117 C 281/2021-52 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 000 Kč s příslušenstvím a kapitalizovaného úroku ve výši 5 688 Kč odůvodněním, že na ní byla postoupena pohledávka původního věřitele [právnická osoba] ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 5. 5. 2006 s žalovaným, na jejímž základě byla žalovanému předána půjčka ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se oproti tomu zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 14 976 Kč sestávající z půjčky ve výši 9 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 5 976 Kč v 52 týdenních splátkách po 288 Kč, tj. do 4. 5. 2007. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 byla předmětná pohledávka za žalovaným s účinností ke dni 1. 7. 2015 postoupena původním věřitelem [právnická osoba] S.á.r.l., která následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 převedla předmětnou pohledávku žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2015 a ze dne 18. 9. 2018. Ke dni postoupení činil dluh 14 688 Kč, když žalovaný na dlužnou pohledávku uhradil částku 288 Kč, která byla v souladu s ustanovením čl. 5 smlouvy započtena nejprve na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek) a následně na jistinu. Žalovaná částka se tedy skládá z dlužné jistiny ve výši 9 000 Kč a dlužného souhrnného poplatku (kapitalizovaného úroku za dobu od 5. 5. 2006 do 4. 5. 2007) ve výši 5 688 Kč. Žalobkyně se dále žalobou domáhá úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny ve výši 9 000 Kč za dobu od 2. 7. 2015 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradil ničeho, nereagoval ani na výzvu před podáním žaloby ze dne 10. 5. 2021 zaslanou žalovanému zástupcem žalobkyně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 7. 10. 2021 a k němuž byl řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Ve věci je přítomen cizí prvek, neboť žalobkyně je společností založenou podle cizího práva se sídlem mimo území ČR. Soud se proto zabýval otázkou své mezinárodní pravomoci a použitelného práva, stejně jako otázkou způsobilosti žalobkyně být účastníkem soudního řízení a činit svým jménem úkony v soudním řízení. S ohledem na listiny předložené žalobkyní (výpis registru [právnická osoba]) dospěl k závěru, že žalobkyně má způsobilost být účastníkem řízení a vlastními úkony nabývat práva a povinnosti v řízení. Svou mezinárodní příslušnost soud dovozuje z čl. 7 a 8 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] věc posoudil podle českého hmotného práva ve smyslu čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady ([příjmení]) [číslo]. 4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 5. 5. 2006, jejíž součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce má soud za prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčku ve výši 9 000 Kč, kterou žalovaný při podpisu smlouvy v hotovosti převzal a zavázal se zaplatit žalobkyni v souvislosti s touto půjčkou souhrnný poplatek ve výši 5 976 Kč, celkem se tedy žalovaný zavázal vrátit žalobkyni částku 14 976 Kč, a to formou 52 týdenních splátek po 288 Kč s tím, že prvou splátku zaplatí 7. den od data uzavření smlouvy. Součástí smluvních podmínek smlouvy je také ujednání o tom, že v případě neuhrazení splátky včas má původní věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 včetně seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že pohledávka byla původním věřitelem postoupena na [právnická osoba] S.á.r.l. s účinností od 1. 7. 2015 [právnická osoba] S.á.r.l. následně postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 s účinností k témuž dni (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018). Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 původní věřitel oznámil žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky a vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 14 688 Kč do 10 dnů od obdržení tohoto dopisu. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 30. 7. 2015. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18. 9. 2018 [právnická osoba] S.á.r.l. oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, oznámení bylo žalovanému odesláno dne 20. 9. 2018 (prokázáno Oznámením o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2015 a ze dne 18. 9. 2018 a podacím archem ze dne 30. 7. 2015 a ze dne 20. 9. 2018). Výzvou ze dne 10. 5. 2021 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě celkové částky po splatnosti ve výši 14 688 Kč spolu s příslušenstvím (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne 10. 5. 2021 a podacím archem ze dne 12. 5. 2021). 5. Žaloba je důvodná jen částečně. Soud má za to, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu § 657 a následujících občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 uzavřena smlouva o půjčce. Na jejím základě právní zástupce žalobkyně půjčil žalovanému částku 9 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit během 52 týdnů formou sjednaných týdenních splátek spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 976 Kč. Z žaloby je patrné, že žalovaný do podání žaloby uhradil na dlužnou pohledávku částku v celkové výši 288 Kč, kterou původní věřitel započetl na souhrnný poplatek. Stanovený souhrnný poplatek ve výši 5 979 Kč jako odměna za poskytnutí půjčky ve výši 9 000 Kč, který tak představuje 66,4 % celé jistiny půjčky, soud považuje za odměnu nepřiměřeně vysokou, ujednanou v rozporu s dobrými mravy, tedy dle ust. § 39 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 ujednanou neplatně, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel byl založen za účelem dosahování zisku, jeho předmětem podnikání v době uzavření smlouvy o půjčce bylo mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, má soud za to, že sjednaný souhrnný poplatek plnil funkci úroku jako odměny za poskytnuté peněžní prostředky a bez tohoto ujednání by původní věřitel neměl na uzavření smlouvy zájem, tudíž ujednání o úrocích nelze oddělit od zbytku smlouvy a absolutně neplatnou je tedy celá smlouva o půjčce. V řízení však bylo prokázáno, že původní věřitel z neplatné smlouvy o půjčce poskytl žalovanému částku 9 000 Kč, čímž mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci, před podáním žaloby již částečně plnil, a to částkou v celkové výši 288 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 8 712 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč – úhrada ve výši 288 Kč). Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 8 712 Kč, a to ode dne 15. 8. 2015, když žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení vyzván až oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015, a to do 10 dnů od obdržení tohoto oznámení. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku soud považuje oznámení za doručené dne 4. 8. 2015 a lhůta k plnění byla v oznámení stanovena do 10 dnů ode dne doručení, tj. do 14. 8. 2015. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014. 6. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. zavázal dále soud žalovaného, aby žalobkyni zaplatil na náhradě nákladů řízení 16 % účelně uplatněných nákladů řízení, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 42 % uplatněného nároku. Žalobkyně vynaložila náklady částkou 2 252 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, tří úkonů právní služby po 300 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen AT), tří režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 AT a částky odpovídající 21% DPH ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Z toho 16 % představuje 360 Kč a k této částce byl žalovaný zavázán.