106 C 21/2022-72 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

Žalobou, jenž byla soudu doručena dne 2. 12. 2021 se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 5 316,24 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] ve které se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky (úvěr) do limitu 5 000 Kč. Součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky a ceník. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet a z vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru hradit úrok ve výši 16,9 % ročně. Úvěr měl být splácen pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % ze sjednaného úvěrového limitu, tj. ve výši 250 Kč měsíčně počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Žalovaný byl oprávněn čerpat peněžní prostředky po celou dobu trvání smlouvy i opakovaně. Čerpání probíhalo na základě žádosti žalovaného. Žalovaný takto čerpal úvěr až do limitu 5 000 Kč. Žalovaný nesplácel řádně a včas, proto jej [právnická osoba], vyzvala nejpozději do 30. 3. 2020 k úhradě splátek po splatnosti. Žalovaný ve stanovené lhůtě dluh po splatnosti neuhradil, proto jej [právnická osoba] ke dni 30. 6. 2020 zesplatnila, o čemž byl žalovaný informován prostřednictvím dopisu. Pohledávka vyplývající z úvěrové smlouvy byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 6. 2021 s účinností ke dni 1. 7. 2021 žalobkyni. Pohledávka za žalovaným ke dni postoupení činila 6 558,98 Kč a skládala se z dlužné jistiny 3 366,24 Kč, úroku z úvěru do 1. 7. 2021 ve výši 864,80 Kč, úroku z prodlení do 1. 7. 2021 ve výši 377,94 Kč a poplatku ve výši 1 950 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni podání žaloby nebylo ničeho uhrazeno. Žalobkyně požaduje uhradit částku 3 366,24 Kč – dlužná jistina, 1 950 Kč – dlužné poplatky, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 377,94 Kč a kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 864,80 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby písemně vyzván k plnění, ovšem bezvýsledně. Písemným podáním, doručeným soudu dne 24. 2. 2022 doplnila žalobkyně dále své žalobní tvrzení tak, že žalovaný na základě uzavřené smlouvy vyčerpal celkem částku 9 887,60 Kč a uhradil za dobu trvání smluvního vztahu částku ve výši 7 697,84 Kč. Právní předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péči posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl při žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, zejména výši jeho příjmů, dospěl právní předchůdce žalobce, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná. Žalovaný měl u právního předchůdce veden běžný účet, tento tedy znal a měl ověřeno jeho platební morálku. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, jenž se ve věci konalo dne 30. 3. 2022, se nedostavil žádný z účastníků, žalobkyně svou neúčast omluvila, žalovaný nikoliv. Soud jednal a rozhodl o věci samé, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedeného dokazování (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Na základě provedeného dokazování činí soud závěr o tomto skutkovém stavu: dne 3. 10. 2018 uzavřeli [ulice] spořitelna, a s. a žalovaný smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejím základě se [právnická osoba], zavázala poskytnout žalovanému úvěr do celkové výše úvěrového limitu 5 000 Kč. Úvěr je žalovanému poskytovaný jako neúčelový, nezajištěný, revolvingový úvěr s možností opakovaného čerpání splacené částky úvěru. Úvěr je veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5% ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši 250 Kč vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém je smlouva uzavřena. Účastníci si dále dohodli úrokovou sazbu ve výši 16,9 % ročně. Součástí smlouvy jsou i smluvní ujednání pro případ porušení smlouvy a sankce a práva a povinnosti spotřebitele. Smlouvu účastníci datovali a podepsali. Dopisem ze dne 3. 6. 2020 [právnická osoba], oznámila žalovanému, že vzhledem k neuhrazení dlužné pohledávky na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] je od 3. 6. 2020 celá jeho zbývající částka splatná. Ke dni 3. 3. 2020 činí dluh 5 574 Kč. Žalovaný byl zároveň vyzýván k jeho úhradě. Celkem bylo na úvěr vyčerpáno 9 887,60 Kč a uhrazeno ze strany žalovaného 7 697,84 Kč. Žalovaný v žádosti o čerpání úvěru ze dne 2. 10. 2018 uvedl, že jeho příjem je 14 990 Kč, jeho zaměstnavatelem je [anonymizována dvě slova] [právnická osoba]. Příjem žalovaného byl ověřen dle potvrzení zaměstnavatele ze dne 21. 9. 2018. Dále bylo zjištěno, že žalovaný měl v době žádosti úvěr, a to spotřební úvěr je splátkou 1 757 Kč. V žádosti žalovaný uvedl výdaje – 0 a nájemné 1 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi [právnická osoba], a žalobkyní dne 28. 6. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 21. 7. 2021, odesílaným dne 22. 7. 2021. Předžalobní výzvou k plnění právního zástupce žalobkyně ze dne 1. 9. 2021 byl žalovaný vyzýván k úhradě neuhrazené pohledávky, vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] jenž byla postoupena žalobkyni, a to ve lhůtě do 16. 9. 2021. Výzva byla odesílána žalovanému dne 2. 9. 2021. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne 3. 10. 2018 ve smyslu ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. smlouva o revolvingovém úvěr [číslo]. Soud zároveň na danou věc aplikuje i zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru) poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle ust. § 87 odst. 1 věta třetí zák. o spotřebitelském úvěru spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ust. § 2 zák. č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytnutá nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Ze strany žalobkyně bylo soudu poskytnuto tvrzení, že před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] právní předchůdce žalobkyně jako věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr. Bylo vycházeno z informací od žalovaného, které vedl v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu. Dle těchto informací žalovaný v žádosti uvedl, že jeho výše příjmu činí 14 990 Kč. Příjem byl ověřen potvrzením od zaměstnavatele ze dne 21. 9. 2018. Dále žalovaný v žádosti uvedl výdaje – 0 a nájemné 1 000 Kč a splátky ve výši 1 757 Kč. Soudu bylo doloženo potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu žalovaného a posouzení úvěruschopnosti [právnická osoba] Z těchto listin ovšem nevyplývá, že by právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného řádným způsobem, když nebyly žádným způsobem ověřena výdajová stránka žalovaného. Žalobkyně dále uváděla, že žalovaný měl u právního předchůdce veden běžný účet, a tedy znal a měl ověřenou jeho platební morálku, výši měsíčních příjmů i výdajů. Žalobkyně navrhovala, nechť si soud vyžádá výpis z běžného účtu žalovaného, příp. i dalších existujících běžných účtu vedených na jeho jméno. Soud tento důkaz neučinil, neboť se jedná pouze o obecné označení důkazu, jenž nebyl blíže konkretizován. Soudu z důkazního návrhu nebylo zřejmé, za jaké konkrétní období by si měl výpis z běžného účtu žalovaného vyžádat. Žalobkyně se nedostavila k soudnímu jednání, proto jí nemohlo být dáno ze strany soudu poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti řádně označit a doplnit důkaz. Soud má za to, že informace, které právní předchůdce žalobkyně získal od žalovaného, jsou pro posouzení schopnosti splácet zápůjčky žalovaným zcela nedostatečné a nedostatečně ověřeny. Žalobkyně se nedostavila k soudnímu jednání, proto jí nemohlo být dáno ze strany soudu poučení dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě dalšího dokazování k tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Poučovací povinnost se váže toliko na jednání. Další důkazy ze strany žalobkyně nebyly soudu označeny a předloženy. Soud má za to, že při zkoumání úvěruschopnosti nelze vyjít pouze z informací od žalovaného, které byly v dané věci nedostatečně podloženy. Je nutné, aby si žalobkyně opatřila takové informace, které by jí umožnily podrobně analyzovat veškeré příjmy a výdaje žalovaného a zároveň, aby byly zajištěny veškeré podklady, z