117 C 308/2021-54 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 8. 2021 a doplněnou dne 15. 11. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 35 723 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 4. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne 24. 11. 2020 distančně prostřednictvím elektronických prostředků smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] následně v listinné podobě dne 24. 11. 2020, na základě které poskytla žalobkyně žalované částku v celkové výši 20 000 Kč bankovním převodem na účet žalované, který uvedla ve smlouvě. Žalovaná se zavázala čerpaný úvěr splácet ve splátkách splatných vždy do konce každého měsíce, a to ve výši 1/5 dlužné částky k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, minimálně ve výši 300 Kč. Žalovaná byla povinna zaplatit i poplatek za čerpání úvěru ve výši 20% z čerpané jistiny, tj. ve výši 4 000 Kč, který se ke konci každého kalendářního měsíce stal součástí jistiny dluhu, součástí jistiny se ke stejnému okamžiku stal i úrok ve sjednané výši 20% měsíčně, který byl účtován za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků. V případě zesplatnění úvěru byl sjednán úrok 8 % ročně místo sjednaného úroku 20% měsíčně. Žalovaná se se splácením úvěru dostala do prodlení a dle bodu 6.2 smlouvy se v případě prodlení se splacením dluhu či jeho části po dobu delší než 2 měsíce automaticky stává splatným celý dluh a žalobkyně je oprávněna požadovat zaplacení celé dlužné částky. Žalovaná se ocitla v prodlení dne 1. 4. 2020. Současně žalobkyni vznikl nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý i započatý kalendářní měsíc prodlení. Součástí dlužné částky jsou účelně vynaložené náklady ve výši 363 Kč. Žalovaná žalobkyni na svůj dluh uhradila pouze částku 1 200 Kč. Žalovaná tedy žalobkyni dosud dluží částku ve výši 35 723 Kč, která je tvoře dlužnou jistinou úvěru ve výši 20 000 Kč, dlužným poplatkem za čerpání úvěru ve výši 4 600 Kč, smluvním úrokem kapitalizovaným ve výši 12 560 Kč a účelně vynaloženými náklady ve výši 363 Kč. Žalovaná nereagovala ani na předžalobní výzvu ze dne 22. 7. 2021. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Právní zástupce žalobkyně se z účasti u jednání omluvil. Soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. 3. Soud učinil na základě provedených důkazů tento závěr o skutkovém stavu: Dne 24. 11. 2020 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky do celkové výše úvěrového limitu 50 000 Kč a žalovaná se zavázala čerpaný úvěr spolu s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané částky a úrokem ve výši 20 % ročně z čerpané částky splácet žalobkyni splátkami ve výši 1/5 z vyčerpané částky minimálně však 300 Kč měsíčně (prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 24. 11. 2020). Žalobkyně poskytla žalované dne 24. 11. 2020 částku ve výši 5 000 Kč a dne 23. 12. 2020 částku ve výši 15 000 Kč, v obou případech bezhotovostně na účet žalované uvedený v úvěrové smlouvě (prokázáno částečným výpisem z účtu žalobkyně za měsíc listopad a prosinec 2020). Žalovaná uhradila žalobkyni v prosinci 2020 částku 1 200 Kč (prokázáno výpisem k revolvingovému úvěru za období prosince 2020 až července 2021). Za měsíc říjen 2020 byla žalované vyplacena mzda ve výši 25 334 Kč (prokázáno výplatním lístkem za měsíc říjen 2020). Výzvou ze dne 22. 7. 2021 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovanou k úhradě částky v celkové výši 43 500 Kč do 25. 8. 2021, výzva byla žalované odeslána téhož dne (prokázáno Výzvou k úhradě – předžalobní upomínkou ze dne 22. 7. 2021 a podacím archem ze dne 22. 7. 2021). Z dalších doložených listinných důkazů soud nic podstatného ve věci nezjistil. 4. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 24. 11. 2020 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen „občanský zákoník“), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč a tato se tyto peněžní prostředky zavázala spolu s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve sjednané výši. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu žádná tvrzení o tom, zda a v jakém rozsahu zkoumala před uzavřením předmětné smlouvy úvěruschopnost žalované, nenavrhla soudu žádné důkazy, jimiž by bylo možno prokázat, že tuto svou zákonnou povinnost splnila. Z předloženého výplatního lístku byl zjištěn pouze příjem žalované za měsíc říjen 2020, žádné další skutečnosti ohledně osobních a majetkových poměrů žalované nebyly žalobkyní tvrzeny ani doloženy. Rovněž nebylo prokázáno, že příjmy a výdaje žalované byly žalobkyní před uzavřením smlouvy ověřeny. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalované částku 20 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na její straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, před podáním žaloby již částečně plnila, a to částkou v celkové výši 1 200 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 18 800 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč – úhrada ve výši 1 200 Kč). Jelikož je žalovaná s úhradou peněžitého dluhu v prodlení přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 18 800 Kč, a to ode dne 26. 8. 2021, když žalovaná byla k vydání bezdůvodného obohacení vyzvána až předžalobní upomínkou ze dne 22. 7. 2021 s termínem úhrady do 25. 8.2021. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě. 5. O povinnosti k úhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. negativním výrokem, neboť procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.