117 C 268/2021-76 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 7. 5. 2021 a doplněnou dne 12. 10. 2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 23 260,60 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 11. 7. 2019 smlouvu o úvěru vedeném na úvěrovém účtu č. [bankovní účet], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěru ve výši 24 000 Kč, který měl žalovaný vrátit spolu s úrokem ve výši 17,9 % ročně a poplatky související s poskytnutím úvěru a jeho správou dle smlouvy s tím, že veškeré úroky i veškeré ceny za úkony se budou připisovat k jistině úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy původní věřitel řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, a to zejména na základě dostatečných informací získaných z dostupných databází, z vlastních systémů i od žalovaného, přičemž dospěl k závěru, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splatit ve sjednaných splátkách. Žalovaný uvedl, že je starobním důchodcem a pobírá důchod ve výši 10 124 Kč a dále je zaměstnán s příjmem 14 024 Kč, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí v nájemním bytě s nájemným ve výši 6 000 Kč měsíčně, nesplácí žádný jiný úvěr. Prověřením pohybů na bankovním účtu žalovaného, ze svých interních registrů a pomoci dotazu do CCB původní věřitel vycházel z příjmu žalovaného v celkové výši 24 148 Kč, dále bylo zjištěno, že žalovaný splácí další dva úvěry ve splátkách po 8 510 Kč a 250 Kč měsíčně. Ohledně výdajů bylo vycházeno ze statistických dat a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů bydlení, a to z částky 10 649 Kč, ačkoli sám žalovaný uvedl pouze své náklady na bydlení ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit formou měsíčních splátek, se splácením sjednaných splátek se však dostal do prodlení, resp. poskytoval jen částečné plnění. Původní věřitel tedy využil svého práva a ke dni 3. 6. 2020 úvěr zesplatnil. Ke dni zesplatnění úvěru byla jistina vyčíslena částkou 23 260,60 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaný neuhradil ničeho. Následně byla pohledávka původním věřitelem Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 8. 2020 postoupena žalobkyni, což původní věřitel žalovanému písemně oznámil. Žalobkyně kromě dlužné jistiny úvěru ve výši 23 260,60 Kč požaduje po žalovanému úrok z úvěru ve výši 17,9 % ročně ode dne následujícího po zesplatnění úvěru a také úrok z prodlení v zákonné výši ode dne 1. 11. 2020, do zaplacení. 2. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 23. 9. 2021 a 23. 11. 2021, se žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Z provedeného dokazovaní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Dne 11. 7. 2017 byla mezi [právnická osoba] a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 24 000 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpaný úvěr spolu s úrokem sjednaným ve výši 17,9 % ročně splatit ve 45 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 744 Kč splatných vždy k 20. dni daného kalendářního měsíce, první splátka byla splatná dne 20. 8. 2019, poslední splátka dne 20. 4. 2023. Úvěr měl být poskytnut převodem na úvěrový účet žalovaného č. [bankovní účet] nejpozději do 19. 8. 2019. Dle článku 8 smlouvy je žalobkyně oprávněna v případě porušení povinnosti žalovaného k řádné a včasné úhradě splátek tím, že se dostane do prodlení s úhradou jedné splátky po dobu delší než tři měsíce nebo do prodlení s úhradou více než dvou splátek, prohlásit úvěr za splatný ve stanovené době (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 11. 7. 2019). Sjednaný úvěr žalobkyně žalovanému poskytla dne 11. 7. 2019 (prokázáno výpisem z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od 1. 7. 2019 do 30. 9. 2019). Úvěrová smlouva byla uzavřena na základě žádosti žalovaného ze dne 11. 7. 2019, ve které žalovaný uvedl, že má hlavní příjem ve výši 10 124 Kč a vedlejší příjem ve výši 14 024 Kč měsíčně, nájem činí 6 000 Kč, ostatní splátky činí 0 Kč (prokázáno žádostí o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 11. 7. 2019). Důchod žalovaného byl ověřen výplatními doklady za měsíce duben až červen 2019, v dubnu 2019 měl žalovaný další příjem (mzda + nemocenské dávky) ve výši 11 512 Kč, v květnu 2019 měl žalovaný další příjem (nemocenské dávky) ve výši 12 135 Kč a v červnu 2019 měl žalovaný další příjem (mzda + nemocenské dávky) ve výši 5 810 Kč. Žalovaný splácel další úvěry ve splátkách po 8 510 Kč a 250 Kč měsíčně, hradil pojištění ve výši 425 Kč měsíčně. Ke dni 30. 6. 2019 měla žalovaný na svém bankovním účtu zůstatek ve výši 523,08 Kč. Žalovaný neměl vedeno insolvenční řízení (prokázáno ústřižky výplatních dokladů z 5. 4. 2019, 6. 5. 2019 a 6. 6. 2019, výpisem z účtu žalovaného za období od 1. 4. 2019 do 30. 6. 2019, výpisem z interní databáze původního věřitele a výpisem z insolvenčního rejstříku). Žalovaný však poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas, za dobu od 11. 7. 2019 do 3. 6. 2020 uhradil celkem 4 999 Kč (prokázáno podklady pre súdné konanie ze dne 1. 8. 2020). Přípisem ze dne 3. 6. 2020 odeslaným dne 8. 6. 2020 oznámil původní věřitel žalovanému zesplatnění úvěru ke dni 3. 6. 2020 a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 25 352 Kč (prokázáno rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 3. 6. 2020 a podacím archem ze dne 8. 6. 2020 a sledováním zásilek). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 8. 2020 byla pohledávka za žalovaným původním věřitelem postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému původním věřitelem oznámeno dne 6. 8. 2020 (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 7. 2020 včetně příloh, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 8. 2020 a podacím archem ze dne 6. 8. 2020). Předžalobní upomínkou ze dne 18. 3. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 28 396,99 Kč (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 18. 3. 2021, podacím archem a sledováním zásilek). 4. Žaloba je důvodná jen částečně. Soud má za prokázáno že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a následujících občanského zákoníku, na základě které byl žalovanému žalobkyní dne 11. 7. 2019 poskytnut úvěr ve výši 24 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Soud však současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Soud má za to, že žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by její právní předchůdce jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o úvěru prověřoval s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Právní předchůdce žalobkyně sice prověřil výši důchodu žalovaného (10 026 Kč), vycházel však z dalšího přivýdělku žalovaného ve výši 14 122 Kč, přičemž z výpisu z účtu žalovaného je zřejmé, že v měsících duben až červen 2019 předcházejících uzavření úvěrové smlouvy byl žalovaný v pracovní neschopnosti a jeho mzda spolu s nemocenskými dávkami činila v dubnu 2019 částku 11 512 Kč, v květnu 2019 částku 12 135 Kč a v červnu 2019 částku 5 810 Kč. Zároveň právní předchůdce žalobkyně nijak nezkoumal výdajovou stránku žalovaného, zejm. náklady na bydlení, energie, dojíždění, stravování a ošacení, když se pouze spokojil s prohlášením žalovaného v žádosti o výši nájemného 6 000 Kč a o dalších výdajích v nulové výši. Dle žalobních tvrzení měl původní věřitel vycházet z výdajů žalovaného ve výši 10 649 Kč stanovených na základě svého interního ekonomického modelu vycházejícího ze statistických dat a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení, není však zřejmé, z jakých podkladů bylo vycházeno a tento výpočet nebyl soudu doložen. Ze svých interních databází původní věřitel zjis