117 C 317/2021-70 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 21. 7. 2021 domáhala proti žalované zaplacení částky v celkové výši 5 462 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 7. 10. 2020 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované v místě obchodní sítě zprostředkovatele úvěru [právnická osoba] a.s. úvěr ve výši 2 000 Kč v hotovosti, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit původnímu věřiteli s příslušenstvím v jediné splátce, úrok z úvěru byl sjednán v nulové výši. Dne 19. 10. 2020 byl ke smlouvě o úvěru [číslo] uzavřen dodatek téhož čísla, kterým byla navýšena jistina úvěru, a to na celkovou částku ve výši 4 500 Kč, žalovaná se zavázala poskytnutou částku v celkové výši 4 500 Kč vrátit původnímu věřiteli s příslušenstvím v jediné splátce splatné ke dni 6. 11. 2020. Dodatek smlouvy byl uzavřen na žádost žalované prostřednictvím komunikace na dálku prostřednictvím registračního formuláře na internetových stránkách www.zaplo.cz, po prověření solventnosti žalované byla žádost původním věřitelem schválena a požadovaná částka byla poukázána na bankovní účet sdělený žalovanou. Žalovaná nehradila sjednanou částku řádně a včas, čímž jí vznikla rovněž povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a dále povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním dle Sazebníku. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 byla následně pohledávka postoupena žalobkyni. Ke dni postoupení pohledávky činila dlužná částka 5 245 Kč a skládala se z dlužné jistiny ve výši 4 500 Kč, smluvní pokuty ve výši 595 Kč (ve výši 0,1 % denně z částky 4 500 Kč za dobu od 7. 11. 2020 do 19. 3. 2021) a paušální náhrady za upomínání ve výši 150 Kč (50 Kč za každou upomínku). Žalobkyně dále požaduje po žalované úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, a to za cestu pověřeného pracovníka původního věřitele na kontaktní adresu žalované za účelem osobní návštěvy. Žalovaná dlužnou částku žalobkyni neuhradila, a to ani přes předžalobní výzvu ze dne 15. 6. 2021. S ohledem na prodlení žalované s úhradou dluhu požaduje žalobkyně po žalované rovněž úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny úvěru, tj. z částky 4 500 Kč, která kapitalizovala za dobu od 7. 11. 2020 do 6. 4. 2020 ve výši 152,57 Kč a dále ode dne následujícího po dni postoupení pohledávky tj. ode dne 8. 4. 2021, do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 3. 11. 2021 a k němuž byla řádně předvolána, se bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 7. 10. 2020 a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 7. 10. 2020 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] označena jako věřitel se touto listinou zavazuje poskytnout žalované jako klientovi úvěr ve výši 2 000 Kč s úrokovou sazbou 0 % ročně a žalovaná se zavazuje poskytnutou částku vrátit věřiteli jednorázově do 30 dnů. Pro případ prodlení žalované se zaplacením jakékoli splátky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta byla splatná v den následující po dni takového prodlení. Dále bylo ve smlouvě uvedeno, že je uzavřena okamžikem potvrzení přijetí částky žalovanou, přičemž žalovaná podpisem smlouvy stvrzuje přijetí hotovosti ve výši 2 000 Kč. Ze smlouvy vyplývá, že její součástí jsou obchodní podmínky a sazebník. Smlouva je podepsána pouze žalovanou. Dne 19. 10. 2020 byla vyhotovena smlouva o úvěru shodného čísla, která mění a doplňuje podmínky Smlouvy o úvěru [číslo], kterou mělo zřejmě dojít k navýšení jistiny úvěru na částku 4 500 Kč a splatnost byla stanovena na 6. 11. 2020, toto vyhotovení smlouvy však není podepsáno žádnou ze smluvních stran. [příjmení] ve výši 2 500 Kč byla původním věřitelem žalované poskytnuta dne 19. 10. 2020 bezhotovostně převodem na účet žalované, ze kterého žalované dne 16. 10.2020 provedla verifikační platbu ve výši 1 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 19. 10. 2020 a částečným výpisem z účtu původního věřitele ze dne 16. 10. 2020 a za období od 17. 10. 2020 do 19. 10. 2020). Dne 29. 3. 2021 společnost [právnická osoba] a žalobkyně uzavřeli rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla dne 6. 4. 2021 uzavřena dílčí smlouva o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena původním věřitelem na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno původním věřitelem dne 14. 4. 2021 a žalovaná byla zároveň žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky v celkové výši 5 252,12 Kč se splatností do 30. 4. 2021 (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 včetně příloh, společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 9. 4. 2021 včetně částečného seznamu postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 4. 2021, výzvou ze dne 14. 4. 2021 a podacím archem ze dne 15. 4. 2021). Výzvou ze dne 15. 6. 2021 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovanou k úhradě celkové částky po splatnosti ve výši 5 245 Kč s příslušenstvím, výzva byla žalované odeslána dne 16. 6. 2021 (prokázáno Výzvou před podáním žaloby ze dne 15. 6. 2021 a podacím archem ze dne 16. 6. 2021). Ve svém interním systému žalobkyně eviduje úkon realizovaný ve fázi mimosoudního vymáhání pohledávky spočívající v cestě pověřeného pracovníka na kontaktní adresu žalované dne 13. 5. 2021 (prokázáno výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 15. 7. 2021). Dále žalobkyně doložila soudu dvě upomínky vypracované původním věřitelem, jejich odeslání žalované však doloženo nebylo. Z dalších předložených listin neučinil soud žádná pro věc relevantní skutková zjištění. 4. Žaloba je částečně důvodná. Soud má za prokázáno že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 a následujících občanského zákoníku, a to v ústní formě, když předložená vyhotovení smlouvy nejsou podepsána smluvními stranami smlouvy. Dne 7. 10. 2020 převzala žalovaná na základě této ústní smlouvy zápůjčku ve výši 2 000 Kč, což stvrdila svým podpisem a dne 19. 10. 2020 byla původním věřitelem zaslána na účet žalované částka 2 500 Kč. Soud však současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu žádná tvrzení o tom, zda a v jakém rozsahu její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalované, nenavrhla soudu žádné důkazy, jimiž by bylo možno prokázat, že tuto svou zákonnou povinnost splnil. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované, a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovná