116 C 433/2020-44 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou soudu dne 25. 9. 2020 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a žalovaným byla dne 25. 5. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Před uzavřením smlouvy byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného dle § 84 až 89 Zák. č. 257/2016 Sb.. Úvěr byl poskytnut na základě získání spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti. Informace o žalovaném byly zaznamenány v zákaznické kartě a tímto byly předloženy dokumenty, mezi které zejména patří výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Žalovaný prohlásil, že tyto informace jsou pravdivé. Žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy a toto ztvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal uhradit částku 1 120 Kč jakožto řádný úrok (sazba 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a za hotovostí inkaso splátek 3 200 Kč, a to v týdenních splátkách v počtu 58 po 240 Kč, s poslední splátkou 5. 7. 2018. Žalovaný nehradil závazky řádně a včas, uhradil toliko 2 110 Kč. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, s účinností k témuž datu. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 11 810 Kč představující jistinu 8 000 Kč, dlužné úhrady 3 810 Kč, dále kapitalizované úroky 2 698,81 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 010 Kč, dále zákonný a smluvní úrok z dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Žalobkyně se z jednání omluvila. 3. Mezi [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO] a žalovaným byla dne 25. 5. 2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dle které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal věřiteli tuto půjčku vrátit spolu s poplatky ve výši 5 920 Kč a to v 58 týdenních splátkách po 241 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že částku 8 000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále účastníci sjednali, že žalovaný je povinen platit věřiteli také sjednaný úrok ve výši 23,72 % ročně. Součástí smluvních podmínek obsažených přímo ve smlouvě je prohlášení žalovaného, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smluv a smluvních podmínek. Dne 25. 5. 2017 je datována karta zákazníka, v níž žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu určitou s čistou mzdou ve výši 16 000 Kč, výdaji na nájem a inkaso v nájemním bydlení ve výši 4 000 Kč a ostatními náklady ve výši 9 000 Kč. Předložil pracovní smlouvu, potvrzení o příjmu, je svobodný, bydlí jako nájemník, má 3 nezaopatřené děti. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení karty zákazníka. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 [příjmení] [jméno] [příjmení], SE, [IČO] postoupila žalované pohledávky s příslušenstvím žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 29. 11. 2019. Tímto oznámením byl žalovaný rovněž vyzván k úhradě dlužné žalované částky s příslušenstvím žalobkyni do 10 dnů od obdržení oznámení s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 13. 12. 2019, a to žalobkyní. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených případů, oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku. Předžalobní výzvou ze dne 30. 4. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 7. 5. 2020, přičemž zásilka byla odeslána na korespondenční adresu žalovaného dne 1. 5. 2020. Žalovaný uhradil celkem 2 110 Kč. 4. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly ve smyslu ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejichž základě původní věřitel zapůjčil žalovanému 8 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částky vrátit během 58 týdnů formou sjednaných týdenních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § [číslo] a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smluv tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Stejně tak prohlášení budoucího klienta o tom, že budoucí věřitel vynaložil odbornou péči při posuzování jeho schopnosti zápůjčku splácet, není schopno vyvolat zákonem předpokládaný důsledek platnosti smlouvy. Nepřiléhavý je také odkaz žalobkyně na to, že její právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení klienta. Budoucímu věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení budoucího klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Soudu byla předložena karta zákazníka, avšak nikoliv listiny prokazující zejména tvrzené příjmy a výdaje žalovaného. K jednání nařízenému soudu na den 1. 3. 2021 se žalobkyně nedostavila a nemohla být vyzvána v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. k navržení důkazů k prokázání svého tvrzení, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, když soud má za to, že toto své tvrzení listinnými důkazy založenými ve spise žalobkyně neprokázala. Současně nemohla být poučena o důsledcích nesplnění této výzvy. Žalobkyně tedy ve vztahu k prokázání úvěruschopnosti žalovaného neunesla břemeno důkazní a neprokázala v řízení, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla zkoumána řádně. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho jsou smlouvy o úvěru neplatné ve smyslu § § 87 zákona č. 257/2016 Sb., přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 8 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatil již před podáním žaloby 2 110 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené má žalobkyně nárok na zaplacení částky 5 890 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byly pohledávky za žalovaným postoupeny ve smyslu § 1879 občanského zákoníku. Úroky z prodlení pak byly přiznány dle § 1970 o. z., a to ode dne 8. 5. 2020, a to v návaznosti na lhůtu stanovenou. Ve zbytku pak soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl. 5. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.