117 C 437/2020-26 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 9. 2020 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 7 999 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 17. 12. 2018 do zaplacení s odůvodněním, že jí byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 5. 2020 postoupena pohledávka za žalovaným dle smlouvy o úvěru [číslo] kterou uzavřel dne 16. 11. 2016 se [právnická osoba] prostřednictvím jejich [anonymizována dvě slova]. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet (v databázích, doložením příjmové a výdajové stránky dlužníka) byl dle této smlouvy žalovanému poskytnut úvěr ve výši 7 999 Kč na jeho bankovní účet a žalovaný měl úvěr splatit do 16. 12. 2018, což neučinil a úvěr nesplatil ani přes předžalobní upomínku žalobkyně ze dne 26. 5. 2020. V případě, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, navrhla žalobkyně, aby jí byl nárok přiznán z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, na jehož bankovní účet byla původním věřitelem dlužná částka poskytnuta. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 25. 2. 2021 a k němuž byl řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: žalovaný se dne 16. 11. 2018 zaregistroval na webové stránce právní předchůdkyně žalobkyně www.viasms.cz a na její bankovní účet zaslal dne 16. 11. 2018 ze svého účtu č. [bankovní účet] částku 1 Kč jako odměnu za vytvoření uživatelského účtu v souladu s ust. čl. 4. Rámcové smlouvy o úvěru [číslo] která byla uzavřena mezi [právnická osoba] a žalovaným dne 16. 11. 2018. Následně téhož dne požádal žalovaný o poskytnutí úvěru a mezi týmiž účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dle které měl být žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet úvěr ve výši 8 000 Kč bez poplatku se splatností do 30 dnů. Dne 16. 11. 2018 byla částka 8 000 Kč původním věřitelem poukázána na výše uvedený bankovní účet žalovaného s variabilním symbolem [číslo]. Žalovaný původnímu věřiteli předložil kopii svého rodného listu a občanského průkazu a dále kopii potvrzení zaměstnavatele o průměrné výši měsíčního výdělku ze dne 24. 9. 2018 a svého daňového přiznání za rok 2017, kopii rámcové smlouvy o finančních službách ohledně bankovního účtu žalovaného ze dne 21. 8. 2018 a kopii výpisu z účtu žalovaného za měsíc září 2018. U žalovaného byl po jeho registraci dne 16. 11. 2018 vypracován jeho profil obsahující jeho osobní údaje, včetně údajů o jeho zaměstnavateli a výši příjmů v částce 45 000 Kč. Ohledně jeho výdajů je zde uvedeno, že celkem činí 15 000 Kč měsíčně. Z profilu uživatele je zřejmé, že žalovaný uhradil dne 16. 11. 2018 pouze částku 1 Kč, žádné další platby evidovány nejsou a dále, že původní věřitel čtrnácti SMS zprávami odeslanými žalovanému v období od 2. 1. 2019 do 15. 1. 2019 informoval žalovaného, že jeho pohledávka je již po splatnosti a že mu zasílá na email a poštou upomínky za nesplacenou půjčku. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 5. 2020 byly žalobkyni postoupeny pohledávky [právnická osoba] specifikované v příloze této smlouvy, mj. pohledávka za žalovaným. 4. Žaloba je převážně důvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku ve smyslu ust. § 1824 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.) smlouva o úvěru dle ust. § 2395 o. z., dle které právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující poskytla žalovanému jako úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný jako úvěrovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 30 dnů tj. do 16. 12. 2018. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném od 25. 2. 2013, podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně tuto svou povinnost splnila prostřednictvím databází a porovnáním výdajové a příjmové stránky dlužníka. Původní věřitel však měl k dispozici toliko potvrzení zaměstnavatele žalovaného o průměrném příjmu za měsíce červen až srpen 2018, kopii daňového přiznání žalovaného za rok 2017 výpis z účtu žalovaného za měsíc září 2018. Nebyly soudu doloženy žádné výstupy ohledně prověřování žalovaného v databázích (zřejmě dlužníků) ani žádný důkaz o tom, že výdaje žalovaného skutečně činí 15 000 Kč. Výdajová stránka žalovaného nebyla nijak prokázána a nebylo zjištěno a zejména náležitě ověřeno, jaké jsou faktické výdaje žalovaného na bydlení, zda má nějaké vyživovací povinnosti či další nesplacené závazky. Samotné příjmy bez návaznosti na výdaje nemají o úvěruschopnosti spotřebitele žádné vypovídací hodnost a ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřená dalšími doklady. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Soud má proto za to, že žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku, neprokázala, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnila-li proto právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy žalovanému částku 8 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení právě o tuto částku ve smyslu § 2991 o. z. a žalovaný je povinen toto plnění žalobkyni vrátit. Z žalobních tvrzení však vyplývá, že žalovaný uhradil původnímu věřiteli částku 1 Kč, která započtena na dluh žalovaného. S ohledem na výše uvedené soud přiznal žalobkyni částku 7 999 Kč spolu s úroky z prodlení z této částky, na které má žalobkyně nárok podle ust. § 1970 o. z. Úroky byly přiznány až od 27. 1. 2021, neboť v řízení nebylo prokázáno odeslání dřívější výzvy k plnění žalovanému. Soud tedy splatnost žalované částky vázal na okamžik doručení žaloby žalovanému, což nastalo dne 25. 1. 2021, následující den měl žalovaný na splnění svého závazku, a pokud jej neuhradil, je od 27. 1. 2021 v prodlení a žalobkyni od tohoto data přísluší úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z tohoto důvodu soud žalobu zamítl o požadované úroky z prodlení za dobu předcházející datu 27. 1. 2021. 5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. zavázal dále soud žalovaného, aby žalobkyni zaplatil na náhradě nákladů řízení 68 % účelně uplatněných nákladů řízení, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 16 % uplatněného nároku (počítáno včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí). Žalobkyně vynaložila náklady částkou 1 489 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, tří úkonů právní služby po 200 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen AT), tří režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 AT a částky odpovídající 21% DPH ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Z toho 68 % představuje 1 013 Kč a k této částce byl žalovaný zavázán.