založenými ve spise žalobkyně neprokázala, a to bezodkladně. Současně byl poučen o důsledcích nesplnění této výzvy. Právní zástupce žalobkyně požádal o poskytnutí lhůty ke splnění výzvy, která mu však poskytnuta nebyla s ohledem na skutečnost, že žalobkyni je známo z dosavadní praxe soudu, že uvedené důkazy k prokázání úvěruschopnosti žalovaného jsou opakovaně požadovány u jednání soudu. Žalobkyně tedy ve vztahu k prokázání úvěruschopnosti žalovaného neunesla břemeno důkazní a neprokázala v řízení, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla zkoumána řádně. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho jsou smlouvy o zápůjčce neplatné ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne 28. 9. 2017 žalovanému částku 7 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatil již před podáním žaloby 1 171 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené má žalobkyně nárok na zaplacení částky 5 829 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byly pohledávky za žalovaným postoupeny ve smyslu § 1879 občanského zákoníku. Úroky z prodlení pak byly přiznány dle § 1970 o. z., a to ode dne 8. 5. 2020, a to v návaznosti na lhůtu stanovenou. Ve zbytku pak soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl. 5.